Může tvořit hudba, komponovaná původně jako herní, důstojnou náplň koncertu? A lze ji bez uzardění hrát v prostoru barokního kostela? Sobotní podvečer 8. srpna v Otovicích, součást 21. ročníku mezinárodního festivalu Za poklady Broumovska, na obě otázky odpověděl jednoznačně kladně. Vedle Suity z Kingdom Come: Deliverance Jana Valty zaznělo v podání autora, jeho manželky Daniely Valtové Kosinové a také Jarmily Vopatové i několik dalších skladeb.

Ačkoliv nepatřím k uživatelům počítačových her, celosvětový úspěch Kingdom Come: Deliverance, vydané v roce 2018 pražským studiem Warhouse, jsem v toku informací zaznamenal. Dozvěděl jsem se, že jde o mimořádně zdařilý kousek zasazený do středověkých Čech s působivou vizuální podobou, opírající se o historickou věrnost v každém detailu. Odborníci oceňovali rovněž způsob, jakým je hráč vtahován do dramatického příběhu. Obliba hry se šířila velkou rychlostí, a tak není k podivu, že na celém světě se prodalo více než deset milionů kopií. Začátkem roku 2025 se objevilo její pokračování Kingdom Come: Deliverance II a jeho úspěch je rovněž fascinující – po roce a půl činil přes šest milionů prodaných kusů. Uvádím tyto pozoruhodné údaje i proto, abych zdůraznil, jak velký je dosah hudby, která tyto hry integrálně doprovází a jejímž autorem je letos devětačtyřicetiletý Jan Valta – houslista (bývalý člen České filharmonie), dirigent, aranžér, hudební režisér a skladatel. A jestliže jsem zmínil dosah jeho tvorby, nemohu opomenout ani rozsah. Vždyť soundtrack k prvnímu dílu hry znamená téměř šest hodin hudby! Ochutnávku z něj si poprvé užili v roce jeho vydání návštěvníci festivalu Soundtrack Poděbrady, o šest let později získalo koncertní provedení ke hře Kingdom Come dvě Výroční ceny OSA: v kategoriích Vážná skladba roku a Nejúspěšnější skladatel vážné hudby.

Pro festival Za poklady Broumovska, jehož rezidenčním skladatelem se Jan Valta letos stal (a vytvořil při této příležitosti pro jeden z jeho předchozích koncertů kompozici Halali určenou skupině lesních rohů), připravil autor vlastní komorní aranžmá, které označil za výběr hlavních hudebních myšlenek z rozsáhlého soundtracku k veleúspěšné hře. Interpretace se v pozvolna rekonstruovaném otovickém barokním kostele svaté Barbory ujal s houslemi v rukou on sám za spolupráce své manželky Daniely Valtové Kosinové (varhany a zpěv) a Jarmily Vopatové (perkuse a zpěv). Avšak ještě než se působivým duchovním prostorem začala nést hudba evokující historické obrazy, dostalo se návštěvníkům, kteří, jak je na broumovském festivalu obvyklé, zaplnili všechna místa v lavicích i za nimi, půlhodinové „přípravy“. Bylo to dobře vymyšleno.

Program otevřel Svatováclavský chorál z Kingdom Come: Deliverance II Jana Valty. Pohnutý, sevřený, úderný a rozhodně bojovnější, než jak jej pojali autorovi předchůdci. Skvělé zahájení. Ale možná ještě více zapůsobily na rozpoložení posluchačů dvě části z Gotické suity Léona Boëllmanna. Chorál i Toccatu přednesla Daniela Valtová Kosinová na digitálních varhanách zcela suvérenně, virtuózně zdůraznila kontrastní charakter obou částí, v každé z nich si pohrála se všemi zvukovými valéry a zejména v Toccatě přesně vystihla onen neustále se projevující, novoromantickým francouzským autorem brilantně formulovaný rozpor mezi ztišující kázní a rytmizovanou vášní. Nemohu v této souvislosti opomenout, že interpretka studovala varhanní hru mimo jiné na pardubické konzervatoři ve třídě Václava Rabase, který si na dokonalém zvládnutí této skladby hodně zakládal. Určitě by měl z hráčského mistrovství své žákyně radost.

