„Po nekonečně dlouhé covidové pauze konečně živá symfonická hudba s báječným orchestrem, který plně obstojí v konkurenci našich nejlepších těles.“

„Okamžitě bylo cítit synergii hudebníků s posluchači, kteří si mohli vychutnat velmi plastické, dynamicky procítěné a doslova s nadšením provedené nesmrtelné dílo Antonína Dvořáka.“

„Trio amerických autorů Gershwin, Bernstein, Daugherty v provedení FHK – to byla erupce stylové syntézy, energie, hudební rafinovanosti a ‚americké svobody‘.“

Filharmonie Hradec Králové pod vedením svého šéfdirigenta Kaspara Zehndera zahájila abonentní cyklus čtyřiačtyřicáté koncertní sezóny vskutku velkolepě. První koncert takzvané „Bílé řady“ se nesl výhradně v americkém duchu a kromě Dvořákovy „Novosvětské“ a amerických klasiků Bernsteina a Gershwina představil i zajímavé dílo soudobého skladatele Michaela Daughertyho.

Ostatně na nápaditou dramaturgii Marka Hrubeckého jsou už posluchači hradecké filharmonie zvyklí a každý rok se rádi nechají znovu překvapit neotřelými dramaturgickými souvislostmi. Kromě mimořádných koncertů a dnes už pevně etablovaného festivalu soudobé hudby „Hudební fórum Hradec Králové“ nabízí filharmonie dalších pět abonentních řad, označených různými barvami, takže posluchač si opravdu má z čeho vybírat.

Úvodem koncertu zaznělo ikonické dílo Antonína Dvořáka – Symfonie č. 9 „Z Nového světa“, podobně jako na nedávném zahajovacím koncertu festivalu Dvořákova Praha a vzhledem ke kulatému výročí Dvořákova narození i na dalších koncertních pódiích (například 26. 8. Zlín – Filharmonie Bohuslava Martinů, 18. 9. Festival Krumlov – Severočeská filharmonie Teplice). Není se čemu divit. „Novosvětská“ dokáže s jistotou naplnit každý koncertní sál, dojímá a vzrušuje i naprosté hudební laiky, v tomto směru jí může konkurovat snad jen Smetanova Vltava. Rovněž zasvěcený posluchač při jejím poslechu přestane přemítat nad oblíbenými tématy mnoha muzikologů a hudebních publicistů, zda slavné téma „Larga“ vychází z pentatoniky černošské nebo indiánské, co vůbec lze označit za americkou lidovou hudbu té doby, kdy vlastně četl Dvořák Píseň o Hiawathovi nebo jaký vliv na vznik symfonie měla Jeanette Thurberová, a nechá se unášet povznášející sugestivní hudbou, která se nikdy neoposlouchá. Navíc po nekonečně dlouhé covidové „generální pauze“ konečně živá symfonická hudba s báječným orchestrem, který plně obstojí v konkurenci našich nejlepších těles, v jedinečné akustice jednoho z nejpřívětivějších nových koncertních sálů u nás.

Okamžitě bylo cítit synergii hudebníků s posluchači, kteří si mohli vychutnat velmi plastické, dynamicky procítěné a doslova s nadšením provedené nesmrtelné dílo Antonína Dvořáka. Abych se přiznal, nemám na tomto místě ani prostor, ani chuť provedení detailněji pitvat. Celkový dojem – povznášející čirá radost.

Druhá část koncertu tento pocit ještě umocnila. Trio amerických autorů Gershwin, Bernstein, Daugherty v provedení FHK – to byla erupce stylové syntézy, energie, hudební rafinovanosti a „americké svobody“. Je to zároveň lekce všem novějším snahám o žánrovou fúzi, „třetí cestu“ či neustálé, často bizarní pokusy o hudební crossovery.

Nejprve zazněla zhruba pětiminutová koncertní verze předehry k muzikálu-opeře Candide od Leonarda Bernsteina. Je neuvěřitelné, jakou žánrovou pestrost dokázal autor na tak malé ploše prezentovat. Můžeme zde „vyposlouchat“ taneční i symfonickou plochu, jazz, neoklasicismus, dokonce i jakýsi šostakovičovský sarkasmus. Provedení bylo suverénní, orchestr přesvědčil, že mu není cizí ani swingové cítění. Jistě tomu přispívá i kombinace starších, velmi zkušených hráčů a „nové krve“ mladých absolventů hudebních učilišť.

Následující dílo soudobého amerického skladatele Michaela Daughertyho, narozeného v roce 1954, Raise the Roof (Zvedněte střechu, 2003) byla dramaturgická „trefa“. Tento jednovětý koncert pro tympány a orchestr (hraný ovšem i v autorově instrumentaci pro dechový orchestr) plně zapadl mezi Bernsteina a Gershwina. Toto nevšední dílo, využívající možnosti přelaďování pedálových tympánů, inspirované newyorskými mrakodrapy i katedrálou Notre Dame, kombinuje nejrůznější techniky tympánové hry v reakci na měnící se žánrové a stylové plochy. Sólistou na baterii tympánů byl stálý člen FHK Rudolf Kuchárik, který se svého partu ujal naprosto excelentně. Musím se přiznat, že – neznalý tohoto díla – poslechl jsem si některá jeho provedení na YouTubu, a Rudolf Kuchárik byl pro mě nejpřesvědčivější, nejpřesnější a nejplastičtější. Doslova gejzír hudebních nápadů, opět syntetizující všechny myslitelné hudební žánry v nejlepší tradici americké hudební fúze ve strhujícím provedení orchestru i sólisty, doslova zvedl posluchače ze židlí, kteří aplaudovali ve stoje. Sólista tak byl „přinucen“ k přídavku, což bylo další překvapení. Ke klavíru totiž přistoupil dosud doprovázející tympanista Filip Kuchárik, syn sólisty (!), a provedli spolu originální jazzovou verzi Gershwinova slavného „Summertime“ (Porgy a Bess), přičemž klavír doprovázel melodickou linku tympánů.

Program večera uzavřel Američan v Paříži George Gershwina, v podstatě symfonický obraz líčící dojmy amerického návštěvníka Paříže, vedle Rhapsody in Blue a opery Porgy and Bess jeho nejproslulejší dílo. V roce úmrtí Antonína Dvořáka bylo Gershwinovi šest let. Narodil se tedy už do zcela nového hudebního prostředí, vliv jazzu, gospelu, blues i venkovské country byl všudypřítomným fenoménem kulturního nivó americké společnosti. Toto pětidílné dílo bylo inspirováno návštěvou Paříže v roce 1926, kde se Gershwin snažil studovat u Maurice Ravela (setkání ovšem přešlo spíš v přátelství a k vzájemnému respektu než k výuce). Hradecká filharmonie dílo nastudovala v instrumentační úpravě Franka Campbell-Watsona (méně často se dílo provádí i v původní autorově instrumentaci, což přináší jisté technické problémy). Na strhujícím a energickém provedení má vedle hudebníků jistě zásluhu charismatický a velmi sympatický šéfdirigent Kaspar Zehnder, který spolu se svým orchestrem sklidil dlouhotrvající nadšené závěrečné ovace.

Dalším koncertem základní „Bílé“ symfonické řady bude zároveň úvodní koncert festivalu soudobé hudby Hudební fórum Hradec Králové 4. 11. 2021. Kdo se chce vydat do méně probádaných hudebních světů, bude jistě vítán.

Foto: Zdenka Pšeničková