PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Corinne Winters vládne jasným, věcnějším, jistým, v barvě lehce potemnělým hlasem.“

„Pavel Černoch sbírá body lahodnými kantilénami, otevřenými výškami a lyrizujícím vroucným výrazem.“

„Orchestr Janáčkovy opery hrál po celý večer Tomáši Hanusovi opravdu skvěle, plasticky ve výrazu a vzorově v dynamice.“

Operní gala letošního festivalu Smetanova Litomyšl bylo krásné a mimořádně hodnotné. Corinne Winters a Pavel Černoch, jeho protagonisté, naplnili program áriemi a operními scénami tří českých a dvou dalších slovanských autorů, Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno hrál dirigentovi Tomáši Hanusovi vzorově… a navíc byl příjemný teplý večer.

„Vždy si dávám záležet na energickém a hluboce procítěném projevu:“ 

„Hudebník nesmí zapomínat, že skladatel a jeho skladba je vždy důležitější než umělcovo ego.“

„Je zajímavé, že současný trend interpretace v různých zemích světa je hrát díla rychleji.“

Světově proslulá izraelsko-německá klarinetistka Sharon Kam, vítězka mnichovské hudební soutěže ARD a dvojnásobná držitelka prestižní německé ceny Echo Klassik v kategorii Instrumentalista roku (1998 a 2006) už třicet let žije v Hannoveru. Na tamní Vysoké škole hudby, divadla a médií působí pedagogicky třetím rokem. Vedle výuky studentů, kterým ráda předává své bohaté zkušenosti, je stále zcela mimořádnou sólistkou i komorní hráčkou na koncertních pódiích.

„S manželkou stihl zdolat i jednu z nejvyšších velšských hor. Její nadmořská výška není podle jeho slov až tak zajímavá, ale převýšení dá docela zabrat.“

„Po dlouhých letech jsem měl tento rok konečně skutečnou dvoutýdenní dovolenou v jižních krajích.“

„Nejdůležitější je být konečně doma a neslyšet od dětí: Kam zase jdeš?“

Tuzemští dirigenti vesměs o prázdninách dokáží, alespoň po omezenou dobu, odpočívat, ale partitury, někteří spolu s knihami na čtení, s sebou na dovolenou většinou stejně vozí. Tucet oslovených se v anketě portálu KlasikaPlus.cz shoduje, že doba dovolených bývá kombinací rodinného programu a práce. I v létě je třeba se na něco připravovat, nebo je to vhodná doba k rozšiřování rozhledu. Začátek blížící se nové sezóny bývá podle jejich vyjádření dost hutný. A připravit si novou skladbu, neřku-li operu, není nic snadného. A tak toho odpočinku rozhodně nebývají celé dva prázdninové měsíce, ale jen nějaký ten týden, v ojedinělých případech si pro relax možná uhájí až jeden měsíc.

„Těleso reagovalo citlivě a pružně, zvuk byl kompaktní.“

„Peter Berger je ideálním představitelem Dalibora.“

„Eliška Weissová dala Miladě nejen vznosnost a démoničnost, ale především objemný a barevný dramatický soprán.“

Soubor opery Národního divadla Košice uvedl v sobotu 22. června na scéně historické budovy operu Dalibor Bedřicha Smetany. Uvedla ho jako exkluzivní projekt v koncertním provedení, a to nejen ke dvoustému výročí narození skladatele, ale i ke stému výročí založení košického divadla. Na provedení se podíleli jak hostující umělci, tak domácí pěvci, sbor i orchestr. Výjimečná událost získala pozornost nejen domácího publika, ale i návštěvníků ze zahraničí. Ti všichni účinkující odměnili nadšenými ovacemi.

„Milada je heroina, která má nádherné zpívání.“

„A víte, že je to moje první role v češtině? Ale je to taková podivná čeština.“

„V Melbournské opeře jsem byla Amelií z Verdiho Maškarního plesu, za ni jsem v roce 2014 získala prestižní cenu Green Room Award.“

Csilla Boross je maďarská sopranistka, kterou ocenilo české operní publikum zejména v roce 2009, kdy ji vidělo jako Čo-Čo-San v Pucciniho opeře Madama Butterfly v Janáčkově divadle. Za ztvárnění této postavy dostala v roce 2010 Cenu Thálie; následně se jí otevřely dveře na světová jeviště. Nyní se vrací na brněnskou scénu k souboru Janáčkovy opery jako Milada ve Smetanově opeře Dalibor.

