První červnový koncert Státní filharmonie Košice s názvem MARTINŮ – BRITTEN – SZYMANOWSKI je zároveň posledním koncertem v aktuální sezóně pod vedením šéfdirigenta Roberta Jindry. Ke spolupráci si přizval tenoristu Petra Nekorance, který se poprvé představí košickému publiku v díle Benjamina Brittena Les Illuminations pro vysoký hlas a smyčcový orchestr. Ve druhé části večera zazní Szymanowského Symfonie č. 4 s podtitulem Symphonie Concertante, napsaná pro sólový klavír a orchestr, a za klavír se posadí Tomáš Vrána. Koncert se koná ve čtvrtek 1. června od devatenácti hodin Domě umění.

Večer otevře Saltarello z opery Mirandolina od Bohuslava Martinů a Les Illuminations pro vysoký hlas a smyčcový orchestr od Benjamina Brittena. Role sólisty v Brittenově skladbě se ujala jedna z nejvýraznější osobností mladé české pěvecké generace, tenorista Petr Nekoranec. K uvedeným dílům má blízký vztah: „Tato dvě díla mají speciální místo v mém srdci. Mirandolina byla první dílo, ve kterém jsem zpíval malinkou roli v jednadvaceti letech, kdy jsem byl přijat do operního studia při Mnichovské státní opeře. Takže se dá říci, že to byla moje první zkušenost jak s hudbou Bohuslava Martinů, tak i s velkým světem opery.“

Texty Iluminací čerpal Benjamin Britten ze stejnojmenného cyklu básní od Arthura Rimbauda. Úchvatné, téměř surrealistické vize francouzského básníka našly v Brittenově pojetí dokonalé zhudebnění. Dílo vlastně představuje osobitou vokálně-instrumentální suitu. V jednotlivých částech hudba vyjadřuje nejen atmosféru výjimečně obrazné poezie, ale zároveň se úzce propojuje s textem a pečlivě sleduje rytmus a melodii jednotlivých slov a vět. „Les Illumination je hudba psaná Brittenem pro jeho partnera, který byl tenoristou. Zpívá se pohodlně a nabízí spoustu prostoru vytvořit krásné hudební momenty,“ přibližuje Petr Nekoranec a doplňuje: „Britten byl autor, který mi byl rovněž představen v mnichovském operním studiu a to v podobě opery Albert Herring, kde jsem ztvárnil roli Alberta.“

Symfonii č. 4 „Koncertantní“ pro klavír a orchestr psal Karol Szymanowski původně s představou, že v ní bude zároveň i sólistou, přestože ji věnoval Arthuru Rubinsteinovi. Dílo patří k mistrovským dílům polské hudební literatury, prozrazuje zralost nápadů i kompozičního řemesla potřebného k jeho realizaci. Klavírní part tvoří spolu s orchestrem jednotný zvukový organismus rozdílného zbarvení a funkcionality. Szymanowského symfonie svou strukturou zřetelně odkazuje spíše ke koncertantnímu žánru než k symfonismu.

Mladý český klavírista, mimo jiné i pětinásobný vítěz soutěže Prague Junior Note, Tomáš Vrána, vnímá dílo následovně: „Szymanowského čtvrtá symfonie je ve skutečnosti skladatelovým skrytým klavírním koncertem, který si chtěl napsat pro sebe. Pro svoji plachou povahu se však bál sám sebe představit jako koncertního sólistu – nakonec byl překvapen jejím úspěchem u tehdejšího obecenstva. Pro mě osobně je tato skladba srdeční záležitostí.”

Foto: Jaroslav Ľaš, archivy interpretů