PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Adamova samotnou zvukovou kvalitu pozvedla na ‚vyšší level‘.“

„První dva hudební kusy na houslích vysloveně stály, když jednoduchost harmonických sledů Ucceliniho a Bibera bylo nutné nějak kompenzovat – tedy virtuozitou houslistů.“

„Strašně příjemný večer.“

Tři výrazné osobnosti tuzemské hudební (nejen) interpretace svedl dohromady koncert cyklu Hudební cesty Evropou pořádaný Collegiem 1704 už tradičně ve vršovickém kulturním centru Vzlet. Tomáše Netopila čeká dirigentský debut v Chicagu a v Berlíně, Barbara Maria Willi kromě toho, že organizuje vlastní koncertní řadu a hraje na starší klávesové nástroje, je také děkankou Hudební fakulty brněnské JAMU, mezzosopranistku Bellu Adamovou časopis Forbes zařadil mezi třicet vycházejících hvězd klasické hudby. 2. dubna tedy bylo, na co se těšit. Doprovázelo Collegium Colloredo spjaté s hudební akademií v Kroměříži a právě město pyšnící se zápisem v seznamu UNESCO bylo jedním z motivů večera.

„Podobně jako Italové ctí Petrarcu, pro Francouze je Guillaume de Machaut největším básníkem vrcholného středověku.“

„Cappella Mariana dává přednost zpěvu v kombinaci s různými nástroji – gotickou harfou, fidulou a zobcovými flétnami.“

„Soubor se může těšit ze spolupráce s Jaromírem Medunou, který dal ve svém dokonalém projevu zaznít kráse mateřštiny.“ 

Téměř po celou dobu trvání Smetanovských dnů jsme byli svědky diskusí na téma, má-li se jeho programová náplň striktně držet pouze devatenáctého století, či zda může vybočit i do jiných stylových období. Zatímco multidisciplinární sympozium a výtvarná oblast v podobě výstav v Západočeské galerii a Západočeském muzeu původní záměr zachovává, hudební program se ubírá jinou cestou. Občas nám dramaturgie koncertů totiž nabídne exkurz buď do současných, anebo naopak časově vzdálenějších period hudebního vývoje. Bylo tomu tak i v úterý 1. dubna, kdy se v plzeňském Domě hudby v podání souboru Capella Mariana rozezněla hudba Guillauma de Machaut (cca 1300–1377).

„Pokračujeme v kvalitě festivalů Olomoucké barokní slavnosti a Dvořákova Olomouc, která byla nastavena už v padesátých letech.“

„‚Svět mocných‘ jsou podle nás ti lidé, kteří v průběhu věků podporovali umělce.“

„První koncert chceme pojmout opravdu jako zahajovací gala, kdy návštěvníkovi poskytneme ochutnávku všeho, co nabídneme v následujících týdnech.“

Právě dnes v Olomouci začíná festival Olomoucké hudební jaro s podtitulem Svět mocných. Ředitelka festivalu Kateřina Hiklová portálu KlasikaPlus.cz přiblížila program festivalových koncertů, osvětlila dramaturgickou linii a představila nosná jména letošního ročníku. Mezi jinými zavítají Tomáš Netopil s Pražskými symfoniky, Kateřina Kněžíková spolu se zlínskou filharmonií nebo už dnes soubor Vilém Veverka TrioPlus, který festival zahájí v Klášterním Hradisku.

„Nejen organizace, moderování, hraní a dirigování, ale i aranžování se tedy chopil multitalent jménem Radek Baborák, který sám ztvárnil hornový part.“

„Bach na rozdíl od Mozarta není tak snadno stravitelný a vyžaduje soustředěnější poslech.“

„Přeplněný kostel, asi tři stovky diváků nadšeně aplaudující, úsměvy na všechny strany, viditelná spokojenost všech přítomných…“

Pražští komorní sólisté vedení hornistou a dirigentem Radkem Baborákem poměrně čerstvě nejsou rezidenčním souborem staroměstského kostela sv. Šimona a Judy a v pořadí už druhý koncert uspořádali takřka doma, ve spořilovské Svaté Anežce. Více než dvacítka instrumentalistů včetně Václava Hudečka se 1. dubna shromáždila k potěše četného publika u příležitosti bachovského jubilea.

„Festival v saské metropoli inicioval bezprecedentní pozornost vědecky podloženému hledání historicky poučené interpretace celé tetralogie.“

„Kent Nagano inspiroval orchestr během celého téměř pětihodinového večera k neuvěřitelně plastické a průzračné hře.“

„Siegfried je nejpohádkovější a hudebně nejpřístupnější částí Prstenu Nibelungova. Pražské provedení tyto stránky zvýraznilo.“

Wagner může být nejen hudebně magický, ale také dějově poutavý a dokonce chvílemi zábavný. A to i bez scénografie. Koncertní provedení jeho opery Siegfried v pražské Státní opeře, mezinárodní projekt Dresdner Musikfestpiele, první dubnový den takové bylo: skvěle zazpívané, díky dobovým nástrojům vzácně zvukově vyvážené, projasněné a zřetelné a v pojetí dirigenta Kenta Nagana interpretačně nádherné. Jedním slovem světové.

