Před Velikonocemi Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK zažívá „hustý provoz“. Na Šedé úterý 26. března se v kostele sv. Šimona a Judy představí mužský pěvecký sbor Shvidkatsa z Gruzie se svými prastarými duchovními písněmi. K Velikonocům dále tradičně patří Dvořákovo oratorium Stabat Mater. Tradici ve Smetanově síni Obecního domu drží Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a Dvořákův slavný opus uvede 27. března na Škaredou středu. A ze spolupráce FOK s režisérem Matějem Formanem vzešlo scénické zpracování Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha se souborem Musica Florea Marka Štryncla. Po úspěchu loňské premiéry se letos v kostele sv. Šimona a Judy konají hned tři reprízy, a to na Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílou sobotu.

Gruzínské písně se vyznačují spletitou polyfonií, nevšedními modulacemi a pestrým rytmem. Jejich tradiční interpretace vyžaduje mnohdy také schopnost improvizace. Soubor Shvidkatsa si pro svůj pražský koncert zvolil mix lidových a umělých písní, napsaných gruzínskými skladateli na lidové motivy. Z folklórního repertoáru zazní například píseň s vinařskou tematikou Charkulo z oblasti Kakheti ve východní Gruzii, která byla zařazena na Světový seznam nehmotného dědictví UNESCO. Na programu lze najít například také středověký chorál, jehož text napsal gruzínský král Demeter I., nebo velikonoční koledu, oslavující Kristovo vzkříšení, kterou v Gruzii o Velikonocích zpívají profesionální církevní sbory. Kontrastem k ní bude lidová velikonoční koleda, kterou Gruzínci zpívají na tradiční velikonoční obchůzce v regionu Kakheti. Jako výraz náklonnosti k evropským vlivům ve své kultuře soubor zařadil na program i píseň Still ruht der See od německého skladatele Heinricha Pfeila, kterou upravil český pěvec Josef Navrátil, zvaný „Ratili“ (*1840 Dobšice, †1912 Tbilisi), do gruzínského interpretačního stylu. Ratili se zamiloval do gruzínské hudební tradice a spolupracoval s gruzínskými skladateli na záchraně lidových písní. Soubor Shvidkatsa (v překladu „Sedmimuží“) založil gruzínský dirigent a skladatel Jano Kakhidze v roce 1957. Soustředí se na provádění starodávných, polyfonních gruzínských lidových písní, církevních hymnů a městských písní, ale zařazuje na svůj repertoár i modernější skladby. Všichni členové souboru hrají na gruzínské lidové nástroje a kytaru. Od roku 2004 působí při katedrále Svaté Trojice v Tbilisi a účastní se mší gruzínského patriarchy Ilji II. Pražský koncert se koná za podpory Velvyslanectví Gruzie v České republice.

Dvořákovo oratorium Stabat Mater je v plánu o den později. Řídit ho bude šéfdirigent orchestru Tomáš Brauner. Zpívá Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, v sólech se představí Jana Sibera (soprán), Jana Hrochová (alt), Daniel Matoušek (tenor) a Jan Šťáva (bas). „Dvořákovo Stabat Mater je mimořádně emočně i hudebně nabité dílo s monumentálním vyvrcholením, prodchnuté vírou a neutuchající nadějí,“ říká Tomáš Brauner. Antonín Dvořák se ke zkomponování oratoria na bolestný text Stabat Mater uchýlil v tragickém životním období, kdy mu v krátkém čase postupně zemřely všechny tři jeho děti. Sekvence Stabat Mater – prastarý text, pojednávající o utrpení matky a o vykoupení – se stala podkladem pro díla mnoha skladatelů, a to přes skutečnost, že od Tridentského koncilu do roku 1727 byla vyloučena z oficiální liturgie. Jmenovat lze například díla Giovanniho Pierluigiho da Palestriny nebo Orlanda di Lassa. Krátce po povolení užití sekvence v liturgii ji pak zhudebnil také například Giovanni Battista Pergolesi a následovali ho další skladatelé jako třeba Gioacchino Rossini. Obraz Panny Marie, truchlící nad ztrátou Syna, se stal symbolem křesťanských Velikonoc.

Při scénickém zpracování Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha se souborem Musica Florea se v roli Ježíše představí Jaromír Nosek a Evangelistu bude zpívat Jaroslav Březina. Podobně jako ve Formanově zpracování Rybovy České mše vánoční, i v tomto představení je použita kombinace dřevěných loutek s kostýmovanými pěvci. Velkou dřevěnou loutku Ježíše Krista vytvořil výtvarník Josef Sodomka. Malovanou scénu na průsvitném plátnu doplňuje intimní atmosféra zadní části kostelní lodi sv. Šimona a Judy. „Scénický prostor jsem rozehrál pod kůrem s varhanami a symbolicky jsem využil malovaný triptych obrazů s krajinou kolem Jeruzaléma. Scénografii jsem rozdělil na chrámový prostor, symbolickou lokalitu Getsemanské zahrady a Golgoty,“ upřesňuje Matěj Forman. Posluchači nejspíše znají Bachovo dílo v německém originále, nicméně pro hlubší proniknutí do příběhu se Matěj Forman rozhodl použít český překlad muzikologa Mirka Očadlíka. „I když mne mnozí z umělců upozorňovali, že se jedná o Bachovo ikonické dílo, stále jsem v počátcích příprav našemu týmu připomínal, že od zasvěcených znalců hudby vím, že český překlad existuje,“ vysvětluje Matěj Forman a dodává, že dramaturg FOK Martin Rudovský ho po usilovném pátrání v archivech skutečně nalezl.

Foto: Wikipedia / Evgraf Semenovich Sorokin / volné dílo, archiv souboru, Ivan Malý, archiv KlasikyPlus