„Dojem z večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.“

„Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům.“

„Závěrečné ‚amen‘ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.“

Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, který pořádá Filharmonie Brno, byl zahájen na Květnou neděli provedením Janových pašijí estonského skladatele Arvo Pärta. Brněnská premiéra slavného díla s plným názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem od jednoho z nejhranějších současných skladatelů se odehrála v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí v centru města. Sólové pěvecké party, sbor Martinů Voices a komorní uskupení hudebních nástrojů řídil Lukáš Vasilek.

Kostel sv. Jakuba poskytl vhodné prostředí jak pro dobré vyznění díla, tak pro usazení velkého množství návštěvníků. Zhruba sedmdesát pět minut dlouhé Janovy pašije (1982) se řadí již do období, kdy Arvo Pärt (*1935) skládal ve svém svébytném stylu tintinnabuli („jako zvon“). Použitý pašijový text vychází z 18. a 19. kapitoly Janova evangelia a končí Ježíšovou smrtí. Jazykem tohoto díla je výhradně latina. Hudba je extrémním způsobem propracovaná, každá nota má své pevně dané místo a ten, kdo by chtěl s čímkoliv jakkoliv hýbat se okrádá o něco z pečlivě vyhotovené sítě tónů. Posluchač musí přistoupit na skladatelova pravidla hry (bezvadně podaná hudebníky), která zastavují čas. Po téměř celou dobu zůstává hudební tok v podobném charakteru, aby se na závěrečných pár taktů náhle proměnil a katapultoval ty, kteří vydrželi, do výšin.

Dokonalá interpretace tohoto díla vyžaduje od hudebníků maximální soustředění, precizně zvládnutou (náročnou) intonaci, striktní dodržení rytmických hodnot, vysoce pečlivou výslovnost latiny (konsonanty „s“ a „t“ na konci slov) a bezvýhradné upozadění vlastního vkladu. A to je snad až nadlidský úkol. Čím více se tyto aspekty zdaří, tím více se hudba vryje do duše a nechce se pustit. Dojem z tohoto večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.

Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům. Nicméně intenzitou i barvou vynikali dva hlavní sólisté. V roli Ježíše zpíval Jiří Brückler a v roli Piláta Ondřej Holub. Jejich interpretace byla co do zvládnutí hudebního partu i výslovnosti velmi zdařilá. Velkou výzvu také představovala těsná souhra sólového hlasu s varhanami, na které hrála Daniela Valtová Kosinová. I to se dařilo výborně.

V roli evangelistů zpívali: Alena Hellerová, Jana Kuželová, Ondřej Benek a Martin Kalivoda. Posledně zmíněný zpěvák zpíval se zdravotní indispozicí, která však patrná nebyla a dílo neutrpělo. Hlasy evangelistů se spolu velmi dobře pojily a byly vyvážené. Náročné společné časti v sylabickém toku vyznívaly bez zaváhání a intonačně byl jejich výkon sebejistý. Výslovnost se však v této čtveřici dařila více ženám. S evangelisty hrály ostatní nástroje, tedy housle (Pavla Tesařová), violoncello (Lukáš Pospíšil), hoboj (Vladislav Borovka) a fagot (Martin Petrák). V některých místech nástroje evangelisty až přehlušovali, a stávali se tak záměrně či nezáměrně dalšími evangelisty. Drobnou vadou na kráse bylo dle mého soudu pro interpretaci tohoto díla vibrato v houslích, které pro mě nesplňuje požadavek askeze ve smyslu oproštěnosti od čehokoliv navíc.

Sborový part zpíval komorní sbor Martinů Voices, který toto dílo neinterpretoval poprvé. Všechny výzvy náročné interpretace Pärtových Janových pašijí soubor zvládnul dobře, jen pokud jde o celkovou balanc, mužská sekce byla možná lehce ve zvukové převaze.

Ani Lukáš Vasilek se s tímto dílem nesetkal v roli dirigenta poprvé. Po celou dobu byl v pevném kontaktu se zpěváky a interprety a bezpečně vedl rytmicky nesnadnou hudbu s vnitřním napětím. Báječně dirigent pracoval s dozvukem, který se v prostředí kostela sv. Jakuba rozléhal nádherně a tvořil další výrazný a působivý prvek skladby. Vasilkova načasování po těchto pauzách byla přesně padnoucí. Závěrečné „amen“ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.

Foto: Jakub Joch

Facebook X E-mail WhatsApp