Adam Plachetka: Ve vyšší poloze je mi najednou líp
Adam Plachetka se ve čtvrtek 7. října představí jako Figaro v Rossiniho Lazebníku sevillském. Novou inscenaci pro Národní divadlo v Praze nastudovali režisérka Magdalena Švecová a dirigent Jaroslav Kyzlink na scéně Davida Janoška, psali jsme ZDE Jak je na tom Adam Plachetka s Rossinim, Verdim, Wagnerem nebo soudobou hudbou? Co pro něj znamená návrat do Metropolitní opery v letošní sezóně a jak vzpomíná na Vídeňskou státní operu? Proč už netrvá na označení basbaryton a jaké role by si do budoucna přál? Co pro něj znamenají muzikály a proč se nechce hned tak vracet do O2 arény? Proč je v první řadě Smetanovec a co pro něj znamená Dvořák, Janáček nebo Martinů? Odpoví v rubrice AudioPus.
——————
Plnou verzi rozhovoru si můžete poslechnout v pořadu Na návštěvě, kterou vysílá Český rozhlas D-dur v sobotu a v neděli 2. a 3. října 2021 a v reprízách vždy od následující půlnoci.
Příspěvky od Veronika Veber Paroulková
- AudioPlus | Martin Glaser: Janáčkovo divadlo je ráj na zemi
- Simona Šaturová: Dech je alfou a omegou pro uvolněné a znělé zpívání
- VideoPlus | Simona Šaturová: Zpívání nesmí bolet
- VideoPlus | Marek Šulc: Smetanova Litomyšl? Mít otevřené dveře pro každého
- AudioPlus | Jiří Nekvasil: Ostrava si inscenaci barokní opery zaslouží
Více z této rubriky
- AudioPlus | Veronika Rovná: Nebát se vykročení, ale nikam nespěchat
- AudioPlus | Pavel Trojan: Jiří Bělohlávek je v Prague Philharmonia ještě stále přítomen
- AudioPlus | Tomáš Hanus: Jiří Bělohlávek mi dal, co nemohl nikdo jiný
- AudioPlus | Petr Svoboda: Trilogie Emmy Destinn je prvním ‚ženským‘ pohledem na slavnou sopranistku
- AudioPlus | Veronika Vejvodová: Dvě stě patnáct fotografií Antonína Dvořáka je online
- AudioPlus | Vanda Šípová: Destinnová byla odvážná. My gendery řešit nemusíme
- AudioPlus | Jitka Čechová: Smetanovská štafeta pokračuje
- AudioPlus | Daniel Matoušek: Tenorové highlighty nejsou jen o vysokých tónech
- AudioPlus | Marek Kozák: Učit je radost
- AudioPlus | Věra Hrdinková: Od Uhlíře po Pärta – a nebojíme se ani jazzu