PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Oratorium působí zpočátku jako kaleidoskop, jakýsi hudební komiks. Postupně se ale čím dál víc stává vroucnějším, až k hymnickému Hallelujah.“

„Lukáš Vasilek k jedinečným kreacím z nedávných let, zejména k Honeggerově Johance z Arcu a Brittenovu Válečnému requiem, přidal další mimořádný umělecký čin.“

„Zvukově stupňovaný, ale stále mírný, vznešený, vroucně radostný chvalozpěv, po jehož doznění se posluchači vůbec nechce s dílem loučit…“

Hned druhý den třítýdenního festivalu Smetanova Litomyšl přinesl jednu z nejkrásnějších položek letošního programu. Vzácné a umělecky dokonalé provedení oratoria Král David, meziválečného díla Arthura Honeggera. Nedělní koncert připravil Pražský filharmonický sbor, Prague Philharmonia, tři pěvečtí sólisté a dva recitátoři a s nimi sbormistr a dirigent Lukáš Vasilek, interpret s jasným názorem a pevnou rukou.

„Honeggerův Král David, jeho klíčové dílo, je strhujícím hudebním dramatem o moci, vášni, vině a smíření.“

„Monumentální sborové scény se střídají s lyrickými pasážemi a s hluboce spirituálními žalmy.“

„V historii Pražského filharmonického sboru patří k těm kompozicím, v nichž se umění tělesa zaskvělo na výjimečných koncertech a na stejně ojedinělých nahrávkách.“

Vznešené a sváteční, strohé, přesto plné emocí a hudebních krás a posluchačsky mimořádně sdělné – takové je oratorium Král David švýcarsko-francouzského skladatele Arthura Honeggera, od jehož úmrtí letos uplyne sedmdesát let. Dílo, zkomponované před stoletím, existuje ve dvou verzích – ve starší, komornější a úspornější, a v novější symfonické. A právě ta zazní v neděli 15. června za řízení Lukáše Vasilka na festivalu Smetanova Litomyšl.

„Líbezně zněla Janáčkova úprava písně Ty ukvalsky kosteličku!, jedné z mnohých, v nichž vyklenutá melodická linka čerpá z kostelních písní.“

„Jasnými gesty při střídání temp v Pěti českých madrigalech sbormistr Vasilek dbal na plynulost hudebního toku.“

„Již v úvodním sboru Dvořákova cyklu V přírodě zpěváci naplnili Zrcadlový sál dobříšského zámku lahodným, plným zvukem.“ 

V sobotu 3. května se v Zrcadlovém sále Zámku Dobříš uskutečnil další z koncertů 56. ročníku Hudebního festivalu Antonína Dvořáka. Tentokrát byl zaměřen na sborovou tvorbu. Soubor Martinů Voices složený z profesionálních pěvců měl pod vedením svého dirigenta Lukáše Vasilka původně přednést výběr ze sborové tvorby Johannesa Brahmse a Antonína Dvořáka. Vzhledem k onemocnění pěvců musel být program pozměněn, a to ve prospěch českých klasiků – Dvořáka, Janáčka a Martinů. V závěru zazněla kompozice současného amerického skladatele Erica Whitacrea Pět židovských milostných písní.

„Dojem z večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.“

„Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům.“

„Závěrečné ‚amen‘ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.“

Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, který pořádá Filharmonie Brno, byl zahájen na Květnou neděli provedením Janových pašijí estonského skladatele Arvo Pärta. Brněnská premiéra slavného díla s plným názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem jednoho z nejhranějších současných skladatelů vůbec se odehrála v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí v centru Brna. Sólové pěvecké party, sbor Martinů Voices a komorní uskupení hudebních nástrojů řídil Lukáš Vasilek.

„Způsob, jakým dirigent vykládal celé dílo, byl opravdu poutavý. Aniž by přeháněl, balancoval mezi okázalostí a ztišeními, mezi naléhavým dramatismem a zbožností, mezi dychtivostí a výbušností emocí a výrazem pokory.“

„Ozdobou provedení byl nejen Pražský filharmonický sbor připravený do skutečně nejjemnějších detailů, ale i orchestr.“

„Nejvyrovnaněji a nejpřesvědčivěji působila mezzosopranistka Lucie Hilscherová.“

Abonentní koncert Symfonického orchestru Českého rozhlasu ve Smetanově síni pražského Obecního domu měl 3. března na programu jediné veledílo. Verdiho Requiem. Sakrální vybočení z jeho oper, ale zároveň přece jen mezi duchovními skladbami všech dob tu, která se nejvíc a neodvratně blíží opeře. Šéfdirigent Petr Popelka nabídl nastudování s mnoha opravdu pěknými detaily, s velkolepou koncepcí a výborně hrajícím orchestrem a skvělým Pražským filharmonickým sborem.

