„Zastoupení houslistů, jako Hélène Schmitt, Leonidas Kavakos, Isabelle Faust i Chouchane Siranossian, letošní rezidenční umělkyně, trochu evokovalo jejich ‚minisummit‘.“

„Dodnes s hlubokým dojetím vzpomíná na okamžik, kdy před necelými čtyřiceti lety poprvé vstoupil do kostela sv. Tomáše.“

„V závěrečné dny slavností se tak městem mísily příznivci hudby a sportu. Kromě nadšení, každý samozřejmě pro své oblíbence, měli někteří společné ještě jedno. Podsedák.“

Šedesát šest sborových kantát během deseti dní v podání třiceti sborů ze třinácti zemí, hold dvěma velikánům, kteří se doplňovali, byť je od sebe dělilo dvě stě let. Vystoupení desítek slavných i začínajících hudebníků, zbrusu nová Bachova opera, kterou ale Bach nesložil, či koncert pro klima. Tradiční červnové setkání interpretů a milovníků díla Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku přineslo výborné výkony, zajímavé objevy, originální projekty i dojemná setkání.

Mistr Bach potkává mistra Luthera 

Motto pětadvacátého ročníku CHORal total odkazovalo na cyklus Bachových kantát, které před třemi sty lety složil ve druhém roce působení na postu městského hudebního ředitele. Pro nedělní i sváteční bohoslužby jich vytvořil šedesát šest a skoro všechny se zakládají na církevních písních, které upravil. Tímto způsobem se pracovně „propojil“ s reformátorem Martinem Lutherem, který přesně před pěti sty lety vydal v Erfurtu svůj první evangelický zpěvník. Kantáty z liturgického roku 1724/1725 zazněly v podání třiceti sborů, pět jich přijelo ze Spojených států, další byly například z Japonska, Austrálie či Paraguaye. Takové interkontinentální setkání mělo proběhnout už v roce 2020, což ovšem zhatila celosvětová pandemie koronaviru. Slavnosti se nekonaly a ani o dva roky později se zcela nepodařilo realizovat velkolepou myšlenku. Teprve letos konečně mohla mezinárodní rodina nadšenců pro Bacha, která se rozrůstá, naplnit motto We Are Family z před čtyř let. Není proto divu, že došlo i na slzy radosti a dojetí. Celkově byla letos účast o šest tisíc návštěvníků větší, než loni, nicméně stále je to o zhruba tři tisíce méně, než před covidem. Může zato nejenom skutečnost, že zejména zámořský cestovní ruch se dosud úplně nerozjel, ale také celoevropský nárůst cen, jak v dopravě, tak především v hoteliérství či gastronomii. Přesto jsou pořadatelé spokojeni i po ekonomické stránce. Jednotlivá místa konání byla letos vytížena na devadesát procent, u akcí v kostelích to bylo ještě o pět procent více. Ceny vstupenek se pohybovaly od tří do sto dvaceti eur a třetina akcí byla zdarma.

Růže pro Bacha a trabant

Na více než třech desítkách míst po Lipsku a v dalších pěti okolních městech se publiku představila plejáda umělců, mezi nimi například dirigenti Ton Koopman, Philippe Herreweghe i Václav Luks se svými orchestry a sbory, kytaristé Thibaut Garcia, Antoine Morinière, zastoupení houslistů, jako Hélène Schmitt, Leonidas Kavakos, Isabelle Faust i Chouchane Siranossian, letošní rezidenční umělkyně, trochu evokovalo jejich „minisummit“. 

Třemi inovativními verzemi festival připomněl Janovy pašije, od jejichž prvotního uvedení na Velký pátek 7. dubna 1724 uplynulo tři sta let. Slavnosti už tradičně završila Bachova Mše h moll, tentokrát v podání vynikajícího Collegia Vocale Gent a sólistů, mezi nimiž byla i zkušená sopranistka Hana Blažíková.

