PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Pokud autor známé postavy, hudební umělce, nasvěcuje z trochu jiné strany, než jak jsme zvyklí je vnímat, činí tak bez snahy bulvarizovat, skandalizovat, šokovat.“

„Určité období ve svém životopise, kam patří třeba i členství v NSDAP, zamlčovaly i zapíraly takové hvězdy jako dirigent Karajan nebo sopranistka Schwarzkopfová. A v podstatě odpudivě se zachoval Carl Orff.“

„Sdělují se naléhavé a vážné věci, nejde o historky, ale o historii a o lidské osudy v ní, o detaily a souvislosti, náhody i nevyhnutelné zákonitosti, o paradoxy dějin.“

Tucet příběhů, dvanáct netuctových lidských osudů. Čtyři hodiny, po které lze, nejlépe na pokračování, poslouchat audioknihu Roberta Rytiny Andělé s vlčím cejchem, je intelektuálním i uměleckým zážitkem. Podtitul Slavní hudebníci ve stínu hákového kříže napovídá mnohé. Možnost ponořit se do fabulovaného vyprávění…

„Leleux svým tónem hladí, zpívá, konejší; to, v jakém tempu a přesné intonaci vyhrává fráze, bere dech.“

„Sayův Beethoven byl pro mě krásným překvapením. Tam, kde jsem čekala Barenboimovu perlivost a zářivost, zněla tlumenost, sametovost, až extrémní měkkost.“

„Järviho Čajkovskij není sentimentální, uplakaný, rozervaný, ale mužně expresivní, barevný, emocemi naplněný.“

Mezinárodní hudební festival v Pärnu tradičně vrcholí dvěma koncerty Estonského festivalového orchestru, na které Paavo Järvi zve slavné sólisty. Na prvním z nich 20. července vystoupil hobojista François Leleux, na druhém následujícího dne klavírista Fazil Say. Oba večery propojila stejná úvodní skladba – Pärtova Collage über B-A-C-H – a závěrečná Čajkovského První symfonie Zimní sny.

„Kristjan Järvi nechává na pódiu duši a strhává k tomu nejen muzikanty, ale i obecenstvo, které se nese na vlnách nekonečného přílivu energie.“

„V Straussově emocemi překypující skladbě o posledních věcech člověka orchestr beze zbytku ukázal, co dovede, ba přímo v ní exceloval.“

„Pinchas Zukerman s Paavem Järvim vytvořili poutavou, ani v jediném okamžiku nenudící interpretaci, v níž plastickému zvuku orchestru dominoval nádherně teplý, neodolatelný, až fyzicky přitažlivý tón sólisty.“

První koncerty hudebního festivalu v estonském Pärnu přinesly posluchačům zajímavé srovnání. Zatímco pro zahajovací večer zvolila hlava klanu Neeme Järvi své milované skladatele Mozarta a Haydna, jež interpretovala Sinfonietta Riga, následující den byl příležitostí pro Kristjana Järviho a Baltic Sea Philharmonic, kteří přivedli publikum do varu svým programem Babylon Pärnu. Paavo Järvi pak se svým Estonským festivalovým orchestrem korunoval závěr prvního týdne festivalu.

„Mozart je člověk, se kterým by devadesát procent muzikantů rádo zašlo na večeři nebo na skleničku vína.“

„Beethoven je přemostění dob.“

„Richard Strauss je pro mě osobou dovršitele.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl pro poslední červnový čtvrtek nastudoval Radek Baborák se svým tělesem Česká Sinfonietta symfonickou báseň Tak pravil Zarathustra od Richarda Strausse, Beethovenovu Osmou symfonii a Schumannův Koncertní kus pro čtyři lesní rohy a orchestr. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad interpretovanými díly a nad svým nástrojem, nad odkazem hudebních klasiků i nad dirigováním…

„V opeře je Salome samostatně uvažující subjekt a do proroka se zamiluje, jakmile ho uvidí. Je úplně jiný, než co až dosud viděla; člověk, který jí, jako dosud jediný, nepochlebuje, ale dokonce odporuje.“

