„Vondráček hraje tohoto autora nekompromisně, náruživě.“

„Brauner s Vondráčkem byli na sebe slyšitelně i očividně velmi podrobně a s naprostou samozřejmostí napojeni.“

„Dojem ze současných špičkových orchestrů z významné části spoluvytvářejí sály.“

Koncertem pro Liberecký kraj začal v pátek dvaadvacátý ročník respektovaného severočeského hudebního festivalu Lípa Musica. V historické divadelní budově v Liberci vystoupili Pražští symfonikové s pianistou Lukášem Vondráčkem a s šéfdirigentem Tomášem Braunerem. Večer měl dvě rozdílné poloviny. Vzrušujícím způsobem zahraného Rachmaninova a idylicky vyznívajícího Dvořáka.

Lukáš Vondráček nasadil 1. září úvodním koncertem letošnímu festivalu Lípa Musica laťku hodně vysoko. Jeviště libereckého Divadla F. X. Šaldy není samozřejmě typickým koncertním prostorem, akustika nevelkého zatlumeného auditoria není ideální a křídlo Petrof pochopitelně pro interpreta jezdícího po celém světě není totéž co Steinway, ale komorní prostředí paradoxně pomohlo v případě 2. klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova k posílení intenzivního zážitku ze vzrušujícího provedení. Vondráček hraje tohoto autora nekompromisně, náruživě, vemlouvavě a robustně, s naprostým ponorem do detailů a i v závratných tempech bezchybně. Orchestr FOK s Tomášem Braunerem mu byl empatickým partnerem.

První věta pozdně romantického díla z roku 1901 je rozvrásněná. Neklid sólového partu se krásně doplňoval se širokými frázemi orchestru. Řada přišla na jemné agogické nuance i dynamické vrcholy, na pěkné sólo lesního rohu a violoncella, na extatickou naléhavost, nárazy i náhlá opadání, na nostalgickou lyriku i na symfonický tah. Sólista zprostředkovával publiku díky dané komorní akustice až překvapivě nekonečné množství drobných důrazů v polyfonii, vytvářel skvěle odstiňované vlny napětí a uvolnění, do krajností pracoval s tempem a dynamikou. Ve druhé větě zaujala sóla dřevěných nástrojů, prorůstající zvukem klavíru, nadchla podmanivě robustní kadence i extrémní ztišení, plně uspokojil oblouk poklidné formy s neobvykle výrazným vnitřním vrcholem. Finále vygradovalo všechny předchozí znaky Vondráčkova interpretačního typu i charakteristiky stylu, kterým si Rachmaninov spolehlivě podmaňuje posluchače.

Z provedení bylo znát i to, že za sebou Tomáš Brauner s Lukášem Vondráčkem a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK mají s Rachmaninovem předchozí zkušenosti, včetně toho, že jeho díla pro klavír a orchestr vcelku nedávno společně v kompletu natočili na CD. Jednoznačně nyní cítili i ty nejmenší nádechy, vzruchy a vyčkávání krásně spolu, byli na sebe slyšitelně i očividně velmi podrobně a s naprostou samozřejmostí napojení, interpretace působila zažitě a definitivně.

Dvořákova Anglická symfonie, opravdu asi nejmilejší ze všech jeho devíti, vyzněla v druhé polovině večera proti tomu sice odpovídajícím způsobem idylicky, ale o něco běžněji a obyčejněji, rozhodně ne svátečně. Její hravost a líbeznost by v celkovém dojmu potřebovaly větší inspiraci a péči, zvýraznění a položení se do některých míst. Tomáš Brauner vzhledem ke kubatuře prostoru rozumně nevyhrocoval dynamiku; mohutnost orchestru, včetně žesťů, se tak pochopitelně nerozvinula k plnosti. I vzhledem k tomu ovšem vysoké smyčce, odhalené a nejslyšitelnější, nezněly v nejvyšších polohách – u Dvořáka tak důležitých – ideálně pěkně. Pozornost vzbudila sóla dechových nástrojů, flétny, klarinety, lesního rohu. I jim by v některých okamžicích prospělo upravení kontextu tak, aby přesáhla běžnost víc směrem k jedinečnosti okamžiku.

Resumé, celkem nepřekvapivé, ale znovu potvrzené: dojem ze současných špičkových orchestrů z významné části spoluvytvářejí sály, ve kterých hrají. Liberecké divadlo není koncertním sálem. Konání Koncertu pro Liberecký kraj bylo proto uměním možného – ale rozeznění pravého symfonického repertoáru, pro krajské město zdaleka ne každodenního, asi opravdu bylo tento večer svátkem.

Tím, že Česká Lípa, „hlavní město“ festivalu, leží blízko hranic sousedního Ústeckého kraje, odehrává se Lípa Musica i tam. A také v saském příhraničí. Vzácné uvedení Pärtových Pašijí je tak naplánováno na 3. října do Grossschönau, městečka sousedícího s Varnsdorfem, recitál pianistky Jitky Čechové – umělecké garantky letošního ročníku věnovaného hodně klavíru – pak na 14. října do koncertního sálu klavírní manufaktury firmy Bechstein v rovněž nedalekém Seifhennersdorfu. Ostatní koncerty se konají od začátku září až do 21. října v řadě míst, jejich vějíř sahá na mapě republiky od Liberce přes Českolipsko a Děčín až po Teplice.

********

Foto: Lukáš Marhoul Photography