Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram otevřel svůj 57. ročník ve znamení Dvořák a Anglie. Úvodní koncert hrála Plzeňská filharmonie, kterou řídil její japonský šéfdirigent Chuhei Iwasaki a zářnou hvězdou večera byla britská violoncellistka Laura van der Heijden, Program tvořila anglická a česká hudba. Nejprve to byl Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 Edwarda Elgara a poté Symfonie č. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka.

Prologem k zahajovacímu koncertu 57. ročníku Hudebního festivalu Dvořákova Příbram byl tradiční pietní akt u sochy Antonína Dvořáka. Vedle nastoupené hornické stráže s vlajkami

spustil soubor žesťových nástrojů Brass Five ceremoniál úpravou Humoresky Ges dur op. 101 č. 7 tohoto skladatele. Loňského roku tomu bylo naopak, tehdy jejich Humoreska ceremoniál uzavírala. Po položení květin a projevů úcty se celá společnost odebrala do Divadla Antonína Dvořáka a zahajovací koncert otevřel soubor Brass Five znělkou festivalu.

Záštitu nad 57. ročníkem festivalu převzali ministr kultury Oto Klempíř, hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková, starosta města Příbram Mgr. Jan Konvalinka a velvyslanec Velké Británie Matt Field. Večer moderoval a s ředitelkou festivalu paní Albínou Dědičík Houškovou rozmlouval Lukáš Typlt. Nezbytnou procedurou koncertu byly zdravice, letos hejtmanky Středočeského kraje Petry Peckové, starosty města Příbram Mgr. Jana Konvalinky v zastoupení Vladimírem Karpíškem, 1. místostarostou Příbrami a velvyslance Velké Británie Matta Fielda, kterého na pódiu zastoupil Paul Wade, ředitel British Council v Praze v povzbudivé, efektní a hluboce poučené tezi o historii a významu British Council a hudbě Antonína Dvořáka. Překlad jeho proslovu, v tlumočení Lukáše Typlta, výrazně obohatil a nadchl publikum v hledišti Dvořákova divadla.

Přítomni byli radní Středočeského kraje Mgr. Václava Švenda i zastupitelka města Příbram Markéta Škodová, poslankyně Věra Kovářová a další důležití příznivci. Festival se konal péčí společnosti Dvořákovo Příbramsko, z.ú., jehož předsedou Správní rady je Petr Dvořák, pravnuk skladatele, za podpory města Příbram a mnoha sponzorů, mezi nimi nově i EMPRESA MEDIA, a.s.  

Letošní ročník festivalu je dedikován vztahu Antonína Dvořáka a Anglie, jak připomněla ředitelka festivalu paní Albína Dědičík Houšková v prologu programové brožury. Dále to pak rozvedl David R. Beveridge v pojednání s názvem Vazby Antonína Dvořáka na Anglii. Na festivalu vystoupí také britský hráč na lesní roh Ben Goldscheider, britské klavírní kvarteto Quartet for the Earth, komorní sbor Ely Consort Sacred Choir. V řadě programů zazní skladby anglických skladatelů: Georga Friedricha Händela, Edwarda Elgara, Benjamina Brittena, Gustava Holsta, Ralpha Vaughana Williamse či Henryho Purcella a dalších. Ty uvedou tematicky zaměřené programy Hudba vznešené Anglie a  England Forever. Festival uzavře 9. června monumentální Stabat Mater Antonína Dvořáka.

Sólistka zahajovacího koncertu, Laura van der Heijden, je nositelkou ceny Royal Philharmonic Society Instrumentalist Award 2025. Absolvovala University of Cambridge a Hans Eisler School of Music Berlín, vystupuje s řadou věhlasných britských orchestrů včetně Londýnské filharmonie. Podporuje soudobou hudbu uváděním premiér současných komponistů – Lary Weaver, Gavina Higginse nebo Cheryl Frances-Hoad. V roce 2024 byla na obálce časopisu The Strad a je umělkyní vydavatelství Chandos Records. Hraje na violoncello z konce 17. století od cremonského mistra Francesca Ruggieriho, staršího současníka Stradivariho.

