„Jako finale výběru z Liturgie vkusně posloužila část Slava Otci i Synu. Sbor nastoupil s energií dále utlumenou a opět probuzenou a pěkně prošel vkusnou quasi recitativní pasáží, aby v závěru vítězným hlaholem oslavil boží dvojici.“

„Ženský sbor vynikal mimořádnou jemností a zároveň se účinně podílel v celosborových zvukových náporech.“

„Sbormistr Jakub Zicha svým stylem vedení a nasazením burcoval sbor k neutuchající bdělosti a velmi pěknému výkonu profesionální kvality.“

Devátého června oslavil Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy jubileum od svého založení koncertem v Betlémské kapli na pražském Starém Městě. Spolu s univerzitním sborem vystoupily také Pražský smíšený sbor, jehož sbormistrem je Jiří Petrdlík, a slovenský sbor Collegium Technicum z Košic se sbormistryní Tatianou Kanišákovou, který má letos také jubileum 40 let svého trvání.

Programová brožurka koncertu zároveň připomíná, že jubilejní koncert byl věnován nedožitým 90. narozeninám, s důvěrným vyslovením jména, Honzy Schneidera, který byl manažerem univerzitního sboru neuvěřitelných 45 let. V jeho vyznání, zapsaném v úvodu publikace VUS a Vusáci 1948–1998 vydané u příležitosti oslav 50. výročí založení souboru v červnu 1998, čteme: „Když před padesáti lety založil tehdejší posluchač Akademie múzických umění a později již známý hudební skladatel Jan Tausinger pěvecký sbor, netušil jistě, jak toto těleso významně zasáhne v pozdějších dobách do hudebního života v naší zemi a bude známé nejen u nás doma, ale i v mnoha cizích zemích.“ Letos je to tedy 75 let, k založení sboru došlo v listopadu 1948. K doložení Schneiderových slov o mezinárodním povědomí sboru lze konstatovat, že navštívil většinu evropských zemí. Koncertoval na Sibiři, v Kanadě a USA, v Izraeli, na Islandu a v Mexiku. A potvrzením předešlého je také fakt, že Vysokoškolský umělecký sbor Univerzity Karlovy je jako jediný zástupce z České republiky členem Evropské federace mladých sborů. Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy v Praze je předním českým neprofesionálním sborovým tělesem složeným především ze studentů, absolventů a zaměstnanců Univerzity Karlovy a ostatních pražských vysokých škol. V jeho řadách působil dirigent Jiří Kout, sbormistr Lubomír Mátl, dirigent Oliver Dohnányi, dirigentka a profesorka Miriam Němcová, sbormistr Jiří Kratochvíl nebo bývalý sbormistr Pražského filharmonického sboru Jaroslav Brych. Za celou dobu existence souboru se v něm vystřídalo více než tisíc zpěváků. Obvyklý počet členů se pohybuje kolem šedesátky, v současnosti jich je 53. Druhým sbormistrem je nyní Ondřej Kunovský a hlavním Jakub Zicha.

Program koncertu tvořily dvě kompozice. První z nich reprezentoval výběr pěti částí z Liturgie sv. Jana Zlatoústého Sergeje Rachmaninova. Volbu povzbudilo dvojí výročí skladatele – 150 let od narození a 80 let od úmrtí. Skladbu nastudoval sbor složený ze dvou těles, Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy doplnil Pražský smíšený sbor, vedl Ondřej Kunovský. Sbor se po dvou úvodních částech, které nadal mírnou zvukovou velebností, ustálil v klidném přednesu bez emočních výkyvů v části Tebe pojem. V následující části Chvalite vypracoval sbormistr přitažlivou gradaci od nasazení sopránů s přidáváním altů k zapojení mužských hlasů ve vzrůstajícím oblouku a jeho návratu do výchozího nasazení. Jako finale výběru z Liturgie vkusně posloužila část Slava Otci i Synu. Sbor nastoupil s energií dále utlumenou a opět probuzenou a pěkně prošel vkusnou quasi recitativní pasáží, aby v závěru vítězným hlaholem oslavil boží dvojici. Poté se proměnila sestava na podiu a k univerzitnímu souboru se připojil slovenský sbor Collegium Technicum z Košic, jehož sbormistryní je Tatiana Kanišáková. Spojené těleso vedl Jakub Zicha. Na programu byla atraktivní kompozice Carmina Burana od Carla Orffa. Instrumentální aparát tvořili pianisté Martin Levický a Anton Aslamas, k bicím nástrojům přistoupil soubor šesti hráčů, který tvořili Ivan Hoznedr, Oleg Sokolov, Ladislav Bilan, Štěpán Hon, Karel Fingl a Dalibor Němec.

