KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Na Times Square s Pražským filharmonickým sborem i nahým kovbojem english

„Tolik češtiny na prostranství před sochou otce Duffyho snad ještě neznělo.“

„Zespodu burácející metro, za námi policejní houkačky, všude přítomný ruch pobízející turisty k utrácení a obří reklamy.“

„Ne, že by se na taková vystoupení běžný Newyorčan hrnul.“

Share Love s Coca-Colou a stovky další blikajících billboardů s produkty na pochopitelně ten nejvýhodnější prodej čehokoli včetně zakrvavené pozvánky na nejsoučasnější horor se staly pro Pražský filharmonický sbor kulisami, ve kterých, vsadím se, jeho členové ještě nezpívali. Přesto provedení starých amerických písní o touze, lásce a naději aspoň na několik málo minut dalo zapomenout na to, že se nacházíte na místě největšího konzumu světa.

Když jsme se brzy odpoledne ve středu 4. prosince s ostatními příznivci Vasilkova sboru prodrali na Times Square záplavou turistů a vyhnuli se nejrůznějším nástrahám na ně připraveným, včetně nahého pózujícího kovboje (měl na sobě jen kozačky a spodní prádlo, zato v amerických národních barvách), došli jsme pod ikonické Červené schody (Red Stairs), na kterých se v průběhu roku konají akce podobné té, kterou Pražskému filharmonickému sboru zprostředkovala organizace z Carnegie Hall. Ne, že by se na taková vystoupení běžný Newyorčan hrnul. Jsou atrakcí a strategickým bodem pro další selfíčko kolemjdoucích turistů (i ti se na chvíli zastaví) anebo, jako v našem případě, fanoušky samotných účinkujících. Tolik češtiny na prostranství před sochou otce Duffyho (Father Duffy Square) snad ještě neznělo.

Sbormistr Lukáš Vasilek před čtrnáctou hodinou newyorského času kontroloval nazvučení svého sboru, který stál, jak se říká, jako jeden muž na červených schodech a viditelně mrznul, až jsem začala mít obavy o hlasy zpěváků, které čeká ve čtvrtek v Carnegie Hall Janáčkova Glagolská mše a den na to velký samostatný sborový koncert v Zankel Hall, která je součástí proslulé koncertní budovy. Vlněné šály v barvách české trikolory však zdraví zpěváků snad chránily; také to, že samotné vystoupení trvalo necelou půlhodinu.

„Tato země je plná melodií,“ prohlásil Antonín Dvořák na newyorské Národní konzervatoři hudby, na níž učil v letech 1892 až 1895 a která už v té době prosazovala národnostní a rasovou toleranci a otevřela studijní možnosti Afroameričanům. A přesně v tom duchu se nesl venkovní koncert Pražského filharmonického sboru, no, spíše jakási zdravice, prostřednictvím které ožily dávné spirituály, jež propojily dvořákovské časy s těmi našimi. A prostřednictvím písní jako Adeste fideles se zároveň připomnělo, že ve vzduchu jsou Vánoce.

Zespodu burácející metro, za námi policejní houkačky, všude přítomný ruch pobízející turisty k utrácení a obří reklamy, před kterými chcete utéct. Ale nakonec zůstanete, protože uprostřed té vřavy zpívá vynikající sbor z Prahy a zpívá o víře, že to s námi jako lidstvem přece jen dobře dopadne.

…………….

Foto: Pražský filharmonický sbor / Petra Hajská, Daniel Pinc

Renáta Spisarová

Rozhlasová novinářka, organizátorka hudebního dění

Narozena v Opavě, studia na Ostravské univerzitě. Dramaturgyně a redaktorka Tvůrčí skupiny Hudba Českého rozhlasu. Je zodpovědná za dramaturgii spojenou se záznamem koncertů z festivalů, abonentních řad a operních představení, ale rovněž studiovou prvovýrobu zejména v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Připravuje pořady v oblasti klasické a soudobé koncertní hudby pro stanici Vltava. Podílí se rovněž na přípravě publicistických pořadů, mj. vltavské programové řady Vizitka nebo Osudy. Ve volném čase se věnuje práci pro Ostravské centrum nové hudby, pořádání festivalů Ostravské dny, Dny nové opery Ostrava a speciálních koncertů této neziskové organizace. Žije střídavě v Ostravě a New Yorku.



Příspěvky od Renáta Spisarová



Více z této rubriky