Festival Brno Brass Fest zahájila hudba vesmírných sfér
„Venkovní produkce bývají pro pořadatele koncertů i pro samotné muzikanty vždy výzvou, počasí ale zahajovacímu koncertu festivalu přálo.“
„Každé ze sedmi částí suity připisuje Holst jednu planetu a charakter, planety ale neřadí podle reálného seskupení ve sluneční soustavě kvůli celkovému hudebnímu vyznění suity.“
„Animace na LED stěně, které pro festival vytvořili experti z Hvězdárny a planetária Brno, hudbu vhodně a decentně doplňovaly.“
Čtvrtek 13. června byl díky zahajovacímu koncertu festivalu Brno Brass Fest velkolepou oslavou žesťových nástrojů. Večerní koncert proběhl na Biskupském dvoře v Brně, představil se rezidenční soubor festivalu Moravia Brass Band pod vedením Roberta Kružíka.
Dramaturgie celého večera byla koncipována do vesmírných sfér, všechny skladby, které zazněly, totiž svou tematikou s vesmírem souvisely. V první půli koncertu zazněly Planety Gustava Holsta v úpravě Stephena Robertse, odlehčenější druhá půlka se pak nesla v duchu filmových melodií. Zazněla hudba z filmů Hvězdné války, E. T. Mimozemšťan, Star Trek a Den nezávislosti. Dirigentem celého večera byl Robert Kružík, současný šéfdirigent Filharmonie Zlín, stálý dirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno a stálý hostující dirigent Filharmonie Brno. Hudbu vizuálně doplnilo promítání průletu sluneční soustavou při znění Planet a záběry z jednotlivých uvedených filmů.
Venkovní produkce bývají pro pořadatele koncertů i pro samotné muzikanty vždy výzvou, počasí ale zahajovacímu koncertu festivalu přálo a ve stanovený čas zazněly úvodní slavnostní fanfáry z pera Ondřeje Moťky – Intráda pro Brno Brass Fest. Soubor pod vedením Kružíka už v tomto úvodním krátkém dílku přesvědčivě vystihl kontrast mezi částmi širokých slavnostních fanfár a pasážemi s pregnantními rytmickými motivy. Následovalo úvodní slovo Jiřího Kokmotose s vtipnými průpovídkami. Představil publiku dirigenta, manažerku festivalu a hornistku Kristýnu Ratajovou a ředitele brněnské hvězdárny Jiřího Duška. Místo očekávaného vyzvání ke sledování planet na plátně Dušek s humorem odkázal diváky k pohledu na měsíc nad nimi, protože „(…) živá obloha je ta nejkrásnější“. Ratajová na jeho slova pak spontánně navázala s díkem návštěvníkům za zájem, protože „stejně jako živá obloha je i živá hudba ta nejlepší“.
Orchestrální suitu Planety napsal anglický skladatel Gustav Holst v letech 1914 až 1917. Každé ze sedmi částí suity připisuje Holst jednu planetu a charakter, planety ale neřadí podle reálného seskupení ve sluneční soustavě kvůli celkovému hudebnímu vyznění suity. Úprava orchestrální suity pro žesťové uskupení, bicí nástroje, dvě harfy a klávesový nástroj působila v provedení Moravia Brass Bandu zvukově plně a barevně. První část Mars, nositel války otevřel suitu už v prvních taktech napínavou atmosférou. Žesťové těleso podalo stavbu celé dramatické první věty působivě, gradace od nejtišších dynamických poloh až po monumentální plné znění za téměř neutichajícího pulzování ostinátního motivu vystavěl soubor velmi přesvědčivě. Účinek výrazného kontrastu ke druhé části cyklu Venuše, dárkyně míru bohužel narušila hlasitá hudba v blízkosti Biskupského dvora, krásná piana plná klidu a míru v úvodu Venuše tak nedosáhla takového efektu, jakého by za jiné situace jistě mohla. Nicméně ale hlavně dlouhé melodické sólové fráze, které si předávaly jednotlivé nástroje za jemného houpavého doprovodu, navodily vnitřní klid a výjimečnou atmosféru. Třetí část cyklu Merkur, okřídlený posel v šestiosminovém taktu s tempovým označením Vivace vykazuje scherzózní charakter. Předávání krátkých motivů mezi jednotlivými nástroji či skupinami nástrojů je v tomto tempu a charakteru velkou výzvou, tím spíše pouze pro nástroje žesťové sekce. Veškeré delší melodické fráze především ve středním díle Merkura vyzněly přesvědčivěji. Jupiter, dárce radosti naopak naplnil předeslaný charakter a to ve všech polohách, které tato část cyklu nabízí. Ať už to byly strhující gradační plochy s působivými vrcholy nebo groteskní melodické části s přiznávkovým doprovodem odkazující k taneční lehkosti. Velmi dobře orchestr také zvládl náročné tempové změny. Následovala část Saturn, původce vysokého věku s velmi klidnou atmosférou a barevnými nástrojovými kombinacemi. V části Uran, kouzelník dokázalo těleso skvěle vystihnout kontrast mezi dramatem závažného motivu složeného ze čtyř dlouhých tónů a poněkud bizarními tanečními částmi. Celý cyklus uzavřela část Neptun, mystik naplněná tajemnou atmosférou díky harmonickému uspořádání s větším použitím disonancí a barevným nástrojovým kombinacím. Animace na LED stěně, které pro festival vytvořili experti z Hvězdárny a planetária Brno, hudbu vhodně a decentně doplňovaly.
Odlehčenější část koncertu věnovaná filmové hudbě pak jen potvrdila kvality uskupení, hudebníci se zápalem podtrhovali kontrastní nálady jednotlivých částí, sestřih filmových scén posluchačům připomněl zásadní momenty z filmů. Zazněla hudba z filmu Hvězdné války Johna Williamse (v úpravě Ondřeje Moťky), z filmu E. T. Mimozemšťan taktéž z pera Johna Williamse a Moťkově úpravě, ze Star Treku Jerryho Goldsmithe v úpravě Bertranda Morena a ze Dne nezávislosti skladatele Davida Arnolda v úpravě Sandyho Smithe.
Foto: BBF / Radoslav Vnenčák
Příspěvky od Magdaléna Těšíková Hrudová
- Lednicko-valtický hudební festival završila Beethovenova Devátá
- Mozartovy koncerty v podání Maxima Vengerova. Velkolepé zahájení LVHF
- Belgická Musica Gloria nadchla v Ostravě. Promyšlené, energické, autentické
- Hořký konec Russolův, ‚božský hluk‘ nenalezen. Nová opera míří k podstatě pod slupkou žertu
- Významná výročí hlavním motivem následující sezony brněnské filharmonie
Více z této rubriky
- Pinocchio aneb Opera 21. století na scéně Jihočeského divadla
- Václav Petr tradičně i moderně
- Pokus o zvěcnění opery. Evžen Oněgin v Liberci
- Sólistické zmnožení na závěr Dnů Bohuslava Martinů
- Hradecká Symfonie radosti aneb Jak jsem chtěl sedět čelem k dirigentovi
- Za dunění newyorského metra aneb S Pražským filharmonickým sborem v podzemí Carnegie Hall
- Trochu punkové, zcela uhrančivé. Orchestr Berg uzavřel sezónu s básněmi Egona Bondyho
- Premiéra Petra Wajsara v obležení klasiků
- Jiří Bárta a Terezie Fialová hráli Martinů v sále Martinů
- Světová třída. Česká filharmonie v Carnegie Hall, část druhá a třetí