PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Alec Frank-Gemmill patří k těm vyvoleným muzikantům, na jejichž hru vzniká závislost, které byste chtěli poslouchat stále dál a dál, a je vám líto, když skladba skončí.“

„Autoři transkripce nic nesetřeli z Dvořákovy líbeznosti a melodičnosti, všichni interpreti hráli vroucně, nepřepjatě.“

„Klavíristka Zee Zee svou neokázalou virtuozitou neohromuje, ale využívá ji k dialogu s violoncellem, podněcuje ho a vybízí k ještě větší expresivitě.“

Obliba a věhlas festivalu v estonském letovisku stále stoupají a už zdaleka neplatí, že koncertní síň se zaplní do posledního místa jen na galakoncertech Estonského festivalového orchestru (EFO) řízeného Paavem Järvim. K vyhledávaným hudebním událostem patří i komorní hudba.

„Vondráček ví, že žádné dílo není dobré zakonzervovat do nehybné strnulosti. Je živé jen tehdy, pokud se posouvá vlastní názor pianisty a komplexnost jeho sdělení.“

„Za každým rozmáchlým gestem, pohybem paží a zuřivým sešlápnutím pedálu můžeme hledat stopu v bohatě diferencované úhozové technice, promyšlené výstavbě a kantabilním frázování.“

„Vondráček v každém okamžiku u klavíru tvoří, hledá a posouvá hranice možného výkladu.“

Lukáš Vondráček přijel do Opavy a zahrál Rachmaninova. Světově proslulý český pianista na své rodné město slyší a vrací se často. V neděli 9. července tak učinil ve společnosti Janáčkovy filharmonie pod taktovkou rumunského dirigenta Gabriela Bebeşeley. Zazněly kompozice Sergeje Rachmaninova a Franze Schuberta, přičemž není překvapením, že koncert opavského rodáka byl dlouho dopředu beznadějně vyprodán.

„Bachova hudba, to je nekonečné objevování jeho geniality, které mně pomáhá také v jiných stylových obdobích.“

„Zavedení dobře temperovaného ladění je přelomový moment v historii. Vlastně bychom neměli mluvit o ladění, ale o rovnoměrném rozladění.“

„Až nastane vhodná příležitost, určitě se nebudu bránit dalšímu úlovku do sbírky zapomenutých klavírních koncertů.“

Nejen našemu národnímu skladateli, ale také tvorbě Johanna Sebastiana Bacha se systematicky věnuje festival Smetanova Litomyšl. Letos se o pořádnou porci jeho hudby postará klavírista Marek Kozák. Provede kompletní první díl Dobře temperovaného klavíru, který Bach zkomponoval před třemi sty lety v Köthenu. Koncert se koná v sobotu 17. června od půl třetí odpoledne. Druhý díl pak představí Kozák divákům festivalu v jeho příštím ročníku, v roce 2024. V RozhovoruPlus prozradil nejen své postřehy k Bachově tvorbě a k ladění, ale také se rozpovídal třeba o hudbě Bedřicha Smetany.

„V hledišti bylo slyšet vše velmi podrobně, ale celkového zvuku bylo méně, než by bylo ideální.“

„Kirill Gerstein je spíše introvert, přinejmenším oproti českému pianistovi Lukáši Vondráčkovi…“

„I když se nejedná o nejznámější a nejoblíbenější hudbu v Dvořákově odkazu, dokázal jí Netopil dát maximum zajímavosti a předat ji jako něco, co přináší potěšení a co stojí za to poslouchat.“

Národní festival Smetanova Litomyšl letos musí improvizovat. Zámek se opravuje, velké koncerty se přesunuly do sportovní haly. Ten zahajovací ve čtvrtek potvrdil, že je to pragmaticky možné řešení. Ani lehké nenápadné dozvučení sice nemohlo úplně odstranit suchost akustiky, také atmosféru zámeckého nádvoří a okolních prostranství nic nenahradí, ale iluze, že se zase až tak moc nezměnilo, byla docela silná. Přijela Česká filharmonie a Tomáš Netopil energicky a muzikálně nabídl hudbu klasiků Smetany a Dvořáka a s nimi Sergeje Rachmaninova.