Následovaly tři ryze duchovní písně, velmi staré a dodnes působivé – Hospodine, pomiluj ny, O Magne Pater Hildegardy z Bingenu a Svatá Ludmilo (br. Gorazd a P. Metoděj). Kostelem se nesly v čistém podání obou umělkyň, první z nich a cappella, další s minimálním doprovodem. Daniela Valtová Kosinová se vzápětí představila i jako skladatelka varhanní hudby. Její Chorál je poctivě vystavěným kusem, nepostrádajícím zajímavé a ústrojně využité kompoziční prvky. 

Poté už se zněla pouze hudba Jana Valty. Slovo „pouze“ je možná nepřípadné, vždyť hlavně na ni lidé do Otovic ze širokého okolí, ba i ze sousedního Polska přijeli. Sancte Augustine z filmu Zbojník režiséra Leoše Kastnera byla ukázkou muziky filmové, Sancta Barbara z Kingdom Come: Deliverance II se stala vhodným vyjádřením pocty patronce zdejšího svatostánku.

A pak to přišlo. Pětačtyřicetiminutová smršť autorských nápadů, vznikajících původně jako adaptivní hudba založená na rozvíjení herních situací a evokaci prostředí a situací, převtělená v celek organicky propojující řadu myšlenek a motivů. Suita z Kingdom Come: Deliverance coby samostatně působící hudební dílo rozhodně obstojí. Překypuje tvůrčí suverenitou kořeněnou řadou nápadů a pozoruhodných pasáží, které vždy v pravou chvíli zastíní eklektické prvky, jejichž užití se skladatelé filmové a herní hudby někdy jen stěží ubrání. Nečekejme zcela osobitou jedinečnost, jíž v našich končinách kdysi vládl v oboru filmové muziky Zdeněk Liška, přesto vyslovme současnému autorovi velké uznání. Valta dokáže hudbou perfektně navodit atmosféru a účinně ji gradovat, nebojí se vnášet do kompozice dobové postupy, zaslechneme ozvuky gotiky, ale i renesance, tam kde je to pro zvýšení účinku potřebné, vychutná si klasickou hollywoodskou univerzalizující rozmáchlost. Úžasná je jeho práce s rytmikou podporující každý originální nápad, v řadě míst plně srovnatelná i se slavným Ennio Morriconem. Dovedu si zároveň představit, jak náročné musí být většinu partitury hrát, na Janu Valtovi bylo ostatně vidět, že ho z Pěstního souboje bolí coby houslistu prsty, i když nejvíce obdivu a „posluchačské smetany“ se v této části dostalo podle očekávání zdatné perkusistce Jarmile Vopatové. 

Přiznám se, že jsem kouzlu herní hudby rád podlehl. Hru samotnou neznám a asi se k ní už asi i vzhledem ke svému věku nedostanu, její hudební složka mě však zaujala svou barevností. A přestože se obrazy v suitě proměňují v rychlém tempu (během hry je to asi jiné a mnohem volnější), jednotlivé motivy se po svém odeznění nevytrácejí z posluchačovy hlavy. Hudební ztvárnění násilí a boje, bezradnosti, touhy po pomstě, lásky, nespoutané, leč krásné krajiny či oslavy sounáležitosti a statečnosti je tu vskutku silné a působivé.

Takže jsem spolu s ostatními tuze rád dlouho a upřímně tleskal. Objevil jsem svět, jenž mi zatím zůstával skrytý. Autorovi, interpretům a festivalu Za poklady Broumovska jsem za jeho zpřístupnění vděčný a nedá mi, než se o své potěšení podělit. Třeba se potkáme poslední srpnovou sobotu v Broumově, kde bude Jan Valta dirigovat Filharmonii Hradec Králové, s níž za účasti Kühnova smíšeného sboru provede vedle výběru z Mozartova Requiem také části jím zkomponovaného stejnojmenného oddílu z pokračování úspěšné počítačové hry.

Foto: Michal Sedláček

Facebook X E-mail WhatsApp