„Tůmova moteta zatím nevyšla tiskem, podobný program připravený z rukopisů má proto pro publikum velkou poznávací hodnotu.“

„Schollovu lahodnému témbru ve vyšších a nejvyšších sférách nechybělo nic podstatného. Právem byl hvězdou večera, právem vyprovokoval vřelý ohlas.“

„Při podobných koncertech primárně nejde o pódiový dojem, ale o hudbu samu. A ta byla díky sólistům a díky robustně plnokrevnému nasazení Romana Válka mimořádně poutavá.“

V kostelech se kdysi při koncertech netleskalo. Dnes je to už jinak – a závěrečný koncert festivalu Lípa Musica v českolipské římskokatolické bazilice Všech svatých provázelo v sobotu večer dokonce hlasité nadšené volání. Důvodem byl nejen program sestavený z hudby Františka Ignáce Tůmy a přítomnost barokního orchestru a sboru Czech Ensemble Baroque, ale na prvním místě hvězdný sólista Andreas Scholl.

Německý kontratenorista Andreas Scholl má se souborem Czech Ensemble Baroque Romana a Terezy Válkových už několik let úzké umělecké vazby. Koncert v České Lípě 21. října byl dalším v dosavadní řadě, která určitě ještě nekončí. Program nesl název Moteta pro královnu Kristýnu. Jedná se o stejnou panovnici Alžbětu Kristýnu Brunšvickou, manželku císaře Karla VI. a matku Marie Terezie, o které se v létě na hudebním festivalu Znojmo hrála oslavná serenata Harmonie planet od Antonia Caldary; účinkoval tam tehdy při scénickém uvedení díla stejný soubor s řadou sólistů, včetně Andrease Scholla. V případě festivalu Lípa Musica bylo spojení s císařovnou a od roku 1723 i českou královnou jiné: přežila svého manžela o deset let a právě na jejím vdovském dvoře se stal kapelníkem František Ignác Tůma (1704 – 1774). Jeden z mnoha Čechů působících ve Vídni se k tomuto postu dostal, když mu skončilo zaměstnání ve službách hraběte Kinského…

Chrámový koncert přinesl průřez motety, která Tůma psal ve Vídni ve čtyřicátých letech. Zatím nevyšla tiskem, podobný program připravený z rukopisů má proto pro publikum velkou poznávací hodnotu. Motettum de tempore pro altový kontratenor a orchestr vyznívalo v posmutnělém tempu střídmě exaltovaně, ale dobralo se nevyhroceně i rychlejší a virtuóznější da capo árie. Motetto de S. Joanne Baptista, věnované Janu Křtiteli a celkově poměrně krátké, bylo ve střední části sólové, ale v první a pak ve třetí části (Alleluia s trubkami) sborové. Motetto per ogni tempo přineslo v Schollově podání recitativy a pomalé, krásně zbarvené árie, ale také koloratury a nakonec příjemné stupňování výrazu k rychlému Amen.

Tůma se jeví jako skladatel ukotvený v pozdně barokním stylu, ale rozhodně ne schematicky. Uvedené skladby jsou proměnlivé a různorodé, nápaditě střídají sóla a sborové vstupy, obsahují živou polyfonii, výrazem sledují text… Zhruba sedmdesátiminutový koncert, kontrastně sestavený a ani chvíli v interpretačním přístupu neslevující z angažovaného prožitku a neopadající k samovolnosti, působil velmi zajímavě.

Úvodní Te Deum využilo bohatě obsazené žestě, a to jak ve vznosných jubilacích, tak i v úvodu k jedné ztišené pasáži. Stejně tak se jevila závěrečná starozákonní kantáta Dixit Dominus se sóly a sborem, se slavnostně fugatovým „finále“, ale předtím s krásně tichým vstupem na slova Judicabit. V této skladbě zaujalo sólo tenoru a basu doprovázené měkkými motivy dvou trombonů i neméně pěkně koncipované kontratenorové sólo proplétající se s protihlasy varhanního pozitivu.

Prostor kněžiště byl i pro nevelký interpretační aparát tak stísněný, že Andreas Scholl, když nezpíval, odcházel během skladeb z pódia. Ostatní nepočetná a nedlouhá sóla – Romany Kružíkové, Pavly Radostové, Ondřeje Holuba a Jiřího Miroslava Procházky – byla obstarávána příchody z řad sboru s okamžitými návraty na původní místo. Průběžné střídání. Kupodivu moc nerušilo. Při podobných koncertech totiž primárně nejde o pódiový dojem, jako o hudbu samu. A ta byla díky sólistům a díky robustně plnokrevnému nasazení Romana Válka mimořádně poutavá.

I když Andreas Scholl zřejmě procházel drobnou indispozicí, která ve znělosti trochu ovlivnila nejnižší hlasové polohy, jeho lahodnému témbru ve vyšších a nejvyšších sférách nechybělo nic podstatného. Právem byl hvězdou večera, právem vyprovokoval vřelý ohlas – upřímný potlesk a dokonce i několikeré nadšené hlasité zvolání. Duchovní hudba dostala svou nehledanou krásu, publikum jejím prostřednictvím pozitivní povzbudivé emoce. Provedení mělo i v převažujících klidnějších polohách a tempech parametry radostného uvolněného muzicírování, oproštěného od zátěže přehnaně svazující odpovědnosti.

Letošní 22. ročník festivalu Lípa Musica nabídl před tímto svátečním závěrem bezmála dvě desítky koncertů, které vyslechlo 4.150 návštěvníků. Převažujícím akcentem byla, v kontrastu k sobotnímu programu, klavírní hudba garantovaná pianistkou Jitkou Čechovou. Ta se ostatně ještě objeví v České Lípě 2. a 3. listopadu ve spolupráci se základní uměleckou školou při tradičním epilogu. Napřesrok festival, odehrávající se tradičně v týdnech babího léta a začínajícího podzimu, předznamená už 9. března 2024 mimořádný Koncert pro Liberecký kraj, který se uskuteční v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Jeho protagonistkou bude proslulá mezzosopranistka Joyce DiDonato, a to se svým projektem Songplay.

————

Reflexi koncertu Andrease Scholla a Czech Ensemble Baroque na Pražském jaru 2023 čtěte ZDE.

O znovuobjevené Caldarově serenatě oslavující Alžbětu Kristýnu, uvedené poprvé a naposledy ve Znojmě v roce 1723 a pak až letos, čtěte ZDE.

O hudbě doprovázející korunovaci císaře Karla VI. českým králem v roce 1723 čtěte ZDE. 

******

Foto: Martin Špelda