Strahovský klášter je možné běžně navštívit v rámci pravidelných prohlídek. Rozšířenou nabídkou je ke vstupu do unikátních prostor objektu je Koncertní cyklus, jehož druhý ročník byl zahájen ve středu 15. dubna 2026. Účinkovali houslistka Lucie Sedláková Hůlová a klávesista Jaroslav Tůma. Na programu koncertu v Zimním refektáři byla díla Heinricha Ignáce Franze von Bibera, Adam Václava Michny z Otradovic, Jana Křtitele Kuchaře a také hudba Jaroslava Tůmy.

Dramaturg koncertní sezóny, Christian M. Pšenička, O. Praem., zahájil druhý ročník večerních koncertů slovy, kterými připomněl velkolepý hudební archiv kláštera a jeho hudební tradice. Dnešek tedy navazuje na bohatou hudební aktivitu, která byla součástí klášterního života, včetně činnosti strahovského varhaníka Jana Křtitele Kuchaře. Koncertní cyklus je tvořen čtyřmi večery tematicky zaměřenými k liturgickým obdobím – po úvodní oslavě Velikonoc a radosti Zmrtvýchvstání přijdou koncerty připomínající Letnice, poklady hudebního archivu kláštera a téma Lux Aeterna – poutníci naděje. Dramaturg připomněl také význam a proměny názvu Alleluja, který stojí v motu úvodního večera koncertního cyklu, totiž Velikonoční Alleluja      

A kromě velkých a chvalitebných tradic připomněl také smutné výročí, kdy v tento den byl klášter v roce 1950 obsazen ozbrojenou mocí bývalého režimu, premonstráti byli internováni a klášterní život přerušen. Areál byl zestátněn a přeměněn na Památník národního písemnictví, dlužno podotknout, že vzácná knihovna a obrazárna zůstaly zachovány. Po roce 1990 byl klášter navrácen řádu a obnoven a koncertní cyklus je dokladem jeho hudební obrody.

Koncert ve středu 15. dubna se konal v Zimním refektáři, v barokním jídelním sále z konce 17. století, původně určeným pro stolování konventu v chladných měsících. Sál je unikátní štukovou výzdobou klenby a obrazem Ježíše Krista obsluhovaného anděly od Jana Jiřího Heinsche, který je vyveden na celé čelní stěně sálu.

Hudba, která naplnila program koncertu, byla také opředena osvětlujícími slovy stylového zasazení a interpretačními zvláštnostmi. Lucie Sedláková Hůlová mluvila o dobové barokní zvyklosti přelaďování houslí zvané scordatura, které Heinrich Ignác Franz von Biber předepsal pro jednotlivé části svého rozsáhlého cyklu pro sólové housle. Ten je komponován k oslavě patnácti mysterií ze života Ježíše Krista a Panny Marie a má název Růžencové sonáty nebo Mysterické anebo Mědirytinové. Takto jsou nazvány podle rytin na notovém partu. Cyklus šestnácti skladeb uvádí pět radostných mystérií, prochází pěti bolestnými mystérii a končí šesti mystérii radostnými, počínaje Sonátou Vzkříšení a konče Passacaglií pro sólové housle. Lucie Sedláková Hůlová si pro koncert připravila dvoje housle se speciálním barokním laděním a jedny se současným moderním laděním. Barokní nástroje postavil Dalibor Bzirský, podle originálních houslí Giuseppa Guarneriho del Gèsu, z roku 1745, zvané Leduc. Poté představila a popsala speciální barokní smyčec, kterým lze party Růžencových sonát zahrát.

Biberův cyklus reprezentovaly tři části, byly to Růžencové sonáty č. 11 G dur – Vzkříšení, následující 12. sonáta Nanebevstoupení a 16. část Passacaglia – Anděl strážný. Scordatura ve Vzkříšení je vybrána k ideálnímu přednesu melodie komponované v oktávách, zejména střední části, která je citací velikonoční písně Surrexit Christus hodie. Krajní části jsou Sonáta a Adagio. Významný podíl varhanní spoluúčasti ve středné a finální zde vytváří obřadně slavnostní náladu. Housle Lucie Sedlákové Hůlové se v rychlých bězích vnášely ve vzrušujícím třpytu.

Nanebevstoupení je tvořena čtyřmi částmi a provedení vystihlo významnou výpovědní hodnotu. Po Intrádě, zjevně vstupního charakteru, zazněla radostně kráčející Aria Tubicinum, klidná Alamanda s povznášející zpěvnou melodií v houslích a závěrečná Courenta, která citlivě vedenou Sonátu Nanebevstoupení uzavřela. Houslový part se nesl bez nadbytečných brilancí, prostě a vážně. Passacaglia je komponována pro sólové housle bez přelaďování, přičemž scordatury a provedení mělo opět výmluvnou náladu klidu a jasu. Mnohonásobně opakované téma potvrzující přítomnost strážného anděla oblažovaly hybné houslové motivky.  

Lucie Sedláková Hůlová hrála Biberovy sonáty oddělené hudbou pro varhany a pak vystoupila ještě v cyklu pro housle a varhany v pěti větách s titulem Růženec světla od Jaroslava Tůmy. Podle výkladu autora měla skladba záměrně improvizační charakter s volným průběhem partů obou nástrojům, které se nemají v průběhu skladby tvářit jako dueto a nota bene nemají se sejít ve společném momentu. Tato zvláštní intuitivní forma skladby byla nicméně náležitě naplněna. A její přitažlivost spočívala v posluchačském hledání souvislostí, které nenastaly. Každý nástroj vnímán jako samostatný hlas, u varhan vícehlas, udivoval svou přitažlivou samostatností.

Jaroslav Tůma, koncertní varhaník a profesor Akademie múzických umění v Praze, představil nejprve v moderátorsky zběhlém projevu varhaní pozitiv. Následně hrál, střídavě s doprovodem v Biberovi, sólové skladby Adama Václava Michny z Otradovic, Jana

Křtitele Kuchaře a také své vlastní.

Po první z Biberových sonát hrál šestadvacátou část z Michnovy sbírky Česká mariánská muzika, Allegro na nebe vstupujícího Krista Ježíše. Tůma připojil ke skladbě legendu, že jde o úpravu Michnovy skladby v předpokládané podobě, jak by ji autor napsal pro varhany, kdyby chtěl. Což je jistě nezpochybnitelný licenční argument. Jímavou úpravu této Michnovy písně s textem „Všickni lidé se radujte“ následovala stejně nazvaná kompozice, tedy variační Allegro na nebe vstupujícího Krista Ježíše od Jaromíra Tůmy. Je to jedna část z cyklu stylových varhanních kompozic autora inspirovaného Českou mariánskou muzikou Adama Václava Michny. Tůmova stylově vydařená skladba, vybraně instrumentovaná pro speciálně postavený varhanní pozitiv, zněla v Zimním refektáři pietně a důstojně. Stejně soustředěně hrál Tůma také varhanní Partitu C dur – velikonoční Alleluja od Jana Křtitele Kuchaře. Kdysi, od roku 1790, varhaníka ve strahovském klášteře v kostele Nanebevzetí Panny Marie.

První koncert druhého ročníku Koncertního cyklu ve Strahovském klášteře byl soustřednou duchovní kreací plnohodnotného hudebního výrazu. Stal se tak šťastným úvodem     následujících večerů s hudbou ve Strahovském klášteře.

Foto: Martin Čech

Facebook X E-mail WhatsApp