„Kvalitu lze najít i ve tvorbě s nálepkou ‚odlehčená‘; navíc bývá zrcadlem své doby.“

„Kromě účinkování v kabaretech Grünbaum nepřestával s veřejnou činností; ve formě předvolebního provolání zveřejnil svůj ‚Manifest za duchovní Vídeň‘.“

„V sedmatřicátém roce sice Fritz ještě účinkoval na Světové výstavě v Paříži a únor 1938 byl svědkem premiéry jeho posledního představení v kabaretu Simpl; pak ale po anšlusu Rakouska spadla klec.“

Patří do cyklu, věnovaného vesměs „vážným“ skladatelům či interpretům klasické hudby, také muž ocejchovaný jako komik? Byla jeho pestrá tvorba alespoň občas natolik hodnotná, aby si zasloužila ohlédnutí za svým všestranně nadaným autorem? A řadí se jeho životní příběh k těm, které takřka románově oscilují mezi komičností a tragikou?

Nejjednoznačnější odpověď nabízí třetí z otázek. Vždyť Franz Friedrich Grünbaum, v rodném Brně známý jako Fritz, opsal svou životní poutí oblouk, po němž by s chutí sáhl leckterý scénárista. S jeho různorodou tvorbou je to složitější; mnohdy reagovala na události či podněty své doby – někdejší sílu výpovědi tak není jednoduché dnes potěžkat; dobu odvál čas. Shoda nicméně panuje na tom, že v Německu a Rakousku patřil mezi čelné představitele operetního žánru, který tam zdomácněl i jeho přispěním. Ale jak se to má s tím zásadním, tedy s názorem na to, zda má lehčí kumšt, zábava, nárok na své místo vedle skutečného Umění?

Bráno šmahem: nikoli. Grünbauma nelze srovnávat s Mahlerem; kabaret neobstojí vedle opery, kuplet v konkurenci písňového cyklu. Vymést však zábavné žánry z kolbiště hrubým koštětem má dva háčky. Jak známo, není vše „vážné“ automaticky hodnotné, zatímco kvalitu lze najít i ve tvorbě s nálepkou „odlehčená“. Navíc bývá, tak jako například u Voskovce a Wericha, zrcadlem své doby. Což v nejnápaditějších kreacích platilo rovněž pro Grünbauma s jeho častým jevištním partnerem Karlem Farkasem. Slušel by jim Werichův postřeh, že „zatímco šašci se nechají kopat do zadku pro pobavení hlupáků, klauni jsou moudří lidé, kteří se smíchem snaží sdělit to, co ostatní berou v životě vážně.“

Karl Farkas ve vídeňském studiu rozhlasové stanice (1951)

Ale dost úvah, na řadě budiž fakta. Franz Friedrich Grünbaum se narodil 7. dubna 1880 v Brně do židovské rodiny; otec Wilhelm byl zprvu pojišťovacím agentem a poté obchodníkem s uměním, zatímco na matce Regině rozené Saxel spočívala výchova čtyř dětí. Franz byl z nich nejstarší, po něm přišli ve tříletém rozmezí na svět bratři Paul a Rudolf, následovaní sestrou Elisou. Rodina bydlela na centrálním Grosser Platz, dnešním Náměstí Svobody, a po přestěhování v nedaleké Johannesgasse, nyní Jánské, kde kdysi proslovil svou první brněnskou přednášku Johannes Gregor Mendel. Doma se mluvilo výhradně německy, češtinu Fritz možná potřeboval v obecné škole, ale pak už přestoupil na První c. k. německé gymnázium a po maturitě odešel na studia práv do Vídně. Právnickou fakultu tamní Univerzity absolvoval 31. července 1903.

Tou dobou měl ovšem coby třiadvacetiletý mladík hlavu plnou jiných zájmů. V Brně, kam se vracíval za rodinou, se stal předsedou Neuen akademischen Vereinung, Nového akademického sdružení, kam zval na přednášky významné osobnosti, například rakouského dramatika Arthura Schnitzlera. V roce 1905 složil Fritz humorný text své první písně „Klein Elschen und die Viere“ o malém chytrém losovi, pronásledovaném čtveřicí neschopných lovců. O rok později se jako spoluautor libreta podílel na operetě Phryne pro nově otevřený vídeňský kabaret Hölle, Peklo, do něhož se vracel tak dlouho, až byl roku 1923 ustanoven jeho ředitelem. Kromě toho převzal roku 1924, tentokrát v tandemu, řízení dalšího vídeňského kabaretu Pavillon. A o dva roky si ve Vídni podmanil třetí scénu, Stadttheater. Opět ve dvojici, nyní už s věrným kumpánem Karlem Farkasem. Což oběma nebránilo, aby vystupovali společně či zvlášť na dalších scénách. Buď v berlínském kabaretu Chat Noir, Černá kočka, anebo v proslulém vídeňském Biercabaretu Simplicissmus, známém pod zkratkou Simpl.

Fritz Grünbaum (druhý zleva) v rozhovoru před vídeňským kabaretem Hölle, 1908

Vídeňský rodák Karel Farkas, o třináct let mladší než Grünbaum, byl možná ještě schopnějším tvůrcem než Fritz. Tak jako on měl namířeno na práva, ale brzy ho přilákala prkna údajně znamenající svět. Také byl židovského původu, takže po připojení Rakouska ke Třetí říši prchal přes Brno a Paříž do New Yorku, kde měla roku 1945 premiéru známá opereta Emmericha Kálmána Marinka, k níž Karel Farkas vytvořil libreto. Kromě toho hrál obstojně na basu, psal básně… S Grünbaumem snad nejvíc prosluli forbínou Doppelconférence, tak trochu připomínající Voskovce a Wericha tím, že jeden z klaunů hraje mírně přitroublého, zatímco druhý ho chytře glosuje. Aby se nakonec ukázalo, že všechno je možná trochu jinak.

