„Po Přemyslu Špidlenovi ‚zdědil‘ Václav Pikrt jeho pracovní místo i nástroje. ‚To bylo největší požehnání v mém životě,‘ říká.“

„Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.“

„Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu…“

Překvapení lektorům i studentům Ševčíkovy akademie připravil houslař Václav Pikrt. Do Horažďovic přijel nejen seřizovat nástroje, ale postavit i zbrusu nové housle. A to během pěti dnů.

Pracoval dvanáct hodin denně – postavit nenalakované housle tedy trvalo šedesát hodin. Možná šlo o rekord, v každém případě ale Václav Pikrt podotýká, že to byl i velký stres. „Když člověk sáhne vedle, je to pro nástroj fatální, ta součást je k nepoužití a vy můžete začít znovu… Ruka vám prostě ujet nesmí.“

Od hraní k řemeslu

Václav hrál od sedmi let na housle. Protože byl zvídavý, začalo ho zajímat, jak by se daly vyrobit. Bavila ho i práce se dřevem, a tak bylo rozhodnuto. Vyučil se v Lubech a v Chebu, poté si založil vlastní dílnu. Asi po roce mu zavolal Jan Špidlen, v jehož dílně strávil deset let. A ne u ledajakého ponku – bylo to krátce po smrti proslulého houslaře Přemysla Špidlena a Václav Pikrt „zdědil“ jeho pracovní místo i nástroje. „To bylo největší požehnání v mém životě,“ říká šestatřicetiletý urostlý muž, který se výrobě houslí i jejich restaurování věnuje patnáct let.

Z jakého dřeva se staví kvalitní nástroje? „Od zkušených mistrů houslařů slyšíte, že dřevo musí být vyzrálé nejméně padesát let. Ale já jsem udělal i jinou zkušenost – použil jsem javor starý asi pět šest let a rozhodně jsem se neměl za co stydět.“ Naštěstí stále existují rodinné firmy – a Václav spolupracuje zejména s dodavateli dřeva v italských Alpách –, které se desítky let zabývají zpracováním dřeva pro výrobu hudebních nástrojů. Krk, zadní deska a luby jsou z javoru, přední deska je smrková.

Začíná se opracováním přířezu – klín se rozřízne napůl, zrcadlově se přiklíží k sobě a vznikne základ pro zadní desku. Nejdůležitější část houslí z hlediska ovládání nástroje je podle Václava Pikrta krk. „Tvar krku je naprosto fatální. Tam jde o desetiny milimetru, a pokud zkušený houslista začne hrát na jiné housle, může mu to způsobit jisté nepohodlí. Ruka je zvyklá na jistý tvar a při velmi rychlých pohybech po hmatníku vyvede houslistu každá odchylka z míry. Protože on se musí soustředit na výraz, a ne na něco, co mu tak úplně nesedí. A to se pohybujeme skutečně v řádech desetin milimetrů,“ líčí houslař. Klenba nástroje se tvaruje pomocí dláta, hoblík pak slouží k dočištění. Na přířez krku se obkreslí tvar šneku a hmatové části a nahrubo se vyřežou na pásové pile. Na vyříznutý šnek se připevňuje pomocí klihu hmatník, vyrobený z dřeva afrického ebenu. Celý kus se pak zasadí do těla korpusu houslí. Po zapasování krku se budoucí nástroj lakuje. Po zaschnutí poslední vrstvy laku se přidělávají kolíčky, kobylka a struny. Nakonec přijde takzvaná duše. Je to malý kousek smrkového špalíčku, který se vkládá do těla houslí, bez něhož by housle nezněly tak, jak znějí.

Nástroj pro studenta

Modelem houslí vyrobených v Horažďovicích byly vzácné housle Guarneri del Gesù, na které hraje Josef Špaček. Václav Pikrt je zná dokonale, protože během covidu, kdy nebylo možné cestovat a český houslista je nemohl nechávat pravidelně ošetřit v Londýně, souhlasil jejich majitel, že Josef Špaček smí nechat housle servisovat u Václava Pikrta.

Houslař pospíchal, aby nenalakované housle stačil dokončit do soboty 13. srpna, kdy se konal open air koncert Orchestru Ševčíkovy akademie. Stihl to a na Mírovém náměstí slavnostně předal housle do rukou Josefa Špačka, který je poprvé rozezněl tóny Bachovy Sonáty č. 1. K rychlému výsledku významně přispěl dar společnosti České hudební nástroje, která věnovala struny a celou nástrojovou garnituru.

Co se bude s houslemi dít dál? „Vybereme s Tomášem Jamníkem, Josefem Špačkem a Janem Fišerem účastníka, který třeba nemá tak dobrý nástroj a potřeboval by lepší, a na rok mu ten nástroj zapůjčíme.“

Na nástroje Václav Pikrta hrají houslisté v Japonsku, Macau, má objednávku do Kalifornie a enklávu zájemců na jižní Moravě.

Foto: Ševčík Academy / Marek Novotný