„Soudobá muzika doplněná o starověké chorály v prostoru novogotické katedrály a zejména v podání opravdu skvostného sboru nepřestává fascinovat.“

„Za každé zastavení zahoří jedna svíce jako součást minimalistické režijní práce Kateřiny Křivánkové.“

„Posluchačský a duchovní zážitek… obrovský.“

Kombinace vynikajícího sboru, citlivé dramaturgie a minimalistické režie, tak by se dal shrnout projekt Křížová cesta brněnského sboru Ensemble Versus. Jak již název koncertního projektu prozrazuje, sbor si vzal za cíl hudebně ztvárnit Ježíšovu poslední cestu. Olomouckou katedrálou sv. Václava se nesly středověké chorály i skvosty soudobé sborové tvorby a kromě toho i varhanní improvizace Karla Martínka. Ensemble Versus 30. března přinesl hluboký umělecký zážitek s duchovním přesahem.

„Jsem jediným, ale máme tam dva další české mluvčí kontrabasisty – jeden je Polák a druhý Lotyš, oba studovali v Brně a mluví plynně ‚brněnsky‘.“

„Největší devíza orchestrálního hráče jsou takzvané ‚antény‘.“

„Z Plzně, dalo by se říct, pocházím umělecky a manželka z ní pochází přímo.“

„Měl jsem tu drzost,“ říká jediný český zástupce v orchestru často považovaném za světovou jedničku. Kontrafagotista Václav Vonášek tak mluví o konkurzu, ve kterém uspěl před devíti lety, když se ucházel o stálé místo v orchestru Berlínských filharmoniků. Hráč na hluboký dechový nástroj se aktuálně se svou ženou Janou, primáriem smyčcového Pražákova kvarteta, připravuje na koncert na českém území, konkrétně vystoupí 8. dubna v Plzni v rámci festivalu Smetanovské dny. Tématem rozhovoru však je také vzpomínka na loňské Pražské jaro, jehož byli filharmonici z Berlína veleváženými hosty.

„Opera nie je dejová a ani presná významovosť textov tu nehrá tak podstatnú rolu. Ide skôr o pocit, atmosféru, prežitok.“

„Zmeny pozorujeme postupne, predovšetkým na základe diania v hudobnej zložke.“

„Že je dielo nedramatické v tomto prípade neznamená, že by rezignovalo na gradácie či napätie.“

Hranice opery ako hudobno-dramatického žánru skúma festival Opera 2025 systematicky. Vďaka inscenácii I-ME, za ktorou stoja Vít Zouhar, David Ryan a Rocc však toto skúmanie ešte zintenzívnelo. 29. marca sme tak v Studiu Hrdinů mali možnosť prehodnotiť témy (anti)dramatickosti, roli textovej zložky či formovania operného diela.

„Předkoncertní besedy jsou vždy velmi obohacující. Dozvídáme se nové věci spjaté s praxí… Pak se koncert mnohem snáz a lépe poslouchá.“

„Ve Žďáře jsme ve fázi určité výchovy publika k poslechu vážné hudby.“

„Na koncertech míváme krásný kontakt umělců s publikem.“

Zámek ve Žďáru nad Sázavou žije uměním všeho druhu, tedy i hudebním. Komorní koncertní řada ve Freskových sálech letos nabízí dramaturgické sepětí s přírodním elementem, tedy i nejbližší vystoupení mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristky Johanny Hanikové se ponese v tomto duchu. Marie Kinsky, členka hraběcí rodiny Kinských, která stojí za kulturními aktivitami na zámku, hudební cyklus pořádaný v rodovém sídle portálu KlasikaPlus.cz významně přibližuje, a je tak zřejmé, že pořádané koncerty skýtají mnohem více než jen vlastní koncert.

„Záměna adjektiva v názvu opery – „chytrá“ za „mazaná“ – když to druhé má dvojí význam, není tak zásadní. Ale matka Bystroušky, prostitutka závislá na heroinu, to mi přijde problematické a s otazníkem.“

„Režie je avantgardní, děj se odehrává v Bronxu, Harašta krade ve zlatnictví, místo lesní romantiky a světa zvířátek jsme mezi chudými vrstvami lidí, v omšelých ruinách nevzhledných domů…“

„Nejvýraznější potlesk v závěru patřil šéfdirigentovi Markusi Poschnerovi a Brucknerovu orchestru plným právem.“

Ve velkém sále moderního Musiktheateru v Linci se 29. března uskutečnila premiéra nové inscenace Janáčkových Příhod lišky Bystroušky, pod novým německým názvem Die gerissene Füchsin (Mazaná liška). Stalo se tak v hudebním nastudování uměleckého šéfa Markuse Poschnera a ve zcela netradičním režijním uchopení i v nové koncepci překladu v rámci německého jazyka. Režisérem je Peter Konwitschny, který se chopil jevištního experimentu – původní verze je údajně naivně dětská a sentimentální.