„Sólové pěvecké vstupy potěšily interpretací s použitím rozličných výrazových prvků pro podtrhnutí významu textu.“

„Umělecká vedoucí Nele Vertommen střídala nástroje dokonce několikrát v průběhu jedné skladby.”

„Musica Gloria prokázala smysl pro výstavbu formy.“

Svatováclavský hudební festival připravil posluchačům dne 8. září výjimečný umělecký zážitek. Na podvečerním koncertě se představil belgický hudební ansámbl Musica Gloria s hudbou Georga Friedricha Händela a svou promyšlenou dramaturgií, energií a interpretační autenticitou s jasným směřováním si naprosto podmanil publikum. Mladý vokálně-instrumentální soubor pod vedením dvou uměleckých vedoucích Nele Vertommen a Beniamina Paganiniho tak v Ostravě prozářil jeden z posledních letních podvečerů.

V úvodu koncertu zazněl Chandos Anthem 10, HWV 255 „The Lord is my light“ a hudební vstup slavnostního charakteru opravdu zářil. Händelovy Chandos Anthems, které rámovaly koncert ansámblu, byly zkomponovány pro menší kostel sv. Vavřince ve městě Whitchurch, proto autor zvolil menší obsazení orchestru. Dává tedy smysl, že i v rámci Svatováclavského hudebního festivalu bylo provedení situováno do menšího kostela sv. Václava. Hned s úvodními takty části instrumentální Sinfonie ansámbl zaujal upřímnou interpretací s procítěnými a prozpívanými ozdobami a vynalézavou artikulací. Druhá část Sinfonie Allegro uvedla pregnantní téma, které se stalo pojícím prvkem všech cyklů uvedených na koncertě. Sólové pěvecké vstupy potěšily promyšlenou interpretací s použitím rozličných výrazových prvků pro podtrhnutí významu textu. Mezi nejvýraznější sólové pěvce patřili Maria Ladurner a André Pérez Muíño s přesvědčivým emocionálním vkladem. Hobojistka Nele Vertommen překypovala svěží energií a melodickou poetikou. Sborovou část „Though a host of men were laid against me“ ansámbl vystavěl s patrnou gradací k vrcholu, rozhodnému závěru žalmu „… yet will I put my trust in him.“ Jak sbor, tak orchestr během celé části výrazně vykresloval kontrast mezi vázanými motivy na text „yet shall my heart not be afraid“ a pregnantními rytmickými motivy. Velmi působivě sbor přednesl proměnlivou šestou část cyklu, podle obsahu každého žalmu barvitě ztvárnil jeho význam. Úvodní otázky „For who is God but the Lord: or who hath any strength except the Lord?” nechávaly doznít ticho a napětí v pomlkách a zanechávaly mocný dojem. Když se chvěla země v žalmu „The earth trembled and quaked“, chvěly se vzrušeně nástroje i zpěv. Když Bůh vyslal blesky a hromy v žalmu „He cast forth lightnings“, směřovali všichni muzikanti jako jeden do akcentovaných vrcholů a stupňovali napětí, Händelovu zvukomalbu tak přivedli k dokonalosti. Bolestnou sestupnou chromatiku a naději při vstávání těleso ztvárnilo v části „They are brought down and fall´n: but we are risen“ snad nejuvěřitelněji ze všech žalmů. Očekávaný vrchol nastal v závěrečné části cyklu „Sing praises into the Lord“, Musica Gloria prokázala smysl pro výstavbu formy, všechny sekvence měly vývoj, muzikanti i pěvci skvěle pracovali s tenzí, to vše v perfektní zvukové souhře.

Druhým vstupem koncertu bylo roztomilé provedení Varhanního koncertu “Kukačka a slavík”, HWV 295 pod srozumitelným a sebevědomým vedením sólisty varhaníka Beniamina Paganiniho. Slavnostní charakter i tempo první věty Largo soubor dodržel, přesto přistupoval velmi hravě k vyjadřování harmonických změn a ornamentice. Radostná druhá věta Allegro s názvuky kukačky a vtipným odpovídáním sóla a orchestru přinesla dojem svěžesti provedení zejména díky práci s agogikou a momentem překvapení. Při pasážích sólových varhan zněla akustická imitace ptačího zpěvu, což mohlo některé konzervativnější posluchače znepokojit. Z čistě hudebního pohledu ptačí zpěv skladbu nenarušoval, je ale přece jen škoda, že kvůli akustickým dispozicím kostela nebyly přes imitaci dostatečně slyšet perlivé varhanní sekvence v jemném rejstříku. Dojemná třetí věta Larghetto pohladila posluchače zvláště díky měkkým nástupům smyčců a za speciální zmínku stojí výkon houslistky Tomoe Badiarovy, která dokázala svým nástrojem opravdu sugestivně sdělovat hudební myšlenky. Finální čtvrtá věta byla radostným závěrem celého varhanního koncertu plného hudebního humoru.

Následující výběr částí ze tří suit Vodní hudby, HWV 348 – HWV 350 jen podtrhl všechny umělecké kvality souboru, který náležitě vykreslil kontrasty mezi tanci. Umělecká vedoucí Nele Vertommen střídala nástroje dokonce několikrát v průběhu jedné skladby a téměř zpívala na hoboj i zobcovou flétnu, obojí se stejnou přesvědčivostí. Osobně bych ráda vyzdvihla jímavé pojetí části Adagio et staccato s působivou tektonikou a nádherně prozpívanými melodickými liniemi. Mimořádně zábavné a barevně rozmanité byly v provedení souboru tance Gigue, Rigaudony a Menuety, žádná z virtuózních pasáží drobných hodnot nebyla bezduše „odehraná“, hudebníci je stále zpěvně modelovali a artikulovali. V Sarabandě Beniamino Paganini vyměnil klávesové nástroje za traverso a znamenitým způsobem přednesl melodický sólový part. Jeho hra byla jemná, elegantní a plná hlubokého citu, to vše nad doprovodem orchestru, pečlivě respektujícím zákonitosti stylu.

Závěr koncertu patřil Händelovu Chandos Anthem 6, HWV 251b. V úvodní dvouvěté Sonátě se virtuózního partu prvních houslí opět skvěle ujala Tomoe Badiarova. V následující části „As pants the hart for cooling streams“ se pěvcům i nástrojům podařilo výrazně přednést a procítit sekundové průtahy patřící k textu „my soul”. Následujícího sóla se zhostila zpěvačka Sophia Faltas ve výrazově hluboké a náročné části „Tears are my daily food“. Téma stékajících slz v kontrastu proti vzrušeným dotazům „Where is now thy God?“ v této árii mohlo vyznít srdceryvněji, Faltas se však držela úspornějšího projevu. Mimořádně hudebně sdělný byl duet „Why so full of grief?“, otázky pěvců Pietera De Praetera a Adriaana Kostera byly pokládány s potřebnou závažností a nutno dodat, že znamenitý doprovod instrumentalistů dotvořil žádoucí temnou atmosféru. Závěrečná část „Put thy trust in God“ důstojně a slavnostně gradovala do sborového vrcholu, fugatové Aleluja pak uzavřelo celý koncert.

Posluchači se po bouřlivém potlesku dočkali dvou přídavků, znovu si mohli poslechnout části Chandos Anthem 6 snad ještě v sugestivnějším provedení než poprvé.

Foto: Svatováclavský hudební festival