„Jako finale výběru z Liturgie vkusně posloužila část Slava Otci i Synu. Sbor nastoupil s energií dále utlumenou a opět probuzenou a pěkně prošel vkusnou quasi recitativní pasáží, aby v závěru vítězným hlaholem oslavil boží dvojici.“

„Ženský sbor vynikal mimořádnou jemností a zároveň se účinně podílel v celosborových zvukových náporech.“

„Sbormistr Jakub Zicha svým stylem vedení a nasazením burcoval sbor k neutuchající bdělosti a velmi pěknému výkonu profesionální kvality.“

Devátého června oslavil Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy jubileum od svého založení koncertem v Betlémské kapli na pražském Starém Městě. Spolu s univerzitním sborem vystoupily také Pražský smíšený sbor, jehož sbormistrem je Jiří Petrdlík, a slovenský sbor Collegium Technicum z Košic se sbormistryní Tatianou Kanišákovou, který má letos také jubileum 40 let svého trvání.

„Hra Elišky Tkadlčíkové vyniká technickou precizností, křehkou něhou i pevným úhozem. Dokáže být u klavíru rozverná i romanticky zahloubaná, ukázněná v klasicistním repertoáru i uvolněná v jazzových rytmech.“

„Vilém Jirsa je houslistou s velmi kultivovaným tónem, zralým, jistým, čistým. Jeho hra je výrazově velmi bohatá, vyrůstá v něm další výborný houslista mladé generace.“

„Pro hru Juraje Škody je typické soustředění na tvorbu každého tónu, vřelost a všestranná muzikalita. Je znát, že pochází z rodiny, která se věnuje folkloru i jazzu.“

Nadace Stadler-Trier Music Foundation vznikla na základě závěti česko-švýcarského muzikologa Jana Stadlera (1922–2019). Pomáhá mladým talentovaným hudebníkům nejen přínosnými projekty, granty a stipendii, ale také dává začínajícím umělcům příležitost vystoupit na koncertním večeru. Děje se tak v Hrzánském paláci v Celetné ulici v Praze a koncerty jsou příhodně nazývány Salony. Na tom posledním hráli v úterý 30. května klavíristka Eliška Tkadlčíková, houslista Vilém Jirsa a violoncellista Juraj Škoda.

„Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich záměr.“

„Důležitost soutěží pro mladé talentované hudebníky zvýraznila přítomnost Daniela Matejči. Ten je totiž ve svých osmnácti letech již ostříleným hráčem, a to i v mezinárodním měřítku.“

„Klidně bych organizátorům Pardubického hudebního jara doporučil, aby takto koncipovaný koncert dávali i ve večerních hodinách.“

Byl to dobrý nápad zpestřit program letošního ročníku Pardubického hudebního jara o dopolední koncert, v němž se představili vítězové soutěže Komorní filharmonie Pardubice „Hraj online“ a přehlídky neprofesionálních varhaníků „Organum Regium“. Hlediště Sukovy síně Domu hudby tentokrát zaplnili, vedle nejzapálenějších generačně starších obdivovatelů klasické muziky, především studenti středních škol. Těm z Konzervatoře Pardubice pouze stačilo obejít dům, ale pro žáky z Gymnázia Přelouč už návštěva koncertu mohla představovat malý výlet. Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich skvělý záměr – přiblížit bez jakéhokoliv podbízení mladým návštěvníkům, co mohou znamenat skutečné umělecké hodnoty.

