„Pokud bychom označili červenec 1934 za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování.“

„Z Václava Smetáčka doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru.“

„Jak už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr.“

Dvanáctý květen je v dějinách české hudby významným dnem. Především jde o datum úmrtí Bedřicha Smetany (12. května 1884), které se posléze stalo i tradičním dnem zahájení festivalu Pražské jaro (poprvé dvanáctý ročník v roce 1957). Toto datum má však svůj velký význam i pro Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK (původně pouze Orchestr F. O. K.), neboť se podařilo po různých peripetiích tohoto dne v roce 1942 jmenovat jeho šéfdirigentem Václava Smetáčka.

Pokud bychom označili červenec 1934 (první nalezená zmínka v denním tisku pochází z 18. 7. 1934 v deníku Venkov) za zrození a křest Orchestru F. O. K., mohli bychom 12. květen 1942 považovat za jeho biřmování. Vždyť Václav Smetáček opustil tento post bezmála až po třiceti letech a doslova obtiskl do tělesa svůj způsob práce. Vzrůstající úroveň orchestru přinesla konečně i kýžený vstup pod křídla hlavního města Prahy 1. 1. 1952 a od roku 1957 také zahraniční zájezdy.

Zakladatel F. O. K. Rudolf Pekárek se sám raději více zabýval managementem než dirigováním, i když nakonec zažil velmi úspěšnou dirigentskou kariéru po roce 1948 v Austrálii. Při hledání výrazných dirigentských osobností ke svému orchestru si nemohl nevšimnout Václava Smetáčka, ze kterého doslova tryskal talent na všechny strany. Už každý z jeho jednotlivých počinů by méně energickému hudebníkovi vystačil na celoživotní kariéru. V roce 1928 založil Pražské dechové kvinteto, jeden z našich nejúspěšnějších komorních souborů doma i v zahraničí, o dva roky později se stal hobojistou České filharmonie a od roku 1931 dokonce jejím prvním hobojistou. Jako sólista na tento nástroj pak hostoval i u jiných orchestrů. V roce 1934 se stal nejprve druhým sbormistrem Hlaholu (první sbormistr Jaromír Herle) a od roku 1939 pak i jeho prvním sbormistrem. Skladbu absolvoval u Jaroslava Křičky, dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka. O absolventský koncert se 25. 6. 1930 podělil se „spolužákem“ Karlem Ančerlem. Už v roce 1932 mu svěřil Václav Talich dirigování některých populárních koncertů České filharmonie (první 6. 5. 1932) a k tomu si přitom stačil v roce 1933 „udělat“ doktorát z muzikologie a filozofie. V letech 1934 až 1942 ještě dokázal vystřídat několik úřednických míst v hudebním oddělení Radiojournalu, respektive Českého rozhlasu, kde i pravidelně dirigoval jeho orchestr (poprvé 3. 9. 1935).

Nebylo proto divu, že první spolupráce s Orchestrem F. O. K. nastala už 27. července 1935 při rozhlasovém vysílání (podle programového časopisu Týden rozhlasu z 20. 7. 1935). Výrazně se však zapsal do srdcí hudebníků tělesa i kritiků koncertem 25. 3. 1936, kdy vesměs premiéroval novinky soudobých českých skladatelů.

Jak však už bylo naznačeno, mnoho nechybělo a Václav Smetáček se ujal vedení jiného, v té době konkurenčního, tělesa s názvem Pražský symfonický orchestr (PSO), vzniklého v roce 1933 rovněž díky Rudolfu Pekárkovi. Ten ho však opustil o deset měsíců později právě kvůli založení Orchestru F. O. K. a Pražský symfonický orchestr žil nadále vlastním životem. Nicméně postupné skomírání tělesa se pokusil vyřešit nový manažer Novotný jeho obnovou a oslovením právě Václava Smetáčka, který po deportaci Rudolfa Pekárka do Lodže 21. 10. 1941 dostával od Kuratoria FOK, řídícího orgánu tělesa, stále méně a méně dirigentských příležitostí. Nejlépe nám situaci vysvětlí Smetáčkovy deníkové záznamy z počátku roku 1942.

10. 1. 1942: „Dopol. mě navštívil po delší době v rozhlase p. Novotný a žádal mě, abych řídil 2 koncerty českomoravské ve Slaném s jeho novým Pražským symfonickým orchestrem. Slíbil jsem mu spoluúčast až odpol. po promyšlení věci s Milkou [kunsthistorička dr. Milada Lejsková-Matyášová, první manželka V. S. – pozn. JH], která tento krok schválila. Rozhodl jsem se, že si takto nejlépe prozkoumám kvality orchestru a pak uvidím, co se bude dále dít. Bude-li to stát za to, postavím se včelo tohoto tělesa sám a nebudu pak závislým ani na Č. filharmonii ani na FOKu. Dám-li se někde do práce, pak dovedu pracovat jako lev. Dovedl bych pracovat i zde od začátku a dovedl bych z toho něco udělat. Jsem si však dobře vědom překážek, které by mi stály v cestě. Večer mě napadlo, zda bych neměl tento plán svěřit odb. předn. Nebuškovi, který je členem kuratoria FOKu a mým dávným příznivcem.“

Do deníku na poslední stranu si už předem připravil manifest staronového tělesa pod názvem „Otevřený dopis české veřejnosti“ s informací o obrození Pražského symfonického orchestru. Situace byla vypjatá, i hudebníci Orchestru F. O. K. si uvědomovali, že by mohli o Václava Smetáčka přijít, a proto ho 24. 1. 1942 navštívili. Smetáček si zapsal: „Odpol. mě navštívili zástupci FOKu (Miláček, Maudr, Křenek, Laxar [správně Laksar – pozn. JH] a Špidlen), znovu mě žádali o převzetí vedení orchestru. Budou žádati okamžité odstranění Kacafírka [tehdejšího účetního kuratoria – pozn. JH], a kdyby to nepomohlo, tedy odstoupení kuratoria…(…). Oznámil jsem jim též, že Kacafírek způsobil to, že Novotný staví nový orchestr, který vážně může konkurovati jen FOKu. Situace je nyní přetěžká a bude ji možno řešit jen s velkými obtížemi.“

Nakonec zástupci FOKu svým stálým tlakem na Kuratorium vyřešili krizi a dr. Václav Smetáček byl jmenován 12. května šéfdirigentem Orchestru F. O. K.

Václav Smetáček se okamžitě pustil do práce nejen dirigentské, ale i manažerské. Bohužel jeho koncertní plán byl redukován nuceným nasazením Orchestru F. O. K. jako operetního tělesa v bývalém Novém německém divadle od 1. 8. 1942 ke čtyřem představením týdně. Ale to je již další kapitola odkrývání dějin FOK.

Jiří Hannsmann

——–

Zdroje: denní a týdenní dobový tisk, stránky: www.smetacek.cz a úryvky z deníku Václava Smetáčka z roku 1942, publikované s laskavým svolením dcery dirigenta Václavy Smetáčkové.

Foto: www.smetacek.cz