„Zejména ve druhé části koncertu pak orchestr prostor zvukově zcela ovládl a posluchače strhl.“

„Spojení Kaspara Zehndera a hradecké filharmonie je mimořádně šťastná kombinace.“

„Hudebníci posluchačům s pokorou předali obsah Smetanova cyklu a posloužili slavnostnímu okamžiku.“

Uvést Smetanovu Mou vlast v rámci oslav stého výročí vzniku samostatného Československa jistě není nijak originální dramaturgický počin, zároveň má tento krok své opodstatnění. Rozhodla se k němu letos řada orchestrů a v průběhu října uvedla Smetanovo dílo jak na svých domácích scénách, tak během zájezdních koncertů i na místech, kde symfonická hudba často nezaznívá. FILHARMONIE HRADEC KRÁLOVÉ vystoupila v uplynulém týdnu se stejným programem na koncertech v Hlinsku a v Třebíči, oslavy pak vyvrcholily v sobotu koncertem v Kongresovém, výstavním a společenském centru Aldis. Filharmonii na všech třech koncertech řídil její nový šéfdirigent Kaspar Zehnder.

Volba prostoru pro hradecký koncert byla jistě vedena snahou o zpřístupnění této společensko-kulturní události co největšímu počtu zájemců. Krásný sál hradecké filharmonie má podstatně menší kapacitu a velkému zájmu hradeckého publika o důstojnou oslavu sta let republiky by tak jistě zdaleka nestačil. Stejný záměr byl zřejmě také za doslova symbolickým vstupným ve výši sto korun. Z hlediska návštěvnosti byla tato volba rozhodně úspěšná, centrum Aldis se podařilo téměř vyprodat a zaplnit. Z hlediska hudební produkce však nešlo o volbu úplně nejšťastnější.

Velký sál Aldisu dobře slouží pro plesy a velké koncerty jazzové nebo populární hudby, které využívají ozvučení. Pro akustickou hudbu je ale mimořádně nevhodný, což se projevilo zejména v úvodu koncertu. Z hudebníků byla cítit nervozita možná částečně způsobená silou okamžiku, ale spíše jejich obavami, zda se jim nepříznivý prostor podaří zvládnout. To mohlo ovlivnit zpočátku nejistou intonaci zejména v dechové sekci. Postupně se ale hráči s tímto hendikepem zdárně vyrovnali a na zvukové nepohodlí dali zapomenout i dychtivému publiku. Smetanův cyklus byl rozdělen přestávkou na dvě poloviny po třech symfonických básních a zejména ve druhé části koncertu pak orchestr prostor zvukově zcela ovládl a posluchače strhl.

Spojení Kaspara Zehndera a hradecké filharmonie je mimořádně šťastná kombinace. Dirigent dává vyniknout řadě schopných hráčů, které těleso bezesporu má. Jeho důvěra v orchestr dodává jednotlivým hudebníkům potřebné sebevědomí a projevila se i v postupně nabyté hráčské jistotě celého orchestru během slavnostního večera. Ocenila bych zejména precizní hru a kultivovaný zvuk smyčců, ale i zdařilá dechová sóla například klarinetu nebo horny. Celá žesťová sekce se pak suverénně projevila v závěrečné části cyklu.

Z hudebníků byla cítit radost ze společné práce i z hudby, kterou hráli. Všichni působili, jako by pro ně koncert nebyl jen jedním v řadě, ale hráli s takřka premiérovým nasazením a bylo vidět, že si i přes technickou náročnost programu koncert opravdu užívají. Dirigent ani orchestr se navíc nesnažili publikum přesvědčit, že jsou nejlepšími či nejoriginálnějšími interprety daného díla, ale napřeli své síly, aby posluchačům s pokorou předali obsah Smetanova cyklu a posloužili slavnostnímu okamžiku, což se jim skutečně podařilo. Smetanova hudba k takto významným událostem jednoznačně patří. Návštěvníci večera tak měli možnost zažít mimořádně sváteční atmosféru a jejich potlesk vstoje možná nebyl odměnou za výjimečný interpretační výkon či dramaturgický počin, ale za zprostředkování slavnostního zážitku rozhodně.

Foto: Pavlína Pospíšilová