PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Sedmadvacetiletý Matyáš Novák patří k našim nejzajímavějším mladým pianistům. Obdiv vzbuzuje nejen svou velkolepou lisztovskou technikou a pozoruhodnou barvitostí své hry, ale také svým neobyčejně rozsáhlým repertoárem. S oblibou se pouští do skladeb, které se objevují na koncertních pódiích jen zcela výjimečně, a často zpestřuje svá vystoupení vlastními klavírními fantaziemi. V letošním roce připravil pro své posluchače nový, mimořádně atraktivní projekt: pod názvem Smetana Reborn uvádí v jednom večeru komplet všech šesti symfonických básní Smetanova cyklu Má vlast v klavírní transkripci Jindřicha Kàana z Albestů (1852–1926).

„Koncert realizovaly společně hned dva symfonické orchestry: zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů a Moravská filharmonie Olomouc.“

„Do krátkého odsazení se ozval tichý zvon z nedalekého kostela, obdivuhodně zapadající do tóniny, rytmu i atmosféry.“

„Při spěchajících smyčcích ale náhle bez varování zhasly oba stojany osvětlující dirigenta.“

Hortus Magicus, tedy Magická zahrada – to je festival, který útočil na smysly návštěvníků o víkendu od 9. do 11. srpna. Na Arcibiskupském zámku v Kroměříži i v Podzámecké zahradě mohli návštěvníci zažít akce pro děti i dospělé. Mottem festivalu bylo Země česká, domov můj, zahájení tedy bylo případné: zazněl symfonický cyklus Má Vlast Bedřicha Smetany pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila. A bylo to velké dobrodružství.

„Kateřina Kněžíková představila Libuši možná méně jako kněžnu, o to více však jako ženu.“

„Jakub Hrůša se prezentuje jako člověk nesmírně skromný, hluboce přemýšlivý a naprosto precizní detailista.“

„Koncertní provedení opeře nikterak neubralo na atraktivitě, ba naopak.“

Letošní ročník národního festivalu Smetanova Litomyšl dospěl sotva do poloviny, a přesto lze bez nadsázky říci, že má za sebou svůj vrchol. Dlouhý – více než čtyřhodinový – nedělní večer patřil Smetanově Libuši v podání České filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, našich předních operních sólistů a Pražského filharmonického sboru. A výsledek jejich společného snažení nelze popsat jinak než jako oslnivý.

„Libuše, obdobně jako Má vlast, provázela naše předky v jedinečných chvílích.“

„K Národnímu divadlu patří nespočet dalších premiérovaných tuzemských operních děl i českých premiér děl zahraničních.“

„Znali se Bedřich Smetana a Antonín Dvořák? Jistěže ano.“

V Praze se 18. listopadu ke 140. výročí otevření Národního divadla uskutečnilo slavnostní představení Smetanovy Libuše. Do inscenace z roku 2018, v režii Jana Buriana, na scéně Daniela Dvořáka a za řízení Roberta Jindry, se zařadili noví představitelé hlavních rolí – mladá slovenská sopranistka Mária Porubčinová jako Libuše a Jiří Brückler jako Přemysl. Dalšími sólisty byli Tamara Morozová, Kateřina Jalovcová, Pavel Švingr a Aleš Jenis, v roli Chrudoše Martin Bárta a jako Štáhlav Aleš Briscein.

„Dva přístupy. Tradiční, kterému vyhovuje to, jak se věci dějí v naší současnosti, a netradiční, který je hledačský.“

„Nastudování Václava Lukse je ojedinělým svébytným činem, který staví alternativu ke všem ostatním pojetím a provedením.“

„Odstíny emocí, finesy a jemnosti, koncepce využívající technické a umělecké schopnosti nejlepších moderních symfonických těles, to vše nemá mysl dávat na druhou misku vah.“

Sto čtyřicet let od premiéry a rok a půl od natočení. Takové časové parametry se pojí s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti, pořízenou na festivalu Pražské jaro 2021 a vydanou letos na podzim na CD. Datum prvního kompletního uvedení cyklu symfonických básní, 5. listopad 1882, není v tomto případě nadbytečnou informací. Zahajovací koncert festivalu totiž nabídl historicky poučené provedení…

