PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Záver predposledného týždňa Lednicko-valtického hudobného festivalu patril slávnej Gluckovej opere Orphée et Eurydice. V nedeľu 11. októbra sa v kostole v Břeclavi-Poštornej predstavili české sólistky Kristýna Kůstková a Bella Adamova. Súbor Barocco sempre giovane citlivou hrou spoluutváral dramatické napätie príbehu o láske, strate a nádeji. Koncertná podoba upriamila pozornosť na hudobné vyjadrenie vnútorného sveta postáv, ktorému chrámová akustika poskytovala možnosti, aj kládla hranice.

Po večere s výrazne sakrálnym programom sa dramaturgia ďalšieho koncertu Lednicko-valtického hudobného festivalu otvorila aj svetskej hudbe. Hudobníci z Kráľovskej opery vo Versailles sa 10. októbra presunuli z chrámu do zámockej jazdiarne v Lednici. Spolu s nimi opäť vystúpila portugalská sopranistka Ana Vieira Leite, úzko spätá s francúzskou hudobnou scénou. Aj tentoraz prekvapila výrazovou intenzitou a pôsobivými výškami. Členovia súboru dostali v repertoári plnom sakrálnej, opernej a komornej hudby vrcholného baroka oveľa väčší priestor vyniknúť. Publikum na záver bez váhania odmenilo interpretov spontánnymi ováciami postojačky.

Program ďalšieho koncertu Lednicko-valtického hudobného festivalu spojil 9. októbra francúzske baroko Françoisa Couperina s rímskou sakrálnou tvorbou Gregoria Allegriho. Publikum si mohlo vychutnať pestrú paletu hlasových farieb, pričom každý z interpretov zaujal inými výrazovými prednosťami. Impozantné sopranistky Catherine Trottmann a Ana Vieira Leite sa v záverečnej lekcii spojili v duete, v ktorom z ich odlišných interpretačných prístupov vyrástol osobitý spoločný prejav. V podaní hudobníkov z Versailles, ktorých viedol Gaétan Jarry, sa vybrúsená precíznosť stretávala s nefalšovaným nadšením. Bolo cítiť, že hudba je pre nich životom, nie remeslom.

Lednicko-valtický hudobný festival je vo svojej druhej polovici a v ďalšom z koncertných večerov na zámku v Kirchstettene ponúkol zaujímavé spojenie francúzskej a českej komornej hudby. Kalliopé Trio Prague priblížilo hudbu Bohuslava Martinů, Gabriela Faurého a Clauda Debussyho a uviedlo premiéru skladby Jiřího Kabáta. Vplyv francúzskej hudby, ktorý je dramaturgickou optikou tohto ročníka, sa odrážal v každej skladbe iným spôsobom a hráči tria predviedli pozoruhodnú štylistickú plasticitu. V skladbe Jiřího Kabáta, ktorá mala svoju svetovú premiéru, sa k triu pridal aj zvuk akordeónu v rukách Martina Šulca. Elegantne dofarbil súzvuk tria a zaplnil akustické spektrum bez narušenia jeho prirodzenej zvukovej hierarchie.

Podzimní neděle 4. října přinesla na Lednicko-valtickém hudebním festivalu osvěžující únik z rozlehlých koncertních sálů. Zámeček Pohansko a jeho sluncem zalité prostředí poskytly ideální kulisy pro recitál houslistky Cosimy Soulez Larivière a klavíristky Martiny Consonni – jejich promyšlená dramaturgie se stala přesvědčivou sondou do vývoje francouzské komorní hudby. Skrze díla Ravela, Debussyho, Messiaena a Francka provedlo duo posluchače od zvukové barevnosti až po romantický monument. Empírová architektura a těsnější kontakt s publikem tomuto repertoáru jednoznačně prospěly.

Lednicko-valtický hudební festival má i letos jako hlubší programové zázemí staletou přítomnost rodu Lichtenštejnů v regionu. Podtitulem jedenáctého ročníku je Francouzská cesta zlatého kočáru, jejich proslulé historické památky. A tak je logické, že první polovina úvodního koncertu patřila v sobotu francouzskému baroku. Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704 uvedly s Václavem Luksem Charpentierovu a Francœurovu vznešenou hudbu. Bachovo Magnificat bylo pak v druhé, neméně krásné polovině večera kulturním i duchovním kontrastem.

