PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sonáta jako celek vyzněla až symfonicky s nepotíráním potřebných beethovenovských kontrastů.“

„Závěrečná čtvrtá věta ve formě rondo Allegro assai byla interpretována doslova fantasticky.“

„Ardašev výborně vystihl jakýkoli náznak Schumannovy polyfonní práce.“

Igor Ardašev je v této sezóně rezidenčním sólistou Plzeňské filharmonie. Ta pořádá festival Smetanovské dny v Plzni, které právě probíhají. Ardašev proto dostal příležitost se představit i v sólovém recitálu, ve kterém oslnil téměř plný sál posluchačů plzeňského Domu hudby.

„Z dirigentky čišela zkušenost, uvolněnost, lehkost a grácie, a to zejména v porovnání s jejími mladšími kolegy.“

„Při gradaci, zhruba v druhé polovině věty, dokonce zahodila taktovku a nechala promlouvat pouze gesta holých, z výjimečného okamžiku třesoucích se rukou.“

„Po doznění poslední skladby, za stálého potlesku publika nastoupili všichni absolventi kurzu a Maestro Martin Sieghart jim po krátkém, německo-anglickém projevu rozdal diplomy.“

Třetí březnový den byla v sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc koncentrována veškerá pozornost na dirigenty z Jižní Koreje, Litvy, Polska, Rakouska, Číny, Řecka, Turecka i USA. Ti zde během závěrečného koncertu, jenž byl vrcholem Mezinárodních dirigentských kurzů, předvedli nově nasbírané postřehy a zkušenosti, které jim během lekcí předal umělecký vedoucí a dirigent Maestro Martin Sieghart. Desítka vybraných dirigentů a dirigentek tam společnými silami uvedla Symfonii č. 39 Es dur Wolfganga Amadea Mozarta, Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského a Symfonii č. 4 Johannesa Brahmse.

„Celý recitál doprovázela PKF – Pražská filharmonie pod taktovkou Giacoma Sagripantiho.“

„Pretty Yende a Nadine Sierra si nejprve spolu zazpívaly duet Hraběnky a Zuzanky z Figarovy svatby, následoval duet z Rossiniho opery Alžběta, královna anglická a potom si každá pěvkyně zazpívala árii z komické opery.“

„Z projevu obou umělkyň vyzařovala nelíčená radost ze zpěvu, absolutní znalost zpívaných skladeb i interpretace jejich stylu.“

První březnový večer zpívaly ve Smetanově síni Obecního domu sopranistky Pretty Yende a Nadine Sierra. Do Prahy, města ve středu Evropy, se vždy sjížděli instrumentalisté, dirigenti, skladatelé i pěvci. V Novém německém divadle se pořádaly tzv. Májové cykly, kde vystoupila celá řada světových pěvců včetně Enrica Carusa nebo Lea Slezaka. Mnozí významní pěvci zde byli v angažmá, např. Hans Hotter. Hanuš Thein vzpomínal na hostování legendárního ruského basisty Fjodora Šaljapina v Massenetově opeře Don Quijotte v Národním divadle. V sedmdesátých letech minulého století pozval dr. Pavel Eckstein do Prahy vynikající světové operní pěvce, např. Helen Donath, Hildegard Behrens nebo José Carrerase. Po sametové revoluci se operní domy v Praze nejprve osamostatnily (aby se později zase spojily) a v souborech začala působit řada zahraničních pěvců. Někteří pohostinsky, jiní v angažmá. A tento stav trvá dodnes. Přestože se nikdy nejednalo a dosud nejedná o špičkové operní pěvce s mezinárodní kariérou v prestižních operních domech, nesmazatelnou stopu zde zanechali např. Tamara Kucenko, Galia Ibragimova nebo Valentin Prolat. V současné době převyšuje všechny zahraniční pěvce v Národním divadle angažovaná islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir…

„V sále Konventu Milosrdných bratří v Brně se ve čtvrtek 23. února konal, zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku cyklu koncertů Barbara Maria Willi uvádí.“

„Fakt, že se historicky poučený přístup k interpretaci postupně rozšiřuje i na hudbu klasicismu a romantismu, může současnou hudební scénu jen obohatit.“

„Koncert nezapůsobil jako souboj dvou výrazných individualit, ale jako soustředěný dialog, přesně tak, jak to má v komorní hudbě být.“

V sále Konventu Milosrdných bratří v Brně se ve čtvrtek 23. února konal zahajovací koncert jubilejního 20. ročníku cyklu koncertů Barbara Maria Willi uvádí. Večer nesl název Zlatý hlas a představila se na něm sama dramaturgyně cyklu spolu se sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou.

