„Stavělo se tři roky a 18. srpna 1998 dechberoucí koncertní sál slavnostně otevřel Lucernský symfonický orchestr pod vedením Vladimira Ashkenazyho. Hned druhý den se konal zahajovací koncert festivalu s Claudiem Abbadem a Berlínskými filharmoniky.“

„Na multifunkční skvost jsou místní náležitě hrdí a jubileum KKL oslavili ve velkém stylu.“

„Na oslavách samozřejmě nechyběl sám Jean Nouvel, který, s černou kšiltovkou na hlavě, jako kdyby chtěl nepozorovaně splynout s davem.“

Atraktivní, jedinečné, nepřehlédnutelné. Trefných přívlastků by se pro KKL, tedy Kulturní a kongresové centrum (Kultur- und Kongresszentrum Luzern) stojící jen pár metrů od Lucernského jezera, našlo zajisté více. Multifunkční objekt s nejmodernějšími technologiemi a nádherným designem pod jednou impozantní střechou kombinuje funkční prostory pro kulturní akce, konference a gastronomii. Jeho srdce, koncertní sál, dílo slavného francouzského architekta Jeana Nouvela a amerického akustika Russella Johnsona, jeden z nejlepších na světě, byl otevřen před pětadvaceti lety.

Pastva pro oči i uši

Cesta k jedné z dominant Lucernu, metropole stejnojmenného kantonu, se začala psát už v osmdesátých letech minulého století, kdy původní budova určená kultuře a kongresům z let 1933/1934 z dílny architekta Armina Meiliho přestala vyhovovat. O osm let později vznikla nadace Koncertní dům, studie na optimalizaci kulturních prostor města Lucernu a Alice Bucher, vydavatelka a mecenáška, věnovala městu 960.000 franků na uspořádání architektonické soutěže. V roce 1989 v ní zvítězili architekti z Paříže Jean Nouvel a Emmanuel Cattani. Projekt byl ovšem příliš odvážný. Město a nadace (Stiftung Konzerthaus) preferovaly, aby projekt realizoval Rodolphe Luscher ze Ženevy, který v soutěži skončil na třetím místě. Ten se toho ale zřekl a v roce 1992 se do hry vrátil Jean Nouvel s přepracovaným konceptem. Na žádost Mezinárodního hudebního festivalu Lucerne IMF (nyní Lucerne Festival) byl ke spolupráci přizván expert na akustiku Russell Johnson z New Yorku. V listopadu 1993 radní města a kantonu Lucern schválili částku ve výši 94 milionů franků na výstavbu nového kulturního a kongresového centra. Další rok sumu v historickém referendu odsouhlasilo 65,7 procenta obyvatel. V lednu 1995 byly slavnostně položeny základy. Stavělo se tři roky a 18. srpna 1998 dechberoucí koncertní sál slavnostně otevřel Lucernský symfonický orchestr, rezidenční orchestr KKL Lucerne, pod vedením Vladimira Ashkenazyho za přítomnosti tehdejšího prezidenta Švýcarské konfederace Flavia Cottiho. Hned druhý den, 19. srpna 1998 se konal zahajovací koncert Mezinárodního hudebního festivalu v Lucernu s legendárním dirigentem Claudiem Abbadem a Berlínskými filharmoniky.

V březnu 2000 bylo dokončeno celé centrum KKL, ve kterém je kromě koncertního sálu také multifunkční Lucernský sál, a v červnu se veřejnosti otevřelo nové Muzeum umění. KKL Luzern na náměstí Europaplatz přišlo celkem na 226,5 milionů franků, což bylo o 32,5 milionů franků více, než se plánovalo.

Jako lodě v přístavišti

Pro Jeana Nouvela bylo KKL prvním mezinárodním projektem. Původně chtěl postavit budovu ve formě lodě přímo na jezeře, což neprošlo. Rozhodl se proto přivést vodu z jezera přímo do budovy. Tři části objektu jsou jako lodě v loděnici seřazeny pod obrovskou střechou (113 x 107 metrů) vysokou 21 metrů o rozloze 12.000 metrů čtverečních. Dva tisíce hliníkových plátů vespod mnohatunového kolosu, který odolá i náporu masy sněhu či silným poryvům větru, zrcadlí jezerní hladinu.