„Slovenskou filharmonii, jejíž mohutný zvuk rázem zaplnil rozměrný prostor Zámecké jízdárny ve Valticích, vedl Tomáš Brauner jistými, čitelnými gesty.“

„Sólového partu v Korngoldově Houslovém koncertu se ujal mladý Američan Joshua Brown.“

„Notoricky známá Dvořákova Novosvětská zaujala svým provedením, do něhož orchestr i dirigent vložili pečlivé úsilí, takže ve výsledku zněla zároveň povědomě i neotřele.“

Prologem 20. září počínaje, věnoval se 10. Lednicko-valtický hudební festival až do soboty 19. října hudbě z „Nového světa“. Téma, zohledňující jako vždy konkrétní námět z kraje, kde se festival koná, tentokrát vyplynulo z historie dovozu zámořských dřevin, které zdejší areál významně obohatily. Podobně jako nyní Gershwinova či Bernsteinova hudba při zahájení až po Coplandovu či Dvořákovu v rámci závěrečného koncertu. Jakkoli byla kdysi jednou z importovaných rostlin zmarlika kanadská, letošní ročník LVHF rozhodně nehrozil zmarem. Naopak. Že festival opět zvolil nosný námět, prokázalo sobotní festivalové finále, zároveň důstojné i dojemné. Hrála Slovenská filharmonie s Tomášem Braunerem.

„Spev sopranistky Heleny Hozovej vedel jemne splynúť s ostatnými hlasmi skladby tak, aby bol stále viditeľný.“ 

„Najsilnejším momentom bolo, keď alt a tenor spievali duet – v tento takmer jedinečný moment sa ich hlasy spojili do impozantnej drsnej krásy.“

„Cit Jana Hádka v historickej interpretácii bol veľmi užitočným a prínosným aspektom v premiérach skladieb tohto druhu.“

„Nová“ stará hudba Milosrdných bratov znela na predposlednom koncerte 10. ročníku Lednicko-valtického hudobného festivalu. Vynikajúci hráči Hipocondria Ensemble 17. októbra vo Valticiach predstavili barokové skladby, ktoré doposiaľ ležali v archívoch. V krátkych dielach programu vystupovali aj štyria sólisti, ktorí aj z na pohľad skromného koncertu starej hudby vytvorili večer plný bohatej atmosféry a umeleckej sily. Na záver publikum vymenilo pokojné sledovanie za srdečný a vďačný potlesk.

„U Donalda Weilersteina studuju už osm let a mám pocit, že bych mohl pokračovat klidně po zbytek života.“

„Jsme tři houslisté v rodině, kde žádný z rodičů není muzikant.“

„Hudba mi dává možnost vstoupit do psychiky osobností, které byly úplně jiné.“

Vyvrcholením právě probíhajícího 10. ročníku mezinárodního Lednicko-valtického hudebního festivalu s dramaturgickou linkou Nový svět – Amerika bude v sobotu 18. října hostování Slovenské filharmonie s dirigentem Tomášem Braunerem. Tím americkým naplněním programu bude také Koncert pro housle a orchestr D dur Ericha Wolfganga Korngolda, s kterým se představí americký houslista Joshua Brown. Než zazní dílo ve Valticích, po dva večery potěší také posluchače Slovenské filharmonie na domácí půdě. První z koncertů bude zároveň zahájením 77. sezony orchestru.

„Rytmus tikania hodín sa premenil na ťažký, pomalý krok titána.“

„Ostatné sláčiky sa držali v pozadí a violončelá mali veľký priestor aj po tutti-výbuchu.“

„Sláčiky zneli žiadostivým tónom, akoby im opatrnosť bránila v plnej dynamickej gradácii.”

Na zámku Mikulov v rámci desiateho ročníku Lednicko-valtického hudobného festivalu ožil svet Philipa Glassa. 4. októbra jeho dielo LIFE: Cesta časom sprostredkoval Orchester Berg pod taktovkou Petra Vrábela a nechýbala ani sprievodná projekcia fotografa Fransa Lantinga. Kombinácia vizuálnej krásy života ako takého s hypnotickou hudbou Philipa Glassa bola zážitkom, pri ktorom sa človek ľahko pristihne, ako sa ponára do úžasu a tichého zamyslenia. Hráči Orchestra Berg podali úctyhodný výkon a zo strany publika bol potlesk v stoji reakciou bez zaváhania.