Bachovou medailí, kterou uděluje primátor města za přínos o rozvoj odkazu skladatele, byl oceněn německý klavírista a cembalista Andreas Staier. S Bachem se poprvé setkal v sedmi letech, kdy se začal učit hrát na klavír a kdy jako dárek dostal desku s jeho Vánočním oratoriem. Poprvé zavítal do Lipska ještě za rozděleného Německa v roce 1986 na „veletržní“ vízum, protože rodák z tehdy západoněmeckého Göttingenu neměl v NDR příbuzné. Nocleh na gauči v obýváku mu poskytla Christine Schornsheim, posléze také slavná cembalistka (na festivalu excelovala interpretací Goldbergových variací), kterou poznal rok předtím ve Stuttgartu na Bachových slavnostech. S jejím trabantem tehdy podnikali výlety po okolí, byť mu vízum pro návštěvníka veletrhu zakazovalo opustit město. Staier dodnes s hlubokým dojetím vzpomíná na okamžik, kdy před necelými čtyřiceti lety poprvé vstoupil do kostela sv. Tomáše, kde Bach sedmadvacet let hrával a kde na jeho náhrobní desku položil rudou růži. 

(Ne) Bachova Apocalypse

Na programu slavností byla i Bachova opera, byť on sám žádnou operu nesložil. Pokusili se o to známá nizozemská Bach Society, kreativní hudební a divadelní soubor Opera2Day a soudobý skladatel Panos Iliopoulos. Při poslechu Bachových dramatických kantát a oratorií totiž dospěli k závěru, že Bach by nejspíš byl býval i vynikající operní skladatel. (Ostatně jistý druh opera buffa předložil ve své Kávové kantátě.) Vybrali proto fragmenty z jeho skladeb, snažili se vcítit do Bacha jako neoromantického skladatele, který by se později vzdálil od barokních forem, přidali melodramatického vypravěče, citáty z kantát i pašijí a na světě byla Apocalypse. Odehrává se kolem roku 1530 ve vestfálském Münsteru a líčí dramatický příběh Jana z Leydenu, vůdce hnutí, které předpovídalo zkázu světa. Uvedli jí v lipské opeře na Augustově náměstí, kde před budovou divadla vyrostla zóna pro fotbalové fanoušky. Lipsko je totiž jedním z deseti míst, kde se do poloviny července koná evropský fotbalový šampionát. V závěrečné dny slavností se tak městem mísily příznivci hudby a sportu. Kromě nadšení, každý samozřejmě pro své oblíbence, měli někteří společné ještě jedno. Podsedák. Na koncert do kostelních lavic nebo na stadion.

Transformace

K tradici slavností patří i to, že se už v jejich průběhu dozvíte, kdy a na jaké téma proběhnou ty další. 26. ročník odstartuje příští rok 12. června pod mottem Transformace. Tento pojem patří v současnosti mezi nejvíce skloňované v souvislosti se společenskými změnami, udržitelností a snižováním emisí CO₂. Transformační procesy jsou ale typické i pro Bachovu tvorbu. Mimochodem i letos dostávali účinkující místo kytic čerstvých květů certifikát pro výsadbu stromu. V oblasti bývalé hnědouhelné pánve na jihu Lipska totiž vzniká „Bachův les“. U západního břehu jezera Störmthaler See vyroste 130 tisíc stromů, které se postarají o lepší ovzduší, lepší kvalitu vody a také o příjemná místa pro relaxaci. Místo pro les pojmenovaný podle Bacha nebylo vybráno náhodně. Ve vesnici Störmthal totiž skladatel pouhý měsíc po nástupu do Lipska v roce 1723 testoval nové varhany a složil pro ně i kantátu. Královský nástroj z dílny Hildenbrandta se zachoval dodnes, na rozdíl od původní krajiny, kterou později zdevastovala těžba hnědého uhlí. Bachův archiv si proto předsevzal rekultivovat tuto měsíční krajinu.

Mimořádně akční intendant slavností prof. Michael Maul představil na závěr slavností nejenom výhled na příští rok, ale také plány na rok 2026. Do programu by chtěl zařadit deset nejoblíbenějších Bachových kantát. Reprezentativní výběr má vzejít z online hlasování. On sám už s těžkým srdcem složitě vyselektoval třiadvacet svých nejoblíbenějších kantát a zatím si nedovede představit, jak tento seznam ještě ztenčí na méně než polovinu.

…………………..

Bachfest v číslech:

157 koncertů během 10 dní

32 míst konání

3.600 účinkujících

59 sborů

76 tisíc návštěvníků z 52 zemí, nejvíce z Německa, USA, Nizozemí

Foto: Bachfest Lipsko - Christian Kern / Gert Mothes / Marco Borggreve / Jens Schlüter, Wikipedie / Martin Geisler / CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/), Zita Senková