„Málokdo asi zpochybní Hanusův zásadní podíl na tom, že inscenací Dalibora nejde o povinný hold klasikovi, ale o vydařený pokus upozornit na to, že stojí za to se Smetanou zabývat.“

„Na jevišti režisér Pountney zpřítomnil téměř ´tristanovskou´ lásku až za hrob i praktiky prohnilého režimu a silně otevřel otázku, kdo je padouch a kdo hrdina – a jestli lze být obojím současně.“

„Tomasz Konieczny přinesl do interpretační tradice postavy krále Vladislava nejvíc nového: obdařil ho hlasem, který nezapře jeho velké wagnerovské kreace na světových pódiích.“

Druhý únorový večer patřil v brněnském Národním divadle premiéře Smetanova Dalibora – a na Moravě tak za přítomnosti předsedy vlády oficiálně začal Rok české hudby opravdu impozantně. Koprodukce s Velšskou národní operou přinesla v režii Davida Pountneyho odvážný, podnětný, provokativní…

„Každou operní inscenaci připravujeme ve dvojím dirigentském obsazení. Je vždy výhodou mít k sobě kolegu, na kterého je člověk zvyklý. Vědět, co můžeme jeden od druhého očekávat.“

„Každá repríza opery je vždy svým způsobem novou premiérou. Takový adrenalin na symfonickém koncertě nezažijete.“

„Na léta strávená v Kantiléně se nedá zapomenout. Tyto okamžiky mi jasně nasměrovaly cestu uměleckého i osobnostního růstu.“

Jakub Klecker patří ke střední generaci dirigentů a sbormistrů, kteří se dokáží energicky prosazovat. Působí stabilně v Janáčkově opeře Národního divadla Brno, pravidelně hostuje v opeře Národního divadla moravskoslezského a diriguje tuzemské symfonické orchestry. V současné době má za sebou dvě stěžejní premiéry českých oper, v Brně nastudoval a provedl Dvořákova Jakobína, v Ostravě obnovenou premiéru Smetanova Tajemství…

„Antonín Dvořák je bezvýhradně mým nejoblíbenějším autorem.“

„Je potřeba oslovovat mladé publikum a už od toho nejmenšího, předškolního věku; dělat pro ně samostatné projekty na špičkové úrovni – děti jsou velmi vnímavé a vycítí hned jakoukoli faleš.“

„Cena Thálie to pro mne znamenala především utvrzení, že jdu správnou životní cestou a že moje práce má smysl.“

Pavla Vykopalová je pevným pilířem souboru Janáčkovy opery v Brně. Její interpretace mladodramatických sopránových rolí je vždy naplněna vroucností a opravdovostí prožitku a její charakteristická sladká barva hlasu je nezaměnitelná. V současné době se připravuje spolu se souborem na 8. října na premiéru opery Jakobín Antonína Dvořáka, ve které studuje roli Julie.

„Nápad na zařazení Rusalky do repertoáru prestižní italské operní scény měl sám její ředitel Dominique Meyer, který to zdůvodnil velmi originálně.“

„Zkušenost režisérky Emmu Dante se světem filmu se projevila velmi silně v tom, že dopřála inscenaci dlouhé ´záběry´.“

„Vášnivé a přitom svrchovaně distingované hudební nastudování Tomáše Hanuse, které působilo zdánlivě zcela samozřejmě, ale bylo za ním obrovské množství detailní práce.“

V milánské La Scale se poprvé v historii tohoto divadla hrála Dvořákova opera Rusalka. Za hudebním nastudováním stál Tomáš Hanus, vizuální a dramatická podoba byla dílem režisérky Emmy Dante a jejího manžela, scénografa Carmine Maringoliho. Od 6. června se po premiéře během dalších šestnácti dnů uskutečnilo ještě pět představení. O tom posledním v řadě píše muzikolog Aleš Březina. Derniéra byla vyprodána do posledního místa a publikum, ve kterém se mísili Italové se zahraničními návštěvníky, dávalo podle jeho svědectví bouřlivě najevo nadšení; po každé pauze vítalo orchestr a zejména dirigenta, kterého si jednoznačně zamilovalo.

„Jako dirigent vždy vedu s režisérem dialog, aby dění na jevišti bylo co nejvíce v jednotě s hudbou. A paní režisérka měla a má o tento dialog upřímný zájem.“

„Tato hudba mluví o lásce i o propastech lidského nitra.“

„Moje úspěchy mě nedojímají, to spíše krása hudby, nebo záře dětských očí či opravdová láska.“

V úterní premiéře 6. června 2023 a během dalších šestnácti dnů ještě pětkrát pozdvihne dirigent Tomáš Hanus taktovku v ikonické milánské La Scale. A kromě toho, že překročí další z milníků ve své kariéře, se bude významně podílet na historickém předělu. Nejznámější opera Antonína Dvořáka, Rusalka, tam zazní poprvé. Ač neskutečně vytížen, poskytl v předvečer této události portálu KlasikaPlus.cz exkluzivní rozhovor.

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?