„Nevšední setkání jak z hlediska repertoáru, tak z hlediska provedení.“

„Mladá mezzosopranistka s mezinárodním zázemím na sebe už nějakou dobu upozorňuje mimořádně barevným hlubokým hlasem i inklinováním k písňovému repertoáru.“

„Skvělá pěvkyně ovládající dynamické a barevné nuance hlasu a modelování výrazu, osobnost s odvahou přinášet něco nového.“

Lednicko-valtický hudební festival pokračoval v neděli komorním koncertem v sálku zámečku Dianin chrám nedaleko Valtic. Aniž by to mělo znít elitářsky, šlo o výlučný, exkluzivní podvečer – místem konání, interpretací i programem. Mezzosopranistka Bella Adamova a Škampovo kvarteto v amerických souvislostech neokázale zazářili.

„Francesco Lecce-Chong dirigoval s vysoko položenou laťkou energie, virtuozity a hlavně dynamiky.“

„Pianista sice sklouzával občas až k příliš neklidnému projevu, ale výsledný dojem byl zaručený: efektní kus zapůsobil jako spouštěč emotivních posluchačských reakcí.“

„Ostravští filharmonici byli ochotní a tvární, ale zcela jistě si sáhli k hranicím obvykle užívaného interpretačního niveau.“

Červenou nití vinoucí se programem Lednicko-valtického hudebního festivalu je letos americká kultura. Hudba George Gershwina a Leonarda Bernsteina posloužila při úvodním koncertu o poslední zářijové sobotě ideálně. Poskytla v zámecké Jízdárně ve Valticích v podání Janáčkovy filharmonie Ostrava efektní přímočarost na hranicích žánrů – invenci odvážně mísící ve dvacátém století tradici a novost, velký zvuk na pomezí symfonického a bigbandového hraní, k tomu svižné melodie a chytlavé rytmy.

„V první větě Vivace nasadila Gabriela Tardonová tempo plné energického jiskření.“

„Klavírní part celou dobu ovládala Ayla Bártová a housle Matteo Hager, dva protagonisté koncertu.“

„Matteo Hager zahrál virtuózní přídavek, druhou větu ze své vlastní sonáty.“

V rámci 10. ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu se 20. září konal poprvé v brněnské Redutě Prolog, tedy předjímka festivalu. Jeho základní letošní myšlenkou je Hudba z Nového světa. Večer patřil skladbám tří evropských skladatelů Igora Stravinského, Bohuslava Martinů a Jana Nováka, kteří v Americkém exilu našli inspiraci pro svou tvorbu. Provedení se ujal Ensemble Opera Diversa a dva nadaní mladí sólisté, klavíristka Ayla Bártová a houslista Matteo Hager. Koncert zasvěceně a poutavě provázel Jiří Vejvoda a taktovky se nad ansámblem ujala Gabriela Tardonová.

„Janáčkova filharmonie prokázala svůj vysoký standard a nezpochybnitelnou uměleckou úroveň.“

„Nadhudební a nadčasová závěrečná věta Beethovenovy Deváté symfonie naplnila celý sál slavnostním zvukem a majestátní atmosférou.“

„Dirigent Valentin Uryupin vedl hudebníky citlivě, dával bezprostředně najevo jasné záměry a orchestr jej naprosto spolehlivě následoval.“

Slavnostní závěr Lednicko-valtického hudebního festivalu patřil poslednímu a vrcholnému symfonickému dílu Ludwiga van Beethovena. Janáčkova filharmonie Ostrava dechberoucím způsobem přednesla jeho nadčasovou Devátou symfonii a za zpěvu Ódy na radost uzavřela festivalový „zednářský ročník“. Posluchači v zámecké jízdárně byli během večera 12. října svědky výjimečného souznění všech protagonistů na pódiu pod taktovkou soustředěného a charismatického dirigenta Valentina Uryupina.

