„Kouzelná flétna je v hodinové zkratce představena podstatnými melodiemi a k tomu v zábavném zjednodušení i přesně volenými slovy.“

„Pět instrumentalistů obdařilo Mozartovu hudbu nenápadnou virtuozitou a měkkým, bohatě barevným souzvukem.“

„Mozartovou hudbou se nekřičí. Na to je vídeňský klasicismus přece jen značně ušlechtilý.“

Dva klarinety a tři basetové rohy dokážou udělat hodně muziky. Vypadají a znějí podobně, ale zdaleka ne úplně stejně. Publikum Lednicko-valtického hudebního festivalu se o tom mohlo přesvědčit při nedělním večerním koncertu v zámeckém kostele v Lednici, vyplněném Mozartovou hudbou.

Vida, ptáčník. Jedna z charakteristických hlášek úpravy Mozartovy Kouzelné flétny pro pět dechových nástrojů a vypravěče, která zazněla 6. října v kostele sv. Jakuba Staršího v areálu novogotického zámku v jihomoravské Lednici. Stejně jako třeba ta, která popisuje okamžik, kdy tentýž, tedy Papageno, zjišťuje, že nemá s dějem opery nic společného…

Koncert spolu s hercem Janem Šťastným opanovalo a zrealizovalo pět instrumentalistů – dva hráli na klarinety a tři na basetové rohy, charakteristicky lomené hlubší nástroje z klarinetové rodiny, které patřily do dobového instrumentáře konce 18. století s naprostou samozřejmostí, ale dnes už je možné je slyšet jen vzácně. U prvního pultu seděl Irvin Venyš, u dalších byli Igor Františák a Karel Dohnal a s nimi dva němečtí kolegové, Jochen Seggelke, který vyrábí moderní i historické klarinety, a Bernhard Kösling, který stojí za danou hudební úpravou opery i doprovodného textu. Dohromady Clarimonia Ensemble, v jehož podání měla Kouzelná flétna v této podobě premiéru na Pražských klarinetových dnech v roce 2016.

Tématem letošního devátého ročníku Lednicko-valtického hudebního festivalu jsou svobodní zednáři, kteří zanechali díky rodu Liechtensteinů v tamním architektonickém a krajinářském kulturním dědictví výrazné estetické stopy. Kouzelná flétna je zednářské symboliky plná, ostatně k tomuto tajemnému celosvětovému sdružení patřil jak Mozart, autor hudby, tak Emanuel Schikaneder, divadelní ředitel, pěvec, herec a dramatik, autor libreta.

Kouzelná flétna je ve zhruba hodinové zkratce představena podstatnými melodiemi a k tomu v zábavném zjednodušení i přesně volenými slovy. Je o zkouškách, jimiž (jako u zednářů) prochází princ Tamino. Pamina je osvobozena, svou ženušku Papagenu dostává i ptáčník Papageno. Obě ženy se dostávají „pod čepec“. – Poslední slova Jana Šťastného: „Jaké z toho plyne ponaučení? Tak to je vážně téma na zamyšlení…!“ Aneb všechno dobře dopadlo, ale konec stejně zůstává úplně otevřený. Jasný je snad jen svobodným zednářům…

Na úvod večera zazněla Mozartova hudba pro hrací strojky v nedlouhé úpravě pro čtyři ze jmenovaných nástrojů. A pak už přišla na řadou operní hudba, přiblížená publiku v krátkých hudebních číslech a podobně stručných slovních vstupech. Jan Štastný obdařil text neodolatelnou chytlavostí a pět instrumentalistů Mozartovu hudbu neustálým drobným děním, muzikalitou, nenápadnou virtuozitou a měkkým, bohatě barevným souzvukem. Orchestrální i pěvecké party jsou rozděleny pro dva klarinety a tři basetové rohy šikovně, zřetelně a zajímavě. Projekt má komorní charakter, je názorný, chytrý, milý, kontaktní, celkově víc než podařený.

A Královna noci z našeho titulku? Z příběhu se na konci vytratila. Nicméně vzteky v něm neřvala. To byla básnická licence autora vtipného průvodního textu. Mozart uměl hudbou vyjádřit všelicos, árie Královny noci je ve vyhrocených koloraturách dost bizarní, ale Mozartovou hudbou se nekřičí. Na to jsou vídeňský klasicismus, klarinety, basetové rohy i svobodné zednářství přece jen značně ušlechtilé.

Foto: LVHF / Pavel Kristián jr.

Facebook X E-mail WhatsApp