„V době Bedřicha Smetany poznávali lidé nejen symfonická díla, ale například i smyčcová kvarteta díky úpravám pro čtyřruční klavír.“

„Je otázkou, jak bychom s Ivo Kahánkem rozhodovali, kdyby druhým klavírním partnerem byla žena.“

„Rád bych natočil CD z děl autora nejmilejšího, Johannesa Brahmse.“

Na festivalu Smetanova Litomyšl zazní po dvaceti letech kompletní provedení cyklu symfonických básní Má vlast. Jde o Smetanovu vlastní virtuózní úpravu pro čtyřruční klavír. Už zítra a pozítří, 4. a 5. července ji v Zámecké jízdárně provedou Ivo Kahánek a Miroslav Sekera, a to na dvou nástrojích, aby ještě víc vynikla barevnost a genialita skladby. Obou protagonistů jsme se nejen na ni zeptali. RozhovorPlus s Ivo Kahánkem si můžete připomenout zde a Miroslav Sekera se vyznává nejen k náklonnosti ke Smetanovi, ale také k Lisztovi a Brahmsovi.

Má vlast v úpravě pro čtyři ruce považována za virtuózní skladbu, je víc náročná technicky nebo přednesově, aby interpreti dokázali vystihnout všechny hlasové úrovně a plnohodnotně suplovat orchestr?

Největší problém Mé vlasti v úpravě pro čtyři ruce či dva klavíry vnímám v souhře. V tomto ohledu neznám těžší nástrojovou kombinaci. Smetanovo veledílo je všeobecně známé v jeho orchestrální podobě. V tom vidím největší úskalí, přesvědčit posluchače odlišnou barevnou škálou, kterou nabízí klavír.

V Zámecké jízdárně zahrajete na dva nástroje, aby ještě víc vynikla barevnost a genialita Mé vlasti. Byl by velký rozdíl zahrát čtyřručně na jediný nástroj?

S Ivo Kahánkem jsme debatovali o obou variantách. Hrát u jednoho klavíru slibuje lepší kompaktnost, ovšem za  cenu ztráty prostorové svobody. Protože je technicky možné mít na pódiu dva klavíry, rozhodli jsme se pro tuto variantu. Je ale otázkou, jak bychom každý z nás rozhodovali, kdyby druhým klavírním partnerem byla žena. 

Autorem úpravy je sám Bedřich Smetana, která z básní se vám v této klavírní verzi líbí nejvíc?

Úprava Vltavy je  velmi vydařená, nabízí typické techniky klavírní literatury, jako by ji autor původně zamýšlel pro tento nástroj.

Třeba Antonín Dvořák napsal svoje Slovanské tance napřed pro čtyřruční klavír a pak teprve je instrumentoval pro orchestr. V případě Mé vlasti je to naopak, napřed vznikla verze pro orchestr a až pak Smetana napsal klavírní variantu, a to jako plnohodnotnou skladbu, ne pouhý klavírní výtah. Ale přesto, je to znát, že to není originální myšlenka pro klavír?

Dnes si během okamžiku můžete na internetu pustit jakékoli dílo v jakékoli interpretaci. V době Bedřicha Smetany poznávali lidé nejen symfonická díla, ale například i smyčcová kvarteta díky úpravám pro čtyřruční klavír. Proto doufám, že s Ivo Kahánkem využijeme všech předností klavíru a přesvědčíme posluchače o životaschopnosti této verze i dnes. 

Jana Boušková upravila a nahrála první tři symfonické básně cyklu pro sólovou harfu, umíte si představit úpravu Mé vlasti pro sólový klavír, tedy jen na dvě ruce? Dalo by se to uhrát, případně netratila by skladba už příliš?

Harfovou verzi v provedení fantastické Jany Bouškové znám. Verze pro sólový klavír také existuje. Upravil ji Henri de Kaan, ale vzhledem k její náročnosti se v repertoáru klavíristů nevyskytuje. Na rozdíl od harfy je Smetanovo klavírní dílo velmi bohaté a krásné. Klavíristé mají opravdu z čeho vybírat. 