„Mozartova Figarova svatba v nastudování Jiřího Heřmana a Václava Lukse s Collegiem 1704 má v Brně premiéru 22. března.“

„Protagonisty operního gala mají být sopranistka Corinne Winters, která se poslední dobou intenzivně věnuje českému repertoáru, a tenorista Pavel Černoch.“

„Sál má přijít na 85 milionů korun, obdobný rozpočet má letošní festivalový program.“

Národní festival Smetanova Litomyšl, jehož 67. ročník se uskuteční od 14. června do 6. července, se po dvouleté pauze vrátí operními představeními a hlavními koncertními programy na zámecké nádvoří. Vznikne tam letní auditorium, nazývané SmetaNOVÝ sál, nově koncipované architektem Josefem Pleskotem. Na festivalu se vystřídají operní soubory z Brna a Prahy, Drážďanská filharmonie, Kremerata Baltica, The King’s Singers, zahraniční i tuzemští sólisté a další orchestry a komorní soubory. V pravidelné spolupráci budou pokračovat Česká filharmonie, Collegium 1704 a Pavel Haas Quartet. Nově se festival víc zaměří i na balet a tanec. Na 48 pořadů se bude prodávat 31.000 vstupenek.

„Takto kvalitní nastudování by si zasloužilo alespoň poloscénické provedení.“

„Pražský filharmonický sbor od začátku do konce obecenstvu servíroval jednu dokonale sezpívanou a kompaktní hlasovou vlnu za druhou.“

„Těžko pro dirigenta vybrat těžší dílo na debut u České filharmonie.“

Svědkem naprosto mimořádného uměleckého počinu se 13. února stalo obecenstvo v pražském Rudolfinu, kdy Česká filharmonie na svém abonentním koncertu uvedla slavné oratorium švýcarského skladatele Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici. Hlavní roli díla, které je pro svou uměleckou i provozní náročnost uváděné jen zřídka, ztvárnila renomovaná francouzská herečka Audrey Bonnet. Celou kompozici nastudoval a řídil Lukáš Vasilek, pro nějž to zároveň byl debut u České filharmonie.

„První část koncertu se tedy nesla v duchu taneční stylizace a bylo skutečně co poslouchat.“

„Na místě akcentů a povlovných dynamických vzedmutí přidávala filharmonie na mocnosti zvuku, v pasážích jindy lyrické cudnosti a něhy zněla hudba prosta efektní svůdnosti.“

„Česká filharmonie hrála pod Rattlovým vedením s vervou a její zvuková plnost a síla byla v předepsaných částech skladby velkolepá.“

První ze tří abonentních koncertů České filharmonie s dirigentem Simonem Rattlem se ve Dvořákově síni Rudolfina konal ve středu 29. ledna. Po druhé řadě Slovanských tanců Antonína Dvořáka byla na programu Glagolská mše Leoše Janáčka. Sóla zpívali Iwona Sobotka, Lucie Hilscherová, Pavel Černoch a Jan Martiník, spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor sbormistra Lukáše Vasilka. Simon Rattle oslavil v tomto měsíci sedmdesátiny a jeho snem a narozeninovým přáním bylo, jak předesílala média, provést právě Glagolskou mši Leoše Janáčka s Českou filharmonií.

„Tolik češtiny na prostranství před sochou otce Duffyho snad ještě neznělo.“

„Zespodu burácející metro, za námi policejní houkačky, všude přítomný ruch pobízející turisty k utrácení a obří reklamy.“

„Ne, že by se na taková vystoupení běžný Newyorčan hrnul.“

Share Love s Coca-Colou a stovky další blikajících billboardů s produkty na pochopitelně ten nejvýhodnější prodej čehokoli včetně zakrvavené pozvánky na nejsoučasnější horor se staly pro Pražský filharmonický sbor kulisami, ve kterých, vsadím se, jeho členové ještě nezpívali. Přesto provedení starých amerických písní o touze, lásce a naději aspoň na několik málo minut dalo zapomenout na to, že se nacházíte na místě největšího konzumu světa.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

„Dramaturgicky byl koncert uspořádán retrospektivně.“

„Nafouknutý praskl, stejně jako ta žába.“

„Sbor Martinů Voices prezentoval skladby s precizací jak dikce, tak intonace, hlasy jsou skvěle sezpívány, hlasové skupiny vyvážené a barevně dokonale sladěné.“

Festival Janáček Brno už svůj druhý den odpoledne nabídl sborový koncert. V Mozartově sále brněnské Reduty 2. listopadu zněla sborová tvorba nejen Leoše Janáčka, ale i jeho současníků a následovníků. Vystoupil komorní pěvecký sbor Martinů Voices pod vedením svého zakladatele a sbormistra Lukáše Vasilka.