Kromě účinkování v kabaretech ovšem Fritz Grünbaum nepřestával s veřejnou činností. Nejenže psal do vídeňských novin, ale 20. dubna 1927 zveřejnil ve formě předvolebního provolání svůj „Manifest za duchovní Vídeň“ s podtitulem „Důkaz vysoké společenské a kulturní angažovanosti vídeňské obce“. To už byl dávno vyléčen ze své někdejší naivity, s níž na prahu první světové války sepsal s Wilhelmem Sterkem vlasteneckou veselohru „Sturmidyll“ (Idyla při útoku), a přihlásil se dobrovolně do armády, která ho vyslala do ohně italské fronty. Ze svého procitnutí vytěžil eseje „Von seligen Zensor“ z roku 1919, plné pacifistického zúčtování s válkou.

Lživé pravdy (sešit č. 5) vydalo nakladatelství Halm a Goldmann, 1919

Harcování po jevištích, k nimž patřilo berlínské KadeKo neboli Kabaret der Komiker, ale i štace v Karlových, Mariánských či Františkových Lázních, nebránilo čipernému Grünbaumovi v soukromém životě. Třikrát se oženil, z toho podruhé přímo za války v Itálii se zpěvačkou Marii Ruth Drexel; teprve potřetí zakotvil natrvalo s Lily Herzl, která podobně jako on nalezla smrt v jednom z nacistických koncentráků. Ale nepředbíhejme. Fritz, celoživotně bezdětný, se při manželství pilně věnoval svojí kariéře. Padesátiny oslavil 7. dubna 1930 slavnostním představením v kabaretu Simpl i vydáním důvtipných esejí „Grünbaum contra Grünbaum“. V letech 1931 až 1932 stihl účinkování v deseti zvukových filmech, psal revuální programy pro kabaretní scény. Měl renomé osvědčeného autora, který přece už před první světovou válkou napsal libreto k operetě „Der Lieberswalzer“ (Milostný valčík) na hudbu Carla Michaela Ziehrera, jenž patřil v mládí k uznávaným konkurentům dynastie Straussů. Ohlas vzbudily též Fritzovy spolupráce na operetách „Die Dollarprinzessin“ nebo „Traumexpress“; druhou z nich vytvořil s věrným kolegou Farkasem. Spíš jako perličku je vhodné zmínit největší Grünbaumův šlágr „Ich hab das Fraul´n Helen“, u nás známý jako „Já viděl Helenu v bazénu“.

Po Hitlerově nástupu k moci a především po anšlusu Rakouska 12. března 1938 byl ovšem s legráckami konec. V sedmatřicátém sice Fritz ještě účinkoval na Světové výstavě v Paříži; únor 1938 byl svědkem premiéry jeho posledního představení ve vídeňském kabaretu Simpl, pak ale spadla klec. S manželkou Lily se ihned pokusili o útěk přes Československo, na hranicích byli však zadrženi, vráceni do Vídně a umístěni do tzv. pomocné věznice s trpce hudební adresou Karajangasse. Odtud Grünbauma deportovali 24. května do Dachau, 23. září pokračoval nedobrovolně do Buchenwaldu, aby se 4. října ocitl zpátky v Dachau. Tam na následky útrap a vysílení 4. října 1941 zemřel. Jeho žena jej přežila jen o půldruhého roku, zemřela v koncentračním táboře Malý Trostinec poblíž Minsku.

Evidenční karta vězně Fritze Grünbauma v nacistickém koncentračním táboře Dachau

Zde by příběh Fritze Grünbauma mohl skončit. Nebýt reportáže, která se koncem října 2023 objevila ve vysílání ČT 24. Vrací se k celoživotní Fritzově zálibě, kterou v něm vypěstoval jeho otec. Díky němu vyrůstal v dětství obklopen obrazy, s nimiž tatínek obchodoval, a sám se stal sběratelem výtvarného umění, především současného. Že byla jeho sbírka plná skvostů, dosvědčil dlouze se vlekoucí soud v Americe, na který se obrátili dědicové z Grünbaumova příbuzenstva. Ukázalo se, že nacisté Fritze ještě před zatčením donutili násilím, aby se čtyř set obrazů, mezi nimi údajně osmi desítek děl od Egona Schieleho, vzdal. Když poté koncem války syn někdejšího Hitlerova osobního kurátora umění spěšně Fritzovu sbírku rozprodával, dostala se většina pláten prostřednictvím švýcarského obchodníka do Spojených států. Soud je tam nyní vrátil restituentům s odůvodněním, že „podpis pod pohrůžkou střelnou zbraní nemohl vést k platnému majetkovému převodu“. Dohromady představují majetek v hodnotě mnoha milionů dolarů.

Egon Schiele: Mrtvé město III, 1911

Dávno po své smrti tak vídeňský kabaretiér, untermensch narozený v Brně, přece jen zvítězil nad „nácky“, které svým humorem údajně dráždil i v Dachau. Ironicky prý dozorcům děkoval za to, že „systematické hladovění je výbornou prevencí proti cukrovce“. A když mu kápo odmítl přidělit kousíček mýdla, Fritz Grünbaum ho zpražil poznámkou, po které nepochybně následoval trest: „Pokud nemáte peníze ani na mýdlo, neměli byste provozovat koncentrační tábory“.

Foto: Youtube, Wikipedie / volné dílo, Wikipedia / Arolsen Archives – Arolsen Archives / CC BY-SA 4.0 – https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/, Wikipedia / USIS / volné dílo