Stavba je fascinující rovněž uvnitř. Samotný koncertní sál koncipovaný primárně pro klasické koncerty disponuje 1.840 místy k sezení a je oděn do tří barev. Bílých zdí a světlohnědých dřevěných sedadel s měkkým sametovým modrým polstrováním. Vnější strana sálu je obložena dřevem a připomíná pouzdro na violoncello.

Sál už proslul záviděníhodnou akustikou. Russell Johnson (1923–2007) vytvořil takové podmínky, ve kterých se mohou naplno rozvinout tóny a zvuky v jejich dynamice. Dosáhl toho optimálním poměrem výšky sálu, šířky a délky 1:1:2, osvědčeným principem tzv. krabic od bot. V tomto případě poměr číní 22m:22m:46m. Klíčovou roli hraje akustický baldachin – canopy nad jevištěm, hluk pohlcují vzduchové uzávěry a ventilační systém funguje hluboko pod hranicí sluchu. Velký objem sálu 19.000 m3 dává zvuku dostatek prostoru a vytváří kulatý měkký dozvuk. O dalších šest tisíc m3 může objem zvuku rozšířit echokomora, dutý prostor v horních patrech sálu. Otevírá se pomocí padesáti elektronicky ovladatelných betonových dveří. Dalším akustickým prvkem je na 24.000 bílých čtvercových sádrových reliéfů s délkou hrany 20 cm. Strukturované povrchy zvuk odrážejí, znásobují a posílají všemi směry. Oprávněně se říká, že v tomto akusticky dokonalém sále uslyšíte spadnout i jehlu.

Na multifunkční skvost z dílny slavného francouzského architekta Jeana Nouvela jsou místní náležitě hrdí a jubileum KKL oslavili ve velkém stylu. Především hudbou mnoha žánrů, od klasiky přes dechovku až po lidové písně či sbory, a to jak uvnitř, tak i před KKL. Oslavy si nenechalo ujít na dvacet tisíc lidí. V koncertním sále zazněl například Vivaldi a Johann Sebastian Bach v podání členů Lucerne Festival Orchestra, který v roce 2003 založili legendární dirigent Claudio Abbado a dlouholetý intendant Lucernského festivalu Michael Haefliger. Ovace sklidila i Mendelssohnova Čtvrtá v podání symfonického orchestru.

Jubilantovi vzdal hold také mimořádně oblíbený švýcarský šansoniér a performer Stephan Eicher, který na bezmála tříhodinové show nejenom zpíval, ale představil i další hvězdy tuzemské scény, například neméně populární zpěvačku a multiinstrumentalistku Heidi Happy či slavného spisovatele Martina Sutera. Na oslavách samozřejmě nechyběl sám Jean Nouvel, který, s černou kšiltovkou na hlavě, jako kdyby chtěl nepozorovaně splynout s davem. Většina nadšených hostí nicméně nositele prestižní Pritzkerovy ceny spolehlivě identifikovala. Pro něj samotného byla účast na oslavách velmi emotivní moment. S velkým potěšením kvitoval, jak KKL, jeho „mezinárodní dítě“ již pětadvacet let příkladně plní svůj účel a dělá radost i dobré jméno Lucernu.

Jean Nouvel

KKL, moderní, mnohostranné, nadčasové centrum pro všechny milovníky živé kultury a místo setkávání je jeho neodmyslitelnou součástí. Již vyhlíží otevření podzimní sezóny s pestrou paletou koncertů, mezi nimi například Festival Strings Lucerne se slavnou houslistkou Midori Gotō, Fazil Say a City of Birmingham Symphony Orchestra, filharmonici z Baden-Badenu, listopadový večer nesmrtelných filmových melodií od Ennia Morriconeho či prosincové promítání kultovní koprodukce Československa a NDR Tři oříšky pro Popelku se živým provedením filmového soundracku z dílny Karla Svobody v podání 21st Century Symphony Orchestra.

********

Foto: archiv autorky, Facebook centra a AURA Foto Film Verlag