PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Porpora jako proslulý pedagog a představitel tzv. neapolské školy nikdy neslevil z požadavků na pěveckou virtuozitu.“

„V inscenaci se opět objevili zpěváci známí již z předešlých festivalových ročníků.“

„Pravou oporou strhujících pěveckých výkonu byl letošní rezidenční orchestr festivalu Les Talens Lyriques řízený Christophem Roussetem.“

Pěvec, režisér a organizátor hudebního života Max Emanuel Cenčić se jako nepostradatelný „spiritus agens“ bayreutského festivalu barokní opery letos opět obrátil k jednomu z děl tzv. neapolské školy. Je jím Ifigenia in Aulide Nicoly Antonia Porpory, poprvé uvedená v Londýně roku 1735. Z archivních materiálů ji zpřístupnil a pro novodobé uvedení na festivalu připravil muzikolog Dragan Karolic. Svého vzkříšení se tak dočkala další Porporova opera.

„Zajímavého hlasu i pódiového charismatu využil Luigi De Donato k potěšení publika zřetelně a výrazně.“

„Kyklop je typ. Polyfémové se přesto v katalogu, který pro posluchače bezděky vytvořil výběr z italských operních děl, lišili.“

„Koncert byl ukázkou pěkné dramaturgické práce, neotřelým nahlédnutím do zapomenutých koutů staré hudby i krásnou oslavou mezinárodní kooperace.“

Collegium 1704 pozvalo do své pražské a drážďanské koncertní řady italského basistu Luigiho De Donata jako interpreta árií z barokních oper. Společným jmenovatelem jejich výběru byla postava Polyféma, jednookého Kyklopa z řeckých bájí a pověstí. Vyskytuje se v řadě děl, běžně známých i nově objevených. Pondělní koncert v Rudolfinu byl přehlídkou hlasové virtuozity i schopnosti předat emoce v širokém spektru výrazu.

„Coinova ornamentika by si zasloužila samostatnou reflexi, neboť byla koncipována přirozeně, vkusně a poučeně s ohledem na stylové a muzikální provedení.“

„Osobnostní charisma tentokrát nebylo tím, čím by interpret vynikal.“

„Během hry Coin nehýřil emocemi, připomínal spíš vědce, který si ověřuje vlastní zkoumání a dochází k závěrům, které zůstávají ukryty v jeho mysli.“

Svatováclavský hudební festival pomalu spěje k závěru. Jeden z posledních koncertů dvacátého ročníku se konal v kostele sv. Jana Nepomuckého ostravského městského obvodu Stará Bělá. Ústřední postavou byl francouzský violoncellista Christophe Coin, jehož doprovodil festivalový barokní orchestr Ad Hoc. Legenda barokního violoncella se představila v programu Musica Napoletana z děl neapolských skladatelů.

„Její přítomnost na scéně je vše, jen ne odtažitost.“

„Těleso užívající dobové nástroje přidávalo dravý styl rychlých temp, emotivnost temp pomalých a mimořádně velké, až manýristické bohatství dynamiky.“

„Vypálila takovou pěveckou ekvilibristiku, že nebylo pochyb, že jí to bude skvěle zpívat ještě hodně dlouho.“

Italská diva Cecilia Bartoli přijela do Prahy s barokním programem nazvaným Farinelli a jeho současníci. Doprovodil ji barokní orchestr Les Musiciens du Prince – Monaco. Nedělní koncert ve Smetanově síni, prokomponovaný bez pauzy do jednoho pásma, se i s přídavky protáhl skoro na dvě hodiny. Byl postaven na neokázale samozřejmé virtuozitě, ale ještě víc na ztišeném cituplném výrazu. A vygradoval zábavně, protože komediantku v sobě tato pěvkyně prostě nezapře.