PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Dojem z večera byl silný, ještě den nato se mi Pärtova hudba vrací se svou trýznivou neodbytností.“

„Interpretace všech zpěváků byla citlivá a nestrhávala přílišnou pozornost k jejich výkonům.“

„Závěrečné ‚amen‘ vyletělo vzhůru, dotklo se klenby a posluchači začali tleskat možná až příliš brzy.“

Letošní ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby, který pořádá Filharmonie Brno, byl zahájen na Květnou neděli provedením Janových pašijí estonského skladatele Arvo Pärta. Brněnská premiéra slavného díla s plným názvem Passio Domini nostri Jesu Christi secundum Joannem jednoho z nejhranějších současných skladatelů vůbec se odehrála v kostele sv. Jakuba na Jakubském náměstí v centru Brna. Sólové pěvecké party, sbor Martinů Voices a komorní uskupení hudebních nástrojů řídil Lukáš Vasilek.

„Pražské koncerty u Šimona a Judy byly jakousi generálkou na první vystoupení sboru v Carnegie Hall.“

„Pavel Černoch vyzpíval vysoké tóny s naprostým přehledem, bez forze a operních příkras.“

„Mariánské téma bylo pro třiačtyřicetiletého Martinů zásadní, neboť v roce 1934, kdy dokončil tyto písně, zkomponoval i jedno ze svých nejzásadnějších děl Hry o Marii.“

Pražský filharmonický sbor spolu s festivalem Dny Bohuslava Martinů připravil na dva listopadové večery program s názvem Poklady českého sboru. Dramaturgie koncertu vycházela z více či méně známých děl českých skladatelů povětšinou na liturgická témata. „Chtěli jsme ukázat to nejlepší z české tvorby, zároveň ale představit i skladby, které se provádějí vzácněji,“ uvedl sbormistr Lukáš Vasilek.

„A byla to hudba radostná.“

„Skladba je poplatná dobové iluzi a text se mnohdy logicky nepotkává s výrazem v orchestru.“

„Dirigent dokázal dovést ohlušující proud hudby do působivého vrcholu.“ 

Festival Olomoucké hudební jaro rozeznívá prostory kostelů i historické sály krásnou hudbou. Již pátý koncert, tentokrát v kostele sv. Mořice, představil 30. dubna skladby českých velikánů Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Méně známé skladby publiku představili Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Petrem Altrichtrem, Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou, barytonista Svatopluk Sem a na varhany Daniela Valtová Kosinová.

„Jak často se stane, aby prvním tleskajícím byl sám dirigent?“

„Petr Altrichter orchestr řídil se svým vyhlášeným zápalem a s navnaděnou chutí.“

„Celkově vzato příjemný večer s barvitou hudbou.“

Pořad český každým coulem. Symfonický orchestr Českého rozhlasu se představil pod taktovkou českého dirigenta Petra Altrichtera na repertoárové ose Suk–Dvořák–Martinů. Sbory v Rudolfinu zastal Český filharmonický sbor Brno, hrála naše přední varhanice Daniela Valtová Kosinová, sólo přidal operní pěvec Svatopluk Sem. Přímý přenos zajistila rozhlasová stanice s Vltavou v názvu; to vše v předvečer předvečera významného 120. výročí Dvořákova úmrtí.

„Societas Incognitorum přednesl Michnovy písně v jejich původní podobě, očištěné od nesmyslných interpretačních nánosů zaužívaných a zapsaných v průběhu dalších staletí.“

„Hortus Magicus je festival orientovaný na objevná duchovní díla při současném nevšedním interpretačním ztvárnění.“

„Procházkovo oratorium o svaté Ludmile je pozoruhodné a hluboké dílo.“

Písně Adama Michny z Otradovic a nové oratorium o svaté Ludmile zahájily program zážitkového festivalu Hortus Magicus v Kroměříži. Festival se koná na Arcibiskupském zámku a v přilehlých zahradách ve dnech 11. až 13. srpna a má široké umělecké rozpětí, kdy se střídá hudba, divadlo a mluvené slovo. Zahajovací koncert ve Sněmovním sále přinesl zajímavá díla v podání souboru Societas Incognitorum a Studia Volantes.

„Přestože Holmer Becker při zpracování tématu nevybočil za hranice soudobé hudební srozumitelnosti, pro někoho z návštěvníků koncertu mohla být uvedená kompozice v kontrastu s ostatním programem přece jen trochu hůře uchopitelná.“

„Interpretace Mendelssohnovy sonáty na menších kukských varhanách vyzněla komorněji než na velkých chrámových nástrojích, což ovšem díky vynalézavému rejstříkování Daniely Valtové Kosinové bylo v daném sakrálním prostoru spíše ku prospěchu věci.“

„Svítivý, přitom příjemně kulatý tón Friedrichovy trubky naplnil prostor kostela v Kuksu doslova mystickou atmosférou. Stačí mu k tomu doslova jeden dlouhý tón, gradující nejen dynamicky, ale i neopakovatelnou emocí.“

Zatímco čtrnáctý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Hudební léto Kuks zahajoval 24. června třináctičlenný ansámbl Pražských komorních sólistů, na jeho druhém koncertě 8. července to byli pouze dva protagonisté: německý trumpetista Reinhold Friedrich a varhanice Daniela Valtová Kosinová, která kromě doprovodu hlavního sólisty měla příležitost i k samostatným sólovým vstupům. Součástí večera se stala i světová premiéra Čarodějnické árie pro varhany současného německého skladatele Holmera Beckera (*1955), který byl na koncertě osobně přítomen.