„V Praze sice přímo neoslnil, ale přesto sklidil velké uznání a získal hluboký respekt.“

„Je pochopitelné, že nemohl uspokojit ty, kteří v důvěrně známé partituře potřebují slyšet jemné nuance.“

Orchestr Západovýchodní díván je na hudební mapě světa pojmem, směle přesahujícím v mezinárodním měřítku umělecké hranice směrem k politice. Letošní festival Pražské jaro otevřel nakonec sice bez svého zakladatele Daniela Barenboima, ale pod taktovkou Němce Thomase Guggeise, který ho narychlo zastoupil, neméně zajímavě. Smetanova Má vlast zazněla ve čtvrtek v Obecním domě jako dílo uchopitelné a pochopitelné v globalizovaném světě už pro kohokoli – i pro mladé hudebníky z Izraele a Palestiny.

„Před orchestr si stoupl mladý, teprve jedenatřicetiletý dirigent Robert Kružík.“

„Dirigent pracoval s výraznou dynamikou, od až téměř naprosté neslyšitelnosti pianissim k mohutným tónům žesťů a gradujícímu závěru.“

„Třebaže celý cyklus psal Smetana postupně, považoval ho za jednotný celek.“

Jsou hudební díla, která jsou nejen nesmrtelná, ale zná je i ten, kdo v životě prakticky nevkročil do koncertní síně a klasická hudba mu nic neříká. Jedním z těchto děl je i Smetanova Má vlast. Léta byly úvodní tóny Vyšehradu znělkou Československého rozhlasu, úvodní tóny Vltavy vítají cestující linkami ČSA při přistávání na Letišti Václava Havla, téma Tábora zní při slavnostních aktech. Není českého symfonického orchestru, který by Mou vlast někdy nehrál. A nejen symfonické orchestry. Má vlast tradičně zahajuje nejprestižnější festival klasické hudby u nás – Pražské jaro. Letos v provedení orchestru, od něhož by to nikdo nečekal – Collegia 1704. Má vlast je symfonickým protějškem jiného Smetanova díla, opery Libuše. Obojí patří k tomu nejdůstojnějšímu a nejoslavnějšímu. I proto si Mou vlast Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK vybral ke slavnostnímu Koncertu pro republiku v den státního svátku 28. října. Pozornost se ten podvečer ovšem upřela i na dirigenta – Roberta Kružíka. 

„V době Bedřicha Smetany poznávali lidé nejen symfonická díla, ale například i smyčcová kvarteta díky úpravám pro čtyřruční klavír.“

„Je otázkou, jak bychom s Ivo Kahánkem rozhodovali, kdyby druhým klavírním partnerem byla žena.“

„Rád bych natočil CD z děl autora nejmilejšího, Johannesa Brahmse.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl zazní po dvaceti letech kompletní provedení cyklu symfonických básní Má vlast. Jde o Smetanovu vlastní virtuózní úpravu pro čtyřruční klavír. Už zítra a pozítří, 4. a 5. července ji v Zámecké jízdárně provedou Ivo Kahánek a Miroslav Sekera, a to na dvou nástrojích, aby ještě víc vynikla barevnost a genialita skladby…

„Právě tehdy se otevřel prostor pro úvahy, jestli přítomnost v sále s tisícovku míst, ale jen třemi stovkami diváků, je více radostí, nebo ještě stále depresí.“

„Nápad oslovit Václava Lukse, aby připravil jako mezinárodní projekt Mou vlast ve zvuku dobových nástrojů a ve světle tehdejší interpretační praxe, by jinak, nebýt covidu, letos (a možná ještě několik let) nevznikl.“

„Kdo si nedal pozor, propásl nejen Pražské jaro, ale i jaro v Praze.“

Sklenice s padesáti procenty tekutiny je buď poloplná, nebo poloprázdná. Záleží na úhlu pohledu, na postoji pozorovatele, na spíše optimistickém, nebo spíše pesimistickém pohledu. Stejně může dopadnout ohlédnutí za festivalem Pražské jaro. Už druhý ročník se konal-nekonal. Už podruhé byl program pozměněn na variantu umožňující udržet cennou značku za každou cenu a viditelně a slyšitelně naživu a schopnou symbolizovat nezničitelnost znějící hudby. Šestasedmdesátý ročník Pražského jara v tradičním slova smyslu jakoby nebyl, ale v nově nastavených podmínkách, dříve a v normálním světě nemyslitelných, existenci obhájil a životnost prokázal a udržel.

