„Předkoncertní besedy jsou vždy velmi obohacující. Dozvídáme se nové věci spjaté s praxí… Pak se koncert mnohem snáz a lépe poslouchá.“

„Ve Žďáře jsme ve fázi určité výchovy publika k poslechu vážné hudby.“

„Na koncertech míváme krásný kontakt umělců s publikem.“

Zámek ve Žďáru nad Sázavou žije uměním všeho druhu, tedy i hudebním. Komorní koncertní řada ve Freskových sálech letos nabízí dramaturgické sepětí s přírodním elementem, tedy se i nejbližší vystoupení mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristky Johanny Hanikové se ponese v tomto duchu. Marie Kinsky, členka hraběcí rodiny Kinských, která stojí za kulturními aktivitami na zámku, hudební cyklus pořádaný v rodovém sídle portálu KlasikaPlus.cz významně přibližuje, a je tak zřejmé, že pořádané koncerty skýtají mnohem více než jen vlastní koncert.

Leitmotivem letošní koncertní sezony na žďárském zámku je „hudba a příroda v harmonii“. Co vás vede k tomu tematizovat přírodu?

Zámek Žďár je kulturní místo velice spojené s přírodou. Příroda je silně spjata s geniem loci celého areálu a aktivity na zámku, hudební, taneční, cirkusové jsou letos všechny přírodou inspirované. Příští rok máme zase jiné téma.

Koncerty se konají jednou měsíčně, a to každý první čtvrtek v měsíci. Jaké letos máte zatím ohlasy?

Jsou dobré. Ještě trochu vzpomínáme na Rok české hudby – je skutečně silně znát, jak hluboké jsou české hudební kořeny. Pro mě jako Francouzku-pozorovatelku je hudebně stále co objevovat; základ je samozřejmě Dvořák. Je krásné vidět, jak se návštěvníci těší na opětovné setkání s některými umělci. Třeba pan Baborák je fantastický, neuvěřitelný hornista…

Dá se u vás mluvit o nějaké základní dramaturgické strategii?

Poměrně hodně řešíme volbu interpretů a jejich přístup k věci – jak moc kreativní dokáže interpret být. Vím, že hudebníci se nad takovou myšlenkou často zarazí ve stylu: „V žádném případě, my jsme interpreti, máme jen tlumočit!“ Ale… ALE… Dlouho jsem spolupracovala s lidmi, kteří dělali výzkum v oblasti tance. I když chceme být co nejblíže originálu a pojetí autora, nevyhneme se vlastní interpretační tvořivosti. Každý dobrý umělecký výkon je kreativní, ne pouze rekonstrukční. V tomto duchu se často bavíme na pravidelných předkoncertních besedách: „Co vás jako interprety vedlo k dnešní dramaturgii? Co je vaše idea ohledně té skladby? Proč přednášíte způsobem, jakým přednášíte?“ Je to trochu jiný přístup než ten, který hovoří čistě o skladatelích; získáváme tak komplexnější obrázek o umění.

Besedy asi pěkně ověří připravenost umělců na výkon. Nejde jen o výkon, ale i o všechno, co je za ním…

Jejich příprava často hraničí s muzikologií; bývají skvěle připraveni, besedy jsou vždy velmi obohacující. Dozvídáme se nové věci spjaté s praxí… Pak se koncert mnohem snáz a lépe poslouchá, když máme vhled do některých, třeba dosud netušených zákoutí interpretace. 

Nejbližší koncert obstarají zpěvačka Bella Adamova a klavíristka Johanna Haniková 3. dubna. Společně nabídnou písňový večer. (Podrobně ZDE.) Máte ohledně jejich vystoupení nějaká konkrétní očekávání?

Na tento koncert se těším speciálně. Celý koncertní cyklus jsme dávali dohromady právě ve spolupráci s Johannou, tedy vím, že dramatugicky bude předkládanému repertoáru velmi dobře rozumět. I jejich koncert reflektuje téma přírody. Kombinace klavíru se zpěvem je myslím ideální k vyprávění o přírodních krásách. Melodie nám přírodu můžou krásně evokovat, nepotřebují v podstatě žádné vysvětlování, hovoří samy za sebe.

Johanna je skvělá hudebnice a má vysoce barevné cítění. Přináší interpretaci, která je zajímavá a vůbec ne naivní. Ona to prožije. Navíc vím, že to nebude zpěv a vedle piano – společně s Bellou stvoří hudbu jako celek.

V této souvislosti chci ještě zmínit, že u nás pořádáme Lieder Academy – masterclass pro zájemce o žánr písně.