„Když si Janáčkovo Postludium člověk rozebere, zjistí, kolik je tam nádherných myšlenek a míst, která se dají prožít a ‚vyzpívat‘. Nevnímám to jako sólo, ale jako svébytnou SOUČÁST celého díla.“

„Ale vzhledem k tomu, že celá akce dopadla nad očekávání dobře, můžeme ji zpětně považovat za ‚nultý‘ ročník nového festivalu Dědictví Levého Hradce.“

„O tohle jde! V těch dětech je tvoje pokračování. Jde o to, aby tvé ‚hnízdo‘ bylo v pořádku. Já se o cokoli jiného už odmítám bát.“

Varhanici, hráčku na klávesové nástroje a dnes už organizátorku svého festivalu Danielu Valtovou Kosinovou jsem poznal coby bývalý zpěvák asi před patnácti lety, ale také jsem o ní měl přehled díky tomu, že jsem studoval na HAMU s její sestrou, mezzosopranistkou Jarmilou Kosinovou, dnes už Vopatovou, s níž jsme dodnes přátelé. K našemu rozhovoru v příjemné kavárně na náměstí Jiřího z Poděbrad mě od začátku září inspirovalo provedení Janáčkovy Glagolské mše v rámci Koncertu pro Evropu, které se konalo na Vltavě, a to s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a sólisty pod vedením Semjona Byčkova…

„Hlavním dílem celého večera byla Glagolská mše Leoše Janáčka. Koncepce Semjona Byčkova je doslova unikátní.“

„Nenaléhal, nechal proudit hudbu, zkrátka dal skladbě potřebnou energii a nechal umělce hrát, znít a zpívat… Pro demokraticky míněný večer bych nenašel lepší ekvivalent.“

„Barva hlasu Dobračevy je výjimečná. Tón vede zcela tělesně, naprosto přesně ví, co dělá a jak to má udělat. Dlouho jsem nezažil takový výkon sopranistky.“

Pořadatelé Mezinárodního hudebního festivalu Prague Sounds připravili ve spolupráci s několika organizacemi v Praze na řece Vltavě koncert, který se absolutně vymykal běžným kulturním akcím. Koncert se konal u příležitosti českého předsednictví v Radě EU a na začátku se rozezněl památeční Zvon #9801, který měl připomenout zvony, které za druhé světové války přetavili nacisté na zbraně. Premiér ČR Petr Fiala připomněl kvalitu českých skladatelů, kteří v dobách, kdy u nás nebyla demokracie, přesahovali rámec politiky, a i přesto oslovovali celý svět. Kromě Martinů jmenoval autory, jejichž hudba 2. září zazněla – Smetana, Dvořák a Janáček. Úvod v podání České filharmonie s jejím šéfdirigentem Semjonem Byčkovem a Pražským filharmonickým sborem patřil české hymně a hymně Evropské unie – Ódě na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Přímý přenos zprostředkovala Česká televize. Dále zazněl Dvořákův Karneval, Smetanova symfonická báseň Vltava a hlavním dílem večera byla Janáčkova Glagolská mše.

„Do litomyšlského kostela nenásilně a citlivě, převážně ztišeně, vstoupil svět filmu. Nejen tématem skladby, ale i ryze hudebními prostředky.“

„Mezi sólisty v nejrozsáhlejším partu svými křišťálově jasnými tóny, zasahujícími až do nejvyšších poloh, vynikla sopranistka Jana Sibera.“

Rekviem za mého přítele od Zbigniewa Preisnera zaznělo v české premiéře na festivalu Smetanova Litomyšl jako skladba na pomezí koncertní a filmové hudby, na rozhraní umění a užitého umění, na hraně duchovní a komerční sféry. Jako skladba minimalisticky prostá a neméně prostě působivá.

„Co může vzniknout, jestliže si špičkový orchestr pozve špičkový sbor? Špičková intepretace.“

„Petr Altrichter, ztišený, zklidněný, s gesty až úspornými, prožívající do hloubi duše každičký tón, vedoucí sbor i orchestr jemnými pohyby rukou k takřka nadpozemskému výkonu.“

Dramaturgie Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro nám připravila jeden z nezapomenutelných večerů. Večer, který byl věnován výhradně francouzské hudbě ovšem v provedení českých hudebníků. Totálně vyprodané Rudolfinum slyšelo jedno dílo, které se hraje zřídkavě (ví Bůh proč), a jedno dílo z nejznámějších. Obě v provedení, které sneslo ty nejvyšší nároky.