„Pod vedením Zbyňka Müllera, působícího úsporně bez větších gest, vytvořili zkušení členové dechové sekce Kramářovou Partitou adekvátní atmosféru.“

„Igor Ardašev a Michal Mašek jdou sice každý svou vlastní interpretační cestou, tentokrát však v Mozartově dvojkoncertu působili jako dvojice, jejíž souhra přesvědčila absolutní dokonalostí.“

„Zařazení Koncertní předehry op. 17 Václava Jindřicha Veita lze pokládat za významnou událost.“

Skladby z období klasicismu i raného romantismu tvořily program březnových abonentních koncertů Komorní filharmonie Pardubice, připravených pod taktovkou dirigenta Zbyňka Müllera. Pořadatelé lákali především na Mozartův Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur. Pozoruhodné však rovněž bylo zařazení Partity Františka Vincence Kramáře a především uvedení Koncertní předehry Václava Jindřicha Veita, jehož dílo se v současné době takřka neprovozuje. Večer, konaný 20. března 2023 v Domě hudby, jenž si vyžádal vzhledem k přestavbám pódia hned dvě přestávky, následně vyvrcholil Čtvrtou symfonií Franze Schuberta.

Zaměření pardubického tělesa na hudbu klasického období neznamená soustředění pouze na Haydna, Mozarta či Beethovena. Repertoár orchestru často oživují skladby mnoha dalších tehdejších autorů, takže pravidelný návštěvník zdejších koncertů získává o jejich tvorbě velmi slušný přehled. Mnohá díla jsou i nahrávána, což je rovněž aktivita, hodna ocenění. Františka Vincence Kramáře by v dobových souvislostech nebylo radno přehlížet, soupis jeho skladeb totiž obsahuje přes tři stovky kompozic a zachována jsou četná písemná svědectví o jejich oblibě. Ačkoli v některých případech jde o typickou Tafelmusik, není to hudba prvoplánově jednoduchá. Zkušení hráči Komorní filharmonie si při provedení Partity à 10 B dur pro dechové nástroje op. 45 č. 1 poradili s příjemnými melodickými zákruty dvacetiminutové skladby, přičemž pod vedením Zbyňka Müllera, působícího úsporně bez větších gest, vytvořili v koncertní síni adekvátní atmosféru. Za zajímavost lze považovat v případě tohoto dílka netypické zapojení B-trubky. Co autor předepsal, si samozřejmě posluchači vychutnali v plném zvuku.

Koncert pro dva klavíry a orchestr Es dur č. 10 K. 365 (316a) Wolfganga Amadea Mozarta patří k dílům vyžadujícím od obou sólistů vrcholnou virtuozitu a smysl pro vzájemnou spolupráci v každém detailu. Jen tak vyzní jeho velkolepost. Provedení s Komorní filharmonií se ujali dva muži, o jejichž technických schopnostech i individuálním mistrovství nešlo předem pochybovat. Igor Ardašev a Michal Mašek jdou sice každý svou vlastní interpretační cestou, tentokrát však působili jako dvojice, jejíž souhra přesvědčila absolutní dokonalostí. Pokora před autorem i vzorná spolupráce s doprovodným orchestrem naplnily každičkou provedenou notu, v kadencích si pak vychutnali, každý zvlášť i dohromady, své bezbřehé zkušenosti. Radost poslouchat. Dirigent Zbyněk Müller jako by zdánlivě ustoupil do pozadí, vše měl ovšem pevně ve svých rukou.

Zařazení Koncertní předehry op. 17 Václava Jindřicha Veita lze pokládat za významnou událost, nejen v měřítku přesahujícím regionální hlediska. Dílo rodáka z Řepnice u Litoměřic, oscilujícího mezi německým původem (některé prameny jej uvádějí jako Wenzela Heinricha Veita) a zapojením do českého národního hnutí (uznával ho i Bedřich Smetana) nezaslouženě upadlo v zapomnění. Nebýt Zdeňka Klaudy a jeho souboru L´Armonia Terrena, asi bychom o něm nikdy neslyšeli. Naštěstí archivy promluvily, a tak i pardubický orchestr našel dalšího autora, jehož novoromantická hudba by mohla začít tu a tam obohacovat jeho nabídku. Bude-li prováděna jednotlivými hráči s citem, jakého jsme byli svědky v Domě hudby při této „obnovené premiéře“, úspěch se zajisté dostaví.

Do závěrečné Symfonie č. 4 c moll Tragické D 417 Franze Schuberta se pak pustil dirigent Zbyněk Müller naplno a nechal ji zaznít v dokonale propracovaném tvaru. Romantický patos díla zcela ovládl Sukovu síň a Komorní filharmonie Pardubice znovu prokázala svoji vnitřní ukázněnost i dobře rozvíjenou spontaneitu. Orchestr přitom na sobě neustále pracuje. Měkký a tuze příjemný zvuk smyčců, dosahující parametrů srovnatelných s úrovní evropské špičky a zároveň si ponechávající osobitost, budiž toho příkladem za všechny ostatní.

*******

Foto: František Renza