Jaké je Smetanovo klavírní dílo, myslím teď původně psané pro tento nástroj? Je to velká výzva pro hráče?

Jako nejtěžší vnímám v jeho klavírních dílech kombinaci klavírní virtuozity v oblíbených tanečních formách bez ztráty lehkosti.

A v porovnání s Antonínem Dvořákem?

Dvořák nebyl na rozdíl od Smetany vynikajícím klavíristou. Proto některé části v jeho klavírních dílech způsobují pot na čele mnoha klavíristům!

Kompletní Smetanovo klavírní dílo nahrála naposledy Jitka Čechová, lákalo by to i vás, nebo se takový projekt plánuje až s větším odstupem od poslední existující nahrávky?

Kolegové, kteří se rozhodnou pro nastudování kompletního díla Bedřicha Smetany, mají můj velký obdiv. Před rokem jsem vydal pro Supraphon CD s díly Smetany a Franze Liszta. Liszt byl pro mladého Smetanu velkým klavírním, ale i skladatelským vzorem.  Z některých Smetanových děl je silný vliv Liszta patrný.  

Jaké další projekty chystáte? Máte autora, kterému byste se chtěl věnovat nějak uceleně?

Rád bych natočil CD z děl autora mně nejmilejšího, Johannesa Brahmse.

Doba se konečně rozvolnila, co vás čeká koncertně? Budete v létě hrát nebo spíš odpočívat?

Po Mé vlasti mě čeká recitál v Blatné věnovaný výročí  210 let od narození zmiňovaného Franze Liszta. A pak přejdu do role pedagoga na hudebních kurzech opět v Litomyšli.

A jak se vám rýsuje nadcházející sezóna, pokud se nic nestane a proběhne tak, jak má?

Sezóna je naplněna zajímavými projekty, čeká mě třeba provedení a natáčení dvojkoncertu Bohuslava Martinů společně s Josefem Špačkem a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu nebo provedení koncertu Franze Liszta se Západočeským symfonickým orchestrem, kde se stal šéfdirigentem fenomenální Radek Baborák. Tak jen doufám za nás všechny, že nedojde na loňský scénář.

(Výběr z rozhovoru najdete také ve Festivalových novinách Smetanovy Litomyšle)

——–

Miroslav Sekera se jako sólový i komorní hráč objevuje na prestižních pódiích nejen v tuzemsku, ale i v cizině. Hrál ve Vídni, v Kennedyho centru ve Washingtonu, v Opera City Concert Hall v Tokiu a v mnoha dalších městech po celém světě. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a s našimi předními orchestry a festivaly. Jeho nejnovější sólové CD obsahuje díla Franze Liszta a Bedřicha Smetany. V roce 2016 debutoval ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci cyklu Světová klavírní tvorba, o dva roky později tam měl recitál na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. V komorní hře patří ke stálým uměleckým partnerům mezzosopranistky Dagmar Pecková či hornisty Radka Baboráka a zejména houslisty Josefa Špačka, se kterým nahrál CD pro firmu Supraphon. Miroslav Sekera je vítězem Mezinárodní soutěže Johannesa Brahmse v rakouském Pörtschachu z roku 2002. Již předtím uspěl v několika dalších kláních, například vyhrál Soutěž Fryderyka Chopina v Mariánských Lázních nebo získal druhou cenu v mezinárodní soutěži v Gaillardu ve Francii. V roce 2006 mu vyšlo sólové CD s Brahmsovými a Scarlattiho díly a s hudbou Moritze Moszkowského. V USA nahrál sedm CD s tvorbou bostonského skladatele Josepha Summera. Roku 2016 obdržel v New Yorku cenu hudební společnosti Salon de Virtuosi. Hře na klavír se věnuje od tří let. Současně se učil hrát na housle. Díky ovládání obou nástrojů si zahrál malého Mozarta v oskarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Klavíru i houslím se věnoval až do přijetí na Pražskou konzervatoř, kde už se rozhodl pouze pro studium hry na klavír. Jako pianista pak v roce 1999 absolvoval i Hudební fakultu Akademie múzických umění, a to u Miroslava Langera.

Foto: archiv a fb M. Sekery