„Linda Ballová je ideální představitelkou ‚šestnáctileté princezny s hlasem Isoldy‘, jak ji charakterizoval Richard Strauss. Její křehký zjev kontrastuje s průrazným hlasem, plným vášně a dramatického napětí.“

„Závěrečná scéna, při které Salome hlavu zkoumá, ochutnává, líbá, dokonce do ní i kope, tiskne ji k sobě, takže se celá potřísní krví, stále víc a víc graduje jak v hudbě, tak ve výrazu.“

Operu Richarda Strausse Salome uvedlo v sobotu 17. června Národní divadlo v Brně jako poslední operní premiéru sezóny. Na jevišti Janáčkova divadla operu inscenoval režisér David Radok a hudebně ji nastudoval Marko Ivanović. Inscenace se setkala s nadšeným přijetím publika.

„Janáčkovo divadlo má dobrou atmosféru. Je tu specifická energie.“

„Salome změnila způsob vnímání hudebního dramatu. Je o překračování všech limitů i tabu, šokující dílo o nelidskosti, amorálnosti; o tom, kam až je člověk schopen zajít.“

„Je zajímavé, že Strauss pracoval podobně jako Janáček a ve stejné době. Strauss si napsal sám libreto podle hry Oscara Wilda; není to zpěv na poezii, ale na prózu.“

David Radok vyrostl a vystudoval díky emigraci spolu s rodiči ve Švédsku, kde se věnoval operní režii. Po revoluci se vrátil a začal působit rovněž v České republice. Vedle Národního divadla v Praze pracuje pravidelně i v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. Společně s dirigentem a skladatelem Marko Ivanovićem uvedli už opery Věc Makropulos, Modrovousův hrad, Monument, Tři fragmenty z Juliette a Lidský hlas nebo Petera Grimese. V současnosti společně připravují inscenaci opery Salome od Richarda Strausse, premiéru má 17. června. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se David Radok zamýšlí nad námětem Salome, vrací se k inscenaci Brittenova Petera Grimese, naznačuje, jaké opery nemá rád, a distancuje se od povrchních režijních aktualizací.

„Námluvy s Janáčkovou operou byly dramatické. Obrátili se na mne, jestli bych mohla být „cover“ na Emilii Marty, když budou na turné v Šanghaji s Věcí Makropulos, to bylo v roce 2017. Nakonec onemocněla hlavní představitelka a zavolali mi v den představení.“

„Salome překračuje všechny zažité konvence a hranice ve svém chování vůči všem.“

„Dostala jsem se k paní Editě Gruberové, která mi zajistila předzpívání u své profesorky Ruthilde Boesch ve Vídni. Měla jsem u ní několik hodin, ale z další spolupráce nakonec sešlo.“

Linda Ballová je slovenská sopranistka, která se v brněnské opeře představuje již v páté inscenaci. Vždy zaujala zvučným a pevným sopránem, křehkým vzezřením, bezproblémovou muzikalitou a přirozeným herectvím. Nyní ji čeká premiéra Straussovy Salome, kde ztvární hlavní postavu. Pěvkyně tvrdí, že je to úkol, co ji posouvá o další stupně operního umění dál.

Závěrečný program Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram si vzal do názvu třicáté výročí nástupu Václava Havla do funkce prvního českého prezidenta. K mottu 54. ročníku středočeské hudební přehlídky, které znělo Moudro v nás, se připomínka tří desetiletí samostatné České republiky a jejího nejvyššího představitele, oceňovaného ve světě jako myslitele, hodila velmi dobře. A tak první červnový večer v příbramském Divadle Antonína Dvořáka vhodně propojil pomaleji plynoucí hudbu s podnětnými myšlenkami o krizi spirituality, o odpovědnosti a svědomí i o morálce a politice.