Rozsáhlá kompozice o pětadvaceti číslovaných částech měla od počátku úžasnou energii a esprit. Sborové dění, až do části V hospodě, obstarávalo pěvecké sdružení s klavíry a bicími nástroji v obdivuhodné souhře a báječných kontrastech dynamického dění. Ženský sbor vynikal mimořádnou jemností a zároveň se účinně podílel v celosborových zvukových náporech. V části V hospodě, kterou samozřejmě realizuje pouze mužský sbor, nastoupil k barytonovému sólu Pavel Klečka, který zastoupil, z důvodu onemocnění, původně angažovaného Jakuba Hliněnského. Většinu svého partu se pohyboval ve vyšších polohách s jasnou dikcí a spolehlivou výdrží, do svého charakteristického hlubšího rejstříku sestoupil, v posluchačsky úlevné sonoritě, až po drahně taktech v oddíle Království lásky (Cour d´amour). V sólovém extempore vystoupil dále Ondřej Benek, pěvec mladistvého tenoru s příjemnou barvou. Sopránové sólo patřilo Zuzaně Koś Kopřivové, která do skladby vstoupila zvonivým, lehce zaostřeným hlasem ve výškách a to poprvé do části Bez milého – Amor létá všude kol. Sopránovou sekci ženského sboru zde doprovázel klavír. Vedle pěveckých sólistů působili v průběhu skladby na této pozici také jednotliví hráči na bicí nástroje a pianisté, neboť Orff je využíval pro efektní a překvapivé vstupy a momenty posunující hudební děj. Náladu hudby dokreslovaly nástroje orffovského instrumentáře. Slyšeli jsme nádherný klapot kastanět, tamburínu, zvonkohru, xylofon, gong, ba i řehtačku nebo zvony. Zvuk tympánů, na podiu stála baterie šesti kusů, byl mimořádně poutavý a dějotvorný. A sekundoval jim velký buben. Sbormistr Jakub Zicha byl neochvějně jistý ve vedení tempového průběhu skladby a dopřával hudbě psychologicky účinný oddych v pauzách mezi částmi i oddíly.

Svým stylem vedení a nasazením burcoval sbor k neutuchající bdělosti a velmi pěknému výkonu profesionální kvality. Zicha je veliký vůdce a také svůdce, podstatná část ženského osazenstva pódia, tedy ta, kterou jsem mohl sledovat ze svého místa, visela dychtivýma očima na jeho gestech a tváři, neboť sbormistr se svými svěřenci také obvykle nehlasně zpívá. A u mužů nebylo hlasu, který by se nevléval do společného vokálního toku. V konečném výsledku byl koncert povýšen na opravdu sváteční událost, kterou s radostí a entusiasmem věnovali sboristé svému jubileu. V závěrečné řeči gratuloval Jaroslav Šimůnek, současný ředitel univerzitního sboru, hostům ze Slovenska – sboru Collegium Technicum z Košic se sbormistryní Tatianou Kanišákovou k jeho 40. výročí založení. A to přímo jeho řediteli panu Michalu Kostelnému. Závěrečný potlesk trval po celou dobu odchodu členů sboru a bonusem pro mnohé návštěvníky byla možnost prohlédnout si zblízka celou baterii bicích nástrojů. V předsálí Betlémské kaple čekalo samozřejmě pohoštění korunované narozeninovými dorty.

******

Foto: Vysokoškolský umělecký sbor Univerzity Karlovy