„Cyklus zakotvil v repertoáru jako sváteční dílo novodobé české národní hudby. Je pochopitelné, že se stal vůbec první nahrávkou České filharmonie pořízenou pro gramofonové desky.“

„Provedení pražskými konzervatoristy se stalo nezapomenutelným nejen kvůli své výlučnosti, ale i díky výsledku.“

„Provedení po pětadvaceti letech opět s tělesem dobových nástrojů, poprvé zaštítěné v historicky poučené interpretaci domácími silami.“

Smetanova Má vlast prošla za sto čtyřicet let ve třech různých stoletích několika fázemi. Od premiéry v sále na Žofíně v listopadu 1882 k zahajovacímu koncertu Pražského jara v květnu 2021 se nad nimi klene pevný oblouk. V nepřetržité řadě koncertů a souvisejících nahrávek postupně čím dál přesněji krystalizuje nadčasová hodnota skladby…

„U tak relativně mladé hudby, jako je Smetanova Má vlast, je třeba vzít pokorně v potaz i pozdější vývoj a především úctyhodnou interpretační tradici České filharmonie.“

„V umění se musí prolínat poučenost, nebo chcete-li ratio, s intuicí, fantazií a inspirací.“

„Interpretace hudby druhé poloviny devatenáctého století vyžaduje oslovení specializovaných instrumentalistů, kteří nejen odpovídajícími nástroji disponují, ale také je ovládají.“

Zahajovací koncert letošního festivalu svěřilo Pražské jaro Václavu Luksovi a jeho orchestru dobových nástrojů Collegium 1704. Dvanáctého května se dá očekávat historicky poučené provedení, jiné než běžně symfonické. Podnětná událost, o které se určitě bude dlouho mluvit. Václav Luks ale nikdy nechce šokovat – a jak ho známe, nebude to jeho cílem ani v tomto případě…

„Není vyloučeno, že Mou vlast vydá přímo Česká filharmonie pod svým labelem Czech Phil Media.“

„V roce 1925 Talich Mou vlast uvedl na prvním koncertě filharmoniků živě přenášeném rozhlasem. O čtyři roky později se stala prvním dílem, které těleso nahrálo na desky.“

„V příštích sezonách chce filharmonie s Byčkovem vedle mahlerovského cyklu nahrát další významná díla českého repertoáru.“

Čas nedobrovolně vyšetřený v době pandemie věnuje Česká filharmonie natáčení studiových nahrávek. V těchto dnech vzniká v Rudolfinu pod taktovkou šéfdirigenta Semjona Byčkova snímek Smetanovy Mé vlasti, na jaře jeden ze dvou hlavních hostujících dirigentů orchestru Jakub Hrůša pořídí s filharmoniky záznam Zrání a Pohádky léta od Josefa Suka.

„Když vyšla v roce 1987 na zcela novém typu nosiče – na kompaktním disku, nebralo nadšení fanoušků konce.“

„Pro Václava Smetáčka byla Má vlast stěžejním dílem celé jeho kariéry.“

„V nejednom detailu je Smetáček navzdory desítkám dalších nahrávek jedinečný a osobitý.“

Označíme-li některou nahrávku za legendární, zpravidla máme na mysli historické snímky z dávných dob, které se zapsaly do historie zvukových záznamů. Nazvat tak nahrávku z digitální éry, tedy z doby spíše novější, může tedy leckoho překvapit. A přece tomu tak je – u Mé vlasti s Václavem Smetáčkem minimálně ze dvou důvodů. Jedním je jeho přítomnost za pultem České filharmonie, druhým pak skutečnost, že se jedná o vůbec první českou nahrávku vydanou na kompaktním disku. Připomeňme si ji právě dnes, v den stého výročí vzniku Československa.