„Pod taktovkou šéfdirigenta Daniela Spawa, který se do čela orchestru postavil v roce 2020 po svém působení v divadle v Hofu a Zemském divadle v Linci, vyzněla Čajkovského hudba sice technicky dokonale, bohužel ale bez napětí, prudších kontrastů, působivější agogiky a hlubšího emocionálního ponoru.“

„Rumunský klavírista Ioan Dragoš Dimitriu prvotřídním výkonem nezůstal nic dlužen své pověsti laureáta početných klavírních soutěží. Představil se jako temperamentní hudebník, nikterak však neomračující efektními gesty. Jeho spolupráce s orchestrem byla příkladná.“

„V Beethovenově symfonii mladý americký dirigent předvedl se svým orchestrem vskutku minuciózní práci, založenou na dokonalé technické souhře a vcelku jemnější dynamické hladině. I když hudba zněla na soudobé nástroje, akustika barokního divadla dirigentovi dovolila, aby se interpretace co nejvíce přiblížila autentickému pojetí, tedy zvukovosti Beethovenovy doby.“

Již potřetí byli na festival Musica Bayreuth pozváni Bad Reichenhallští filharmonici. Orchestr proslulého alpského lázeňského města je jediným symfonickým profesionálním tělesem jihovýchodního Bavorska. Do multižánrové programové skladby letošního hudebního maratonu přispěli vedle Bamberských symfoniků (jejich koncertem se letošní festival 22. června uzavře) klasickou symfonickou tvorbou. Motto jejich koncertu v sobotu 13. května v Markraběcím operním divadle znělo „Láska a světlo“.

„Ta hudba je tak šťavnatá! Není to suchý akademismus. Ten šmrnc a tvořivou atmosféru mladých lidí nám mohou závidět i profesionální orchestry. Pan dirigent je navíc vedl tak, že i tempové změny dali jako nic. Zkrátka co Čech, to muzikant.“

„Zatímco pro cellistu byla skladba svou technickou nenáročností pouze jakousi hudební rozcvičkou, orchestr se musel snažit plnit roli obezřetného doprovazeče. A dařilo se mu to na výbornou.“

„Sám si napiš, sám si zahrej aneb příběh posluchače Jakuba Kuba. ‚Nezbývalo mi nic jiného, než to dělat po večerech. V osm jsem přišel ze školy a dělal to do pěti do rána. Po asi sto hodinách práce bylo v dubnu hotovo.“

Druhým rokem se Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně rozhodla uspořádat open-air koncert před budovou školy. Počasí tomu však nepřálo a koncert, který byl plánován na 12. května ve 20 hodin, se přesouval do Divadla na Orlí, které studenti v průběhu roku hojně využívají.

„Uskupení trojice sympatických mladých dam, vzniklé na základě okamžité synergie při jednom natáčení, poprvé vystoupilo v České republice.“  

„V Rachmaninovovi hráčky nenechávají publikum vydechnout, přitom jako by si s nástroji lehce pohrávaly, absolutně totiž nedávají znát, jak je to vlastně pekelně obtížné.“

„Velmi záslužné uvedení málo známého díla Dory Pejačević a jeho tuze dobré provedení, chcete-li charakteristiku jednou větou.“

Festival Pardubické hudební jaro neopomenul ani letos oblast komorní hudby. Koncert Tria RoVerde, připravený jeho pořadateli v tomto týdnu, přinesl intenzívní zážitek, umocněný možnostmi seznámit se s velmi sympatickým tělesem v České republice dosud nevystoupivším a rozšířit si posluchačské obzory při setkání s dílem chorvatské skladatelky, jejíž tvorba se u nás v současnosti prakticky neprovozuje. Program večera vyplnila dvě klavírní tria: nejprve Trio élegiaque no. 2 op. 9 Sergeje Rachmaninova a poté Klavírní trio C dur op. 29 Dory Pejačević.

„Maestro Blomstedt dirigující bez taktovky interpretaci vtiskl jasnou architekturu znění s výjimečnou hloubkou v rozpětí dynamiky.“

„Kavakasův dialog s orchestrem byl samozřejmý a na vysoké úrovni, fráze virtuóza s Vídeňskými filharmoniky často krásně dýchaly.“

„Dirigent prodchnul interpretaci Nielsenovy Páté symfonie sentimentem a Vídeňské filharmoniky vedl v pestré škále emocí s působivě dramatickou intenzitou výrazového spektra.“

Romantická díla německého skladatele, dirigenta a klavíristy Johannesa Brahmse (7. 5. 1833 – 3. 4. 1897), čestného občana Hamburku a Vídně, který se za svého života stal čestným členem Společnosti přátel hudby ve Vídni, patří dlouhodobě ke standardnímu repertoáru Vídeňských filharmoniků. Ve Zlatém sále, sídle světoznámého rakouského tělesa, kde slavný skladatel i dirigoval, vzdali komponistovi krátce před jeho dubnovým výročím krásnou poctu Vídeňští filharmonikové, legendární švédský dirigent Herbert Blomstedt a fenomenální řecký houslista Leonidas Kavakos. Brahmsův Koncert pro housle D dur, op. 77 představili po sérii třech koncertů v sídle tělesa s velkým úspěchem i ve Vídeňském koncertním domě.