Úvodní skladba večera Koncert pro violoncello a orchestr e moll, op. 85 Edwarda Elgara je výrazně kontemplativní a elegickou kompozicí, která dává sólovému nástroji efektní příležitost k prezentaci. Má čtyři části a začíná pomalu větou, která klade velkou pozornost na interpretační vyzrálost sólisty. Laura van der Heijden se mnohdy zdála být na pódiu sama, neboť Elgar napsal Adagio téměř jak velké sólo a mnoha ztichlými pasážemi. Podobně se mazlil se sólovým nástrojem i v další větě, která dostála svému předepsání Allegro molto až v závěru, aby došlo vůbec k nějakému kontrastu s dalším Adagiem v řadě. Závěrečné Allegro ma no troppo přineslo tempové vzrušení, i více orchestrální účasti, ale hudba neopustila své kontemplativní založení. Sólistka hrála ovšem s nádherným, bohatě barevným a interpretačně výrazným tónem, který vybavil sólový part možná až nestoudnou vitalitou. Její dynamický plán měl chytlavost a sólo tak bylo samo o sobě dostatečně nosné a přitažlivé. Po provedení legendární Jacqueline du Pré nepochybně došlo k posunu v trvání na typicky anglické zdrženlivé důstojnosti. Laura van der Heijden dala svému tónu vábivé vibrato, kterým vzácný nástroj ideálně rezonoval a stejně přesvědčivá byla i její technická bravura, kterou ovšem Elgar spíše šetřil. Koncert začínal mystikou sólového hlasu a uzavřel ho zcela očekávaný, akcentovaný závěr náležitého katarzního účinku. Velké uznání patří Plzeňské filharmonii a maestru Iwasakimu, který vystihl a odhalil taje Elgarova opusu a dovedl koncert do skutečně bravurního provedení.

Po přestávce pokračoval zahajovací koncert provedením Symfonieč. 7 d moll, op. 70 Antonína Dvořáka. Symbolika anglo-českého spojenectví je potvrzena premiérou obou skladeb. Elgarův violoncellový koncert byl poprvé hrán v Londýně 27. října 1919 a Sedmá symfonie byla provedena 22. dubna 1885 v St. James Hall v Londýně. Dvořák ji komponoval jako čestný člen Londýnské filharmonické společnosti na její objednávku.

Šéfdirigent Plzeňské filharmonie, Chuhei Iwasaki, po studiích v rodném Japonsku na konzervatoři Toho Gauken v Tokiu absolvoval Pražskou konzervatoř a Hudební Akademii múzických umění v Praze, načež dirigoval řadu domácích orchestrů. Jeho sounáležitost s českou hudbou je tedy zřejmá a naplno se projevila ve vynikajícím provedení Dvořákovy Sedmé symfonie. Ta tam byla úhledná dirigentská práce v Elgarově violoncellovém koncertu, daná jak tradicemi anglické hudby, tak partiturou díla. Chuhei Iwasaki se od prvních taktů Dvořákovy symfonie proměnil v energií nabitého tvůrce s udivující, detailní znalostí agogické architektury díla. Čtyřvětá symfonie měla náležitou dynamickou výstavku, přesvědčivé výrazové a tempové kontrasty, byla nadána místy až mýtickou hloubkou a okouzlujícím provedení detailů. Energie orchestru sice přesahovala limity divadelního sálu, ale nakažlivé nasazení všech instrumentalistů bylo neodolatelné.

Iwasaki čaroval už v závěru první věty a pak dojímal auditorium prostou líbezností Adagia. Jeho šelmovsky ztlumené veselí ve Scherzu mělo švih a dráždivost ve správných momentech. Současně naplnil půvabem mistrně zadržované a uvolňované tempo, atraktivně probuzené v závěru věty. Finale se prezentovalo instrumentální vyzrálostí nástrojových skupin a velkoorchestrální energií, která vynášela mocnost Dvořákovy hudby do nebes. Za bouřlivého potlesku obecenstva ve stoje vyzdvihoval dirigent Iwasaki jednotlivé nástrojové skupiny, a nakonec ohlásil jako přídavek drobnou skladbu anglické provenience. Byla to idyla pro malý orchestr Při slyšení první kukačky na jaře od Frederica Deliuse. 57. ročník Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram měl obdivuhodné zahájení a do Sálu Dvořákova divadla se vrátí na svůj  závěrečný koncert dme 9. června. Další z dvaceti akcí se budou konat na různých místech v Příbrami a okolí: v Třebsku, Hvožďanech, Rožmitále pod Třemšínem, Bohutíně, Jincích, Dobříši, v Mníšku pod Brdy a Březnici.

Foto: Martin Andrle, fb Hudební festival Antonína Dvořáka Příbram

Facebook X E-mail WhatsApp