„Luboš Sluka má obrovský cit pro psaní písňové literatury, ale asi málokdo ví, že píše i skvělé básně haiku.“

„Slukovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově různorodé. Dominuje v něm oblast komorní hudby.“

„Slukova hudba je zachována na více než pětadvaceti gramofonových deskách a osmnácti CD.“

Hudba skladatele a čerstvého jubilanta Luboše Sluky nás všechny, často nevědomě, provází od dětství. Luboš Sluka je autorem hudby například k populární filmové trilogii režiséra Václava Gajera Pod jezevčí skálou, Za trnkovým keřem, Na pytlácké stezce. Sluka, který je autorem hudby k desítkám filmů a televizních inscenací, skladatelem koncertní vážné hudby i autorem šansonů a populárních skladeb, oslavil v pátek jedenadevadesáté narozeniny.

„Mé první vědomé setkání s hudbou Luboše Sluky se událo v Brně, na matiné legendárního barytonisty Pavla Kamase, který zpíval jeho úžasný písňový cyklus Kladské písně a balady,“ vzpomíná Jakub Hrubý, barytonista a sbormistr kolínského sboru Základní umělecké školy Františka Kmocha Cantores Cantant. „Byl jsem tak okouzlen, že jsem s tímto písňovým cyklem absolvoval konzervatoř a také ho natočil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu s dirigentem Tomášem Netopilem. Kladsko je rodný kraj Luboše Sluky i můj.“

V Operním studiu na HAMU v roce 2002 zpíval Hrubý v opeře Jana Franka Fischera Drndy a záletnice a i tam se setkal s Lubošem Slukou. Ten ho pozval druhý den k sobě domů a povídali si dlouhou dobu. „Byl to nezapomenutelný den, ale myslím, že tato setkání s Lubošem jsou nezapomenutelná pro všechny kolegy, kteří měli tu čest. Poslouchat o všech skladatelích, s kterými se znal, o umělcích, muzikantech a pěvcích… A pak třeba také, jak provázel sám po Praze Benjamina Brittena…neuvěřitelné,“ přibližuje skladatelovu osobnost Jakub Hrubý, jehož dalším úkolem je starat se o skladatelův odkaz, proto vede i jeho vydavatelství, kde vydali již celé Slukovo dílo. „Je pro mne velkou ctí, že mohu slyšet jako první skladby, které vznikají, naposledy velkolepé Te Deum, které napsal jako poděkování za 90 let svého života. Luboš Sluka má obrovský cit pro psaní písňové literatury, dnes je vydáno čtrnáct písňových cyklů a sám jsem jich několik premiéroval. A asi málokdo ví, že píše i skvělé básně haiku (forma japonské poezie), vydali jsme již pět knížek,“ uvádí skladatelův přítel a dodává, že nelze opominout důležitou skutečnost, a to největší oporu a inspiraci v životě Luboše Sluky, jeho neuvěřitelnou, statečnou ženu, Hanu, které patří obrovský obdiv a poděkování. „V minulém roce Lubošovi Slukovi udělil ministr kultury Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby za celoživotní skladatelskou a redakční činnost a za statečné lidské i odborné postoje v době nesvobody,“ dodává.

Skladatel Luboš Sluka se narodil 13. září 1928 v Opočně ve východních Čechách. Po studiu na reálném gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou šest let pracoval v otcově knihtiskárně v Opočně. Po jejím násilném zničení v roce 1950 odchází na Pražskou konzervatoř, kde získává tři absolutoria v oborech dirigování u prof. Špidry a A. Klímy (1954), bicích nástrojů u prof. Špačka a skladby u prof. F. Píchy a M. Krejčího (1955). Akademii múzických umění absolvoval v oboru skladby u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce a filmovou a scénickou hudbu u Václava Trojana v roce 1959. Ačkoliv většinu života prožil ve svobodném povolání skladatele, působil také i v několika významných funkcích. Byl dramaturgem Čs. televize, šéfredaktorem Pantonu, předsedou Asociace hudebních umělců a vědců. V roce 1951 byl přijat v Paříži Arthurem Honeggerem za jeho žáka, právě tak, jako Georgesem Auricem za jeho asistenta. Pobyt v Paříži mu byl však z politických důvodů znemožněn.

Slukovo dílo je velmi rozsáhlé a žánrově různorodé. Dominuje v něm oblast komorní hudby (čtyři smyčcové kvartety, dua, tria, sonáty, kde zejména violoncellová dosáhla mezinárodního ohlasu, nepochybně díky Pablu Casalsovi, který ji uváděl na svých kurzech). Vokální tvorbu reprezentuje čtrnáct písňových cyklů, řada sborů a čtyři kantáty. Populární je skladatelova tvorba pro děti a mládež (Klavírní školička, Hry a sny, Klavírní brevíř, Návraty). Symfonická díla jsou reprezentována desíti skladbami, například Oravskou baladou, Cestou uzdravení, Z Východních Čech, Sinfonietta či Lento affabile. Napsal hudbu k pětaosmdesáti filmům všech žánrů, třiceti televizním inscenacím, šesti seriálům a více než sto třicet šansonů a populárních skladeb.

Slukova hudba, zejména z oblasti vážné tvorby, je zachována na více než pětadvaceti gramofonových deskách (též v Rusku, USA, Japonsku, Německu), osmnácti CD (ve Francii, Japonsku, Německu, Kanadě, USA, Holandsku, Belgii, Švýcarsku) a souborné vydání celého Slukova díla realizuje jeho vydavatelství (dosud bylo vydáno sto šest svazků). Celá řada Slukových skladeb byla vyznamenána různými cenami ve světě i doma (cena Pražské konzervatoře, Českého hudebního fondu, Pantonu, ministra kultury a jiné). Vedle hudebních ocenění byl vyznamenán čestnou medaili T. G. Masaryka a v roce 2003 na jeho počest Mezinárodní astronomická společnost pojmenovala nově objevenou planetku (asteroid) jeho jménem. „Hudba Luboše Sluky nikdy nepodlehla jednoznačné žádné z novodobých skladebných technik či směrů, leč poučena jejich existencí vědomě navazuje na nejlepší tradice některých klasiků dvacátého století, z českých zejména na estetiku a dikci Leoše Janáčka a hlubokou a opravdovou senzibilitu Josefa Suka a Bohuslava Martinů,“ doplňují umělecký profil skladatele jeho stránky.

Foto: FB Luboše Sluky