„Do rodné země se už nikdy nevrátil. Na rozdíl od Igora Stravinského, který po čtyřech desetiletích odloučení nakonec hostoval v roce 1962 v Moskvě, a zejména od Sergeje Prokofjeva, který se v polovině třicátých let ze Západu vrátil do vlasti dokonce natrvalo.“

„Byla to úspěšná petrohradská premiéra Druhé symfonie v roce 1908, která vrátila autorovi tvůrčí sebevědomí.“

„Jeho skladby pro klavír jsou technicky náročné a efektní, vycházejí z romantické virtuózní tradice a jsou posluchačsky působivé a sdělné. Někomu se jeví jako eklektické, není to však spravedlivý pohled.“

Když v Rusku zvítězila bolševická revoluce, Sergej Rachmaninov odcestoval i s rodinou na turné a do rodné země se už nikdy nevrátil. Ve své době byl mezinárodně uznávaným klavírním virtuosem, dirigentem a s uznáním uváděným autorem. Narodil se 1. dubna 1873, a to podle všeho nejspíš ve vesnici Semjonovo nedaleko města Staraja Russa v Novgorodské gubernii jižně od Petrohradu, zemřel 28. března 1943 v Beverly Hills v Kalifornii. Letos na jaře, v roce 2023, si tedy hudební svět připomíná 150 let od jeho narození a 80 let od úmrtí.

„Jako ukázka z právě křtěného CD zazněla v první polovině koncertu Rachmaninovova Rapsodie na Paganiniho téma a potvrdila, že spojení Vondráček, Brauner a FOK je mimořádně šťastné.“ 

„Lukáš Vondráček předvedl u klavíru fenomenální výkon.“

„Při závěrečné děkovačce si pak Zuzana Rzounková mohla užít skutečně bouřlivý a obdivný aplaus.“

Ve středu a ve čtvrtek 29. a 30. března zazněl v Obecním domě koncert k poctě jednoho z největších hudebních velikánů Sergeje Rachmaninova. Takřka na den přesně vyšlo 80. výročí skladatelova úmrtí, proto bylo víc než příznačné využít tyto koncerty jako příležitost pro křest kompletních Rachmaninovových děl pro klavír a orchestr, která během covidové pandemie natočil Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK s dirigentem Tomášem Braunerem a sólistou světového renomé Lukášem Vondráčkem. Namísto avizovaného čtvrtého koncertu nakonec zazněla Rapsodie na Paganiniho téma op. 43, tedy jedna z Rachmaninovových nejpopulárnějších a nejhranějších skladeb. Ve druhé polovině pak posluchači mohli vyslechnout monumentální 5. symfonii Gustava Mahlera, která skvěle završila slavnostní večer.

„Kromě neomezené klavírní techniky a obratnosti v harmonické složce mi asi nejvíc imponuje svou velkorysostí, jejímž důsledkem se poměrně spolehlivě drží stranou od kýče.“

„Posluchačsky se mi obtížně přijímal pianistův úsečný způsob vytváření tónu.“

„Tehdy jsem si uvědomil, že sólový recitál je obtížná disciplína, která klade energetické nároky i na ty nejtalentovanější.“

K příležitosti 150. výročí narození skladatele Sergeje Rachmaninova v pražském Rudolfinu v sobotu 25. března 2023 vystoupil v cyklu FOK ruský klavírista Nikolaj Luganskij. V díle tohoto skladatele bývá považován za autoritu a nepochybně to tak vnímá i české publikum. Rudolfinum bylo až na pár míst vyprodané.