„V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv.“

„Bylo potěšením sledovat, jak dirigentka ten rozeklaný monument bezpečně vede a usměrňuje jednoduchými, přehlednými gesty, bez zbytečné exaltace.“

„Právě ve vygradovaných partiích se projevila síla elektrizujících gest Oksany Lyniv, a to nejen v porozumivé reakci interpretů – zápal se dokázal přenést i na publikum.“

Koncerty Pražského jara jsou mnohdy různým způsobem dramaturgicky tematizované. Ačkoliv v tomto případě to nebylo výslovně zdůrazněno, večerní koncert v neděli 28. května v Rudolfinu z podstatné části náležel ukrajinským umělcům, ukrajinské kultuře a potažmo Ukrajině jako takové. V čele komorního orchestru PKF – Prague Philharmonia jako protagonistka večera stanula ukrajinská dirigentka Oksana Lyniv. S pražskými filharmoniky je ostatně dobře obeznámena, společně účinkovali v Praze už v roce 2015.

„Rozptyl stylů byl na koncertě pozoruhodný. Zahrnoval belcantové árie z děl Belliniho i Donizettiho, díla Mozarta a Beethovena, dál přes Pucciniho až po tvorbu Richarda Strausse a klavírní připomínku Bohuslava Martinů. Z české tvorby byl zastoupen dvěma pěveckými ukázkami Antonín Dvořák, jednou árií Bedřich Smetana.“

„První polovina koncertu se nesla v duchu Ludwiga van Beethovena. Zazněl písňový cyklus ‚Vzdálené milé‘ v podání barytonisty Radka Martince. Klavírista Tomáš Pindór večer uvedl Beethovenovou Sonátou D dur, což vytvořilo stylově sourodou plochu.“

„Písňové koncerty jsou dnes vzácností, jakousi lahůdkou pro minoritní publikum. Oba mladí pěvci – Radek Martinec a Marie Schmidtová – projevili vzácný cit pro interpretaci písňové tvorby. Na Vysoké bych ale očekával trochu větší míru koncentrace právě na rozsáhlou vokální tvorbu Antonína Dvořáka.“

Letošní ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka Příbram spěje k závěru své jarní části. Již tradičně jsou zváni také laureáti Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech, kteří vystupují přímo na Vysoké u Příbramě, v novorenesanční budově zámečku, který nechal postavit v roce 1878 Dvořákův švagr, hrabě Václav Kounic. 28. května 2023 dostali šanci mladí pěvci, sopranistka Marie Schmidtová a barytonista Radek Martinec za klavírního doprovodu Tomáše Pindóra. O atraktivitě koncertu talentovaných zpěváků svědčí zajímavá skutečnost, že byl vyprodán dlouho dopředu. Byl věnován památce Antonína Dvořáka III., který se velmi zajímal právě o koncerty mladých adeptů operního umění; na tyto koncerty se nejvíce těšil.

„Bude to možná znít jako klišé, ale opravdu mám nejraději Leoše Janáčka a jeho operu Z mrtvého domu. Dalším mým oblíbencem je Richard Strauss, jehož Salome právě připravujeme. Je to náročná, ale ve finále nejvíc vzrušující práce, a to jak s orchestrem, tak se zpěváky.“

„Jestli má nějaký režisér potřebu sdělit něco z moderní doby moderním způsobem, není myslím lepší cesty, než je nová, moderní opera. Z historického hlediska taky chceme zanechat dějinám hudby vzorky dnešní doby.“

„Musíme si upřesnit, co jsou současní autoři, já bych to období vymezil na posledních sto let. V této poslední době existovala spousta skvělých skladatelů, které ještě vůbec neznáme a kteří propadli sítem dějin zcela nezaslouženě. Takový Otakar Jeremiáš, Josef Bohuslav Foerster, Mieczysław Weinberg, nebo brněnský František Gregor Emmert, Alois Piňos, Arnošt Parsch… je tu spousta krásné hudby, na kterou by se nemělo zapomínat.“

Ondrej Olos je dirigentem Janáčkovy opery a je pověstný svojí důkladností a pečlivostí. Patří ke střední generaci dirigentů, kteří prošli brněnskou JAMU a kterým se daří prosazovat nejen v domácím prostředí. Působí v souboru již dvacet let a stojí za nastudováním většiny operních titulů, i když ne vždy jako hlavní dirigent. Je to on, na kterého se mohou hudebníci i pěvci vždy spolehnout a který vytváří stabilní a bezpečné klima v souboru.