„S hudbou bylo zacházeno velmi citlivě a promyšleně, plynule se předávala vedoucí role, kdy oba hráči skvěle přecházeli od sóla k doprovodu.“

„Dobře promyšlená agogika a celistvě spojené motivy krásně vystihovaly houpavý charakter skladby, ze které vycházela mladická zamilovanost a touha.“

„Vychutnat si posluchači mohli typicky francouzské hraní si s barvami, které nejvíce vynikalo právě v této skladbě.“

20. února si posluchači mohli užít komorní hudbu rozmanitých autorů. Houslistka Romana Špačková a klavírista Stanislav Gallin nabídli v rámci Komorního cyklu PKF všem milovníkům hudby vyvážený a procítěný koncert. Odlehčeným Mozartem počínaje, přes poněkud netypického Martinů pak večerem prostupovala zejména francouzská barevnost Faurého, Francka a na závěr i Debussyho. Koncert se konal v barokním refektáři Profesního domu MFF UK.

„Hráči velmi zřetelně a jasně divákům ukázali každý drobný kontrast pomocí velmi přehledně čitelných barevných a artikulačních změn, což byl prvek, který se nesl celým večerem.“

„V průběhu dynamických změn si orchestr stále držel krásný zvukový balanc, každý hráč byl při reakcích na změny velmi pohotový a suverénní.“

„Věta je protkána mnohými silnými částmi, ve kterých hrál orchestr náležitě plně, zároveň ovšem nikdy neztrácel na výborné barvě.“

V Rudolfinu 14. února měli diváci možnost zažít skutečně vynikající koncert; Apoteózu tance. Výběr tří největších autorů klasické vídeňské školy (Mozart, Haydn, Beethoven) zaručoval špičkovou hudbu, Collegium 1704 (pod vedením Václava Lukse) pak hudbu provedlo na velmi vysoké úrovni. Úspěšný výkon sklidil zasloužené ovace ve stoje.

„Přišlo mi symbolické,“ uvedl Pablo Barragán, „že Kramářův koncert provedu s místním orchestrem v kraji, ze kterého skladate pocházel.“

„Brahms, celkově plachý a často o sobě pochybující,“ připomněl šéfdirigent Szolt Hamar, „se dlouho obával poměřit s tvorbou velikánů, které uznával.“

„Kromě tří skladeb, uvedených v programu, zazněly i přídavky; překrásně tklivou náladu získala Piazzollova skladba Oblivion.“

Náhody, jak známo, neexistují. A tak jsem cestou za dvěma obsahově totožnými koncerty Moravské filharmonie Olomouc, které se uskutečnily v sále Reduta 9. a 10. února 2023, vyslechl aktuální zprávu. Ubytovací portál booking.com zveřejnil svůj tip na deset nejzajímavějších míst planety, která by letos stálo za to navštívit. A vedle brazilské megalopole Sao Paulo, tasmánského přístavu Hobart či jihotyrolského Bolzana se na seznamu vyjímá i hanácká Olomouc…

„Abonentní koncert, který zazněl 9. února 2023, přinesl posluchačům překvapení. Promyšlená dramaturgie postavila koncert tak, aby jednotlivé skladby zvyšovaly náročnost interpretace a aby se stále více zvyšovalo i vnímání publika.“

„Mladý hudebník ze Sevilly žije v současné době v Berlíně a jako vítěz evropských soutěží spolupracuje s mnoha slavnými orchestry.“

„Obecenstvo uváděl do úžasu především rubaty, které hudbu dostávaly do většího napětí a euforie. Byl to skvělý a stylový závěr večera, který předčil veškerá očekávání.“