„Kouzelná flétna je v hodinové zkratce představena podstatnými melodiemi a k tomu v zábavném zjednodušení i přesně volenými slovy.“

„Pět instrumentalistů obdařilo Mozartovu hudbu nenápadnou virtuozitou a měkkým, bohatě barevným souzvukem.“

„Mozartovou hudbou se nekřičí. Na to je vídeňský klasicismus přece jen značně ušlechtilý.“

Dva klarinety a tři basetové rohy dokážou udělat hodně muziky. Vypadají a znějí podobně, ale zdaleka ne úplně stejně. Publikum Lednicko-valtického hudebního festivalu se o tom mohlo přesvědčit při nedělním večerním koncertu v zámeckém kostele v Lednici, vyplněném Mozartovou hudbou.

„Otázky cnosti a statočnosti sú aktuálne aj dnes a nemusíme ani chodiť ďaleko, stačí sa pozrieť na našu kultúru.“

„So súborom Musica Florea a s jeho umeleckým vedúcim to bude moja prvá spolupráca, na ktorú sa teším.“

„Veľmi rada by som sa opäť vrátila k belcantovému repertoáru, na ktorom som pracovala na majstrovských kurzoch aj s pani Editou Gruberovou.“

Pozorně vnímavým příznivcům české operní produkce jméno Martiny Masarykové není neznámé a bylo by zvláštní, kdyby pěvkyni neznal slovenský návštěvník divadel. Sopranistka se nyní chystá na Lednicko-valtický hudební festival, kde se 11. října se starohudebním souborem Musica Florea pod vedením Marka Štryncla pověnuje známému, ale i zaprášenému repertoáru.

„Josef Špaček má krásně lehkou pravou ruku, nemá s ničím problém, ale nestaví to na odiv. Miroslav Sekera je pozorný, zkušený a výjimečný partner, obdobně nenápadný.“

„Dvě dua Z domoviny Bedřicha Smetany zazněla v rovnováze obou nástrojů, srdečně a kultivovaně.“

„Přídavek? Nic pečlivě nazkoušeného, naopak. Tím víc je výsledek, který byl muzikální a výrazově bohatý, hoden obdivu.“

Houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera připravili pro Lednicko-valtický hudební festival krásný recitál. Dokázali ho ovšem ještě vystupňovat a korunovat přídavkem. Druhá polovina sobotního koncertu v lednické zámecké jízdárně patřila totiž komorní hudbě Jeana Sibelia, a tak se rozhodli – velmi neortodoxně – přidat celou druhou větu z jeho Houslového koncertu.

„Soubor příležitost využil ke kouzelnému komornímu muzicírování.“
„Umírněný přístup, bez exhibicí a sólové prezentace, ukryl virtuozitu do čisté krásy.“

„Kvinteto potěšilo jak samotnou rozkošnou kompozicí, tak poutavou, suverénně uvolněnou, plastickou a neokázalou hrou.“  

Páteční koncert v prvním říjnovém týdnu, hudební večer se skladbami obohacenými zahraničními inspiracemi, nazval Lednicko-valtický hudební festival Česká hudba bez hranic. Dechové kvinteto Alinde Quintet, mladý soubor ověnčený nedávným prestižním vítězstvím v mnichovské Mezinárodní soutěži ARD, neokázale potěšil nádhernou hrou – interpretací také bez hranic.

„Vengerov přednášel sólový part takovým způsobem, že názorně vytvářel obraz operních scén a dotahoval tak Mozartovy hudební vtipy až do konce.“

„Ve druhé větě Adagio svůj nástroj niterně rozezpíval, a dokonce i jeho nejintimnější piana naplnila celý sál.“

„Prague Philharmonia pod vedením Spurného podala úvodní Adagio s náležitým napětím a důstojností.“

O svátečním večeru Dne české státnosti Lednicko-valtický hudební festival slavnostně otevřel svůj devátý ročník. Jeho ústředním tématem je letos zednářství, které propojuje hudební dramaturgii festivalu s historií kraje. Slavnostní zahájení patřilo Sinfonii G dur, op. 7: č. 1 Carla Friedricha Abela, zednáře a komorního hudebníka britské královny Charlotty. Další skladatel večera Wolfgang Amadeus Mozart svou fascinaci zednářskou filozofií a symbolismem promítl do hudební složky opery Kouzelná flétna, jejíž předehru festival vložil mezi tři skladatelovy houslové koncerty. V nich se sólového partu mistrně ujal houslista světového renomé Maxim Vengerov za doprovodu orchestru Prague Philharmonia pod entuziastickým vedením dirigenta Vojtěcha Spurného.

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.