Květnový koncert pak představí neobvyklou kombinaci houslí, kytary a akordeonu a řadu zakončí začátkem června soubor Wranitzky Kapelle, který se věnuje především klasicistní hudbě. Je jedním ze stavebních prvků vaší koncertní řady požadavek hudební pestrosti?

Ano, určitě. Na každém koncertu se také snažíme mít nějaké oblíbené skladby, zároveň se ale snažíme o ne úplně obvyklá nástrojová obsazení. (Tak už jsme měli třeba spojení kytary a houslí – funguje to překvapivě dobře.) Ano, to je taková naše taktika: To, co lidé milují, jim dáváme slyšet v trochu jiném formátu, než jsou zvyklí. Kombinace známého s neznámým.

Velice sympatické a snad až překvapivě neobvyklé je zapojení žáků ZUŠ, kteří svým umem plní úvodní cirka čtvrthodinku koncertů na zámku. Příležitost na profesionálním pódiu a možnost vystoupit i mimo školní prostory jsou jistě neocenitelné… Co přesně stojí za rozhodnutím spolupracovat s místní „zuškou“? Jak vás to napadlo?

Napadlo nás to proto, že ve Žďáře jsme ve fázi určité výchovy publika k poslechu vážné hudby. To je krásná mise. Také se setkáváme s tím, že místním hudbymilovným třeba rockové koncerty nestačí, že vážnou hudbu také tak nějak potřebují. Jinak, překvapuje mě, kolik lidí chodí na „zušky“ a jakou úroveň ty školy mají ve srovnání s jinými zeměmi.

Říkáte, že u nás ta úroveň je vysoká…

Vysoká! Ano, velmi vysoká úroveň! Kvalita amatérské scény je oproti Francii a občas i Německu opravdu vysoko a to nás také ponouká k tomu talentované žáky zapojit. Navíc, v osmnácti letech skončí ZUŠ a co pak? Chceme je povzbudit, aby po základní umělecké škole pokračovali ve svém umění profesionálně. Na koncertech, co organizujeme, mohou zažít a snad pochopit, co ta profesionální scéna obnáší. S trochou nadsázky tvoříme takový „most“ k umělecké dospělosti.

Můžete prozradit, jak probíhá výběr ze žáků ZUŠ? Existují nějaká kritéria či podmínky, aby žák obdržel příležitost se představit?

Je potřeba, aby respektovali téma a zvolené nástroje daného koncertu. Je potřeba říct, že ti vystupující profesionálové dokonce žákům dávají takový malý „koučink“ před koncerty – i na to je prostor ještě před dětským vystoupením. Děti pak také mohou poslouchat, jak zkouší ti zkušení. Vzniká tady také určitá spolupráce mezi vystupujícími umělci a pedagogy ZUŠ. Těch talentovaných, co by mohli vystoupit, je překvapivě mnoho. Dáváme na doporučení ze školy.

Snaží se i mladí umělci místní „zušky“ napasovat do letošního „přírodního“ tématu? 

Trošku, ale netlačíme. Nemůžeme tlačit na všechno. Oni v obecnosti vědí, co si můžou dovolit. Hlavním kritériem je kvalita vystoupení. Pokud v repertoáru mají něco přírodního, je to plus.

Já si to raději ještě zopakuju. Když pořádáte koncert, je nejdříve koučink, pak beseda s umělci, potom dětské vystoupení a až pak vlastní koncert. Taková je ta posloupnost? Říkám to správně?

Ano, je to tak.

Čím dalším, kromě toho, co zaznělo, byste řekla, že jsou večery u vás originální či neobvyklé? Co také může být lákadlem?

Komorní hudba zní v reprezentativní místnosti na zámku – na stěnách jsou fresky… Na takovém místě prostě musí znít hudba. (úsměv) Publikum, které přijíždí, bývá nadšené. Ale zároveň, když to není dobré, cítí to – ne zas že by akceptovalo všechno. Na koncertech míváme krásný kontakt umělců s publikem.

Do jaké míry se vlastně vy sama podílíte na tvorbě koncertní řady? Narážím hlavně na to, že umělecky jste především tanečnice…

Spíše se podílím na základním konceptu. Základní ideu skvěle rozpracovávají jiní. Doteď jsme měli abonmá na půl sezony, ale od září už najedeme na klasickou sezonu září až červen, takže bude deset koncertů ročně, už nebudou půlsezony. V září začne čtvrtý ročník koncertů u nás.

Facebook X E-mail WhatsApp