„Touha po ideálu a věčná cesta k dokonalosti“. Tak zněl název abonentního koncertu, který nabídla svým fanouškům Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek 9. února. V sále Reduty vystoupil orchestr s maďarským šéfdirigentem Zsoltem Hamarem a nabídli Symfonii č. 35 D dur „Haffnerovu“ Wolfganga Amadea Mozarta, Koncert pro klarinet Es dur Františka Kramáře-Krommera a Symfonii č. 1 c moll Johannesa Brahmse. Sólo hrál španělský klarinetista Pablo Barragán. Obecenstvo si vynutilo přídavek, který ho následně zvedl ze sedadel: Brahmsův Uherský tanec č. 5. Vybuchoval jako šampaňské.

„Bohužel, Česká studentská filharmonie odvedla poněkud nervózní výkon.“

„Koncert C dur pro zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo, který si vybral Giovanni Antonini, měl českou premiéru.“

„Pod Antoniniho vedením hráli čeští filharmonici jako o život.“

Česká filharmonie už léta bere vážně svou edukační činnost, která spočívá nejen v organizovaní akcí pro děti a mládež, ale rovněž i ve výchově mladých orchestrálních hráčů. K tomuto účelu má určenou nejen svou Orchestrální akademii České filharmonie, ale i sdružení hudebníků, které se sice schází ad hoc, ale možnost má vystupovat i v abonentních koncertních řadách. Mají pro ně zavazující název, který zní Česká studentská filharmonie. Právě ta zahajovala ve středu 8. 2. 2023 pod vedením dirigenta Giovanni Antoniniho sérii koncertů.

„Mezzosopranistka Magdalena Kožená vytvořila v roli Elvíry zjevně zoufalou, životem smýkanou a téměř vyšinutou postavu, jíž lze bez potíží uvěřit i jinak nepravděpodobnou schopnost splést si svého někdejšího milence s jeho plebejským sluhou.“

„Zkrátka a dobře, Mozartův týden měl v čele s Rolandem Villazonem našlápnuto více než znamenitě, a jak se zdálo, dveře měl otevřené i pro špičkové interprety z České republiky.“

„Dámy a pánové, vypněte si prosím své mobilní telefony. Nahrávání a fotografování je během koncertu zakázáno. Věřím, že si užijete fantastický a neopakovatelný večer, Mozart žije!“

O tom, komu patří hlas, který promlouval k návštěvníkům před začátkem jednotlivých programů letošního ročníku Mozartwoche, pochyboval asi jen málokdo z přítomných. Extravagantní festivalový intendant Rolando Villazón byl totiž ve dnech 26. ledna až 5. února 2023 osobně či obrazně v Salcburku přítomen prakticky všude. Pokud jste ho na některém z koncertů nezastihli jako pěvce, recitátora, moderátora či režiséra, určitě se jeho portrét nedal přehlédnout v novinách, časopisech nebo festivalových tiskovinách. A to nemluvím o obchodech, které si kladly za čest prodávat exkluzívní kávové šálky s designem, navrženým samotným panem ředitelem.

„Praze dal Eduard navždy sbohem v sedmadvaceti letech, kdy se v roce 1852 přesunul natrvalo do Vídně.“

„Jak moc Richard Wagner Hanslicka nesnášel, dosvědčují dvě okolnosti. Zatímco první je spíše domnělá, druhá naopak zcela průkazná.“

„Přestože do Prahy se Hanslick už nikdy nevrátil, českému hudebnímu životu prokázal neocenitelnou službu. Patřil ve Vídni k prvním, kteří si povšimli nadání Antonína Dvořáka.“

Sám složil pouhé dvě skladby, kupodivu na verše v češtině. Milostnou píseň pod Vyšehradem a Českého houslistu. Měl ale dost rozumu na to, aby si uvědomil, že hudbu nemá tvořit, nýbrž o ní zasvěceně a v širokých souvislostech psát a přednášet. Pražský rodák Eduard Hanslick se především po přestěhování do Vídně, kde prožil převážnou část svého života, stal – slovy českého muzikologa a estetika Jaroslava Stříteckého – „ničitelem starých předsudků a konstruktérem nových pověr“…