„Smerom k záveru diela ale akoby hráči prirodzenejšie cítili energiu jednotlivých dielčích klimaxov.“

„PFS podalo plnokrvný, kvalitný výkon, ktorý nenechal nikoho zabudnúť na to, že prišiel primárne práve na ich koncert.“

„Každý zo štvorice Šaturová, Lapkovskaja, Bruns, Konieczny je neprehliadnuteľný.“

Dvořákovo Requiem znelo tento rok na Deň českej štátnosti hneď na dvoch miestach: jednak v Ostrave na ukončení Svatováclavského hudobného festivalu, jednak v Prahe na zahajovacom koncerte sezony Pražského filharmonického sboru. Popredné české zborové teleso chcelo podľa úvodných slov svojho riaditeľa Davida Marečka pôvodne započať svoju 90. sezónu o čosi „optimistickejším dielom“. Nakoniec však prevážila hĺbka Dvořákovej smútočnej omše. Veľkolepé dielo znelo okrem PFS v podaní Drážďanských filharmonikov a sólistov Simony Šaturovej, Anny Lapkovskajej, Benjamina Brunsa a Tomasza Konieczneho, všetko pod taktovkou Michaela Sanderlinga. Výsledok bol bez pochýb sugestívny, nie však nutne v zmysle hĺbavej emotívnosti.

„Hlavním hrdinou příběhu o lásce, touze, zlu, pomstě i naději je tentokrát Samiel. V rudém přiléhavém overalu připomíná Mefista, intrikuje, svádí, hrozí, děsí, zuří, trestá.“

„Ženské hrdinky Agátu a Aničku režisér oprostil od submisivního založení.“

„‚S Vídeňskými symfoniky spolupracujeme v Bregenzu už čtrnáctou sezonu. Pan dirigent Mazzola je už vlastně náš dobrý známý,‘ říká Lukáš Vasilek.“

Nové texty, méně árií, zimní krajina, scéna připomínající western i Titanic, emancipované ženské hrdinky, pyrotechnické a audiovizuální efekty či pěvci mizící ve vodě i šplhající po stromech. Mlha, praskající led, vyjící vlci, výstřely, hřmění hromů. Děsivý ďábel před křížem na špičce kostelní věže. Vodní monstrum šlehající plameny, beránek Boží i svůdné akvabely. Nové nastudování Weberova Čarostřelce z dílny německého režiséra a scénografa Philippa Stölzla nabízí nový pohled na dílo i jezerní produkci a úspěšně odstartovalo 78. ročník proslulých Bregenzských hudebních slavností na Bodamském jezeře.

„Ředitel David Mareček představil základní pilíře nastávající 90. sezony.“

„Zcela výjimečný bude koncert v Londýně na festivalu BBC Proms, kde Pražský filharmonický sbor vystoupí ve své 90leté historii vůbec poprvé.“

„Vrchol sezony bude New York a jeho prestižní Carnegie Hall.“

Tisková konference uspořádaná ve čtvrtek 13. června k jubilejní sezoně 2024/25 našeho nejlepšího pěveckého sboru v salonku Rudolfina byla zahájena ředitelem Pražského filharmonického sboru Davidem Marečkem, který jako ředitel České filharmonie propojuje obě tělesa a pečuje o jejich vysokou úroveň doma i v zahraničí. Představil základní pilíře nastávající 90. sezony sboru i osobnosti z vedení tělesa, z Ministerstva kultury a z řad významných sponzorů.

„Šéfdirigent filharmonie Semjon Byčkov pracoval s výstižnou tempovou proměnou a kontrasty jednotlivých vět.“

„Vokální složku zahájil znělý a expresivně nasazený bas Floriana Boesche zdobený melismaty.“

„Mimořádně úchvatnou harmonií a espritem zněl kvartet sólistů.“

V programu šestého koncertu abonentní řady B v Rudolfinu hrála Česká filharmonie pod vedením Semjona Byčkova Devátou symfonii Ludwiga van Beethovena. První koncert se konal ve středu 1. května, reprízy ve dnech 2. a 3. května a filharmonie uvedla v sólových partech sopranistku Iwonu Sobotku, která zastoupila původně ohlášenou pěvkyni Ljubov Petrovou, altistku Lucii Hilscherovou, tenoristu Norberta Ernsta a basistu Floriana Boesche. Spoluúčinkoval Pražský filharmonický sbor připravený Lukášem Vasilkem.