PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vengerov přednášel sólový part takovým způsobem, že názorně vytvářel obraz operních scén a dotahoval tak Mozartovy hudební vtipy až do konce.“

„Ve druhé větě Adagio svůj nástroj niterně rozezpíval, a dokonce i jeho nejintimnější piana naplnila celý sál.“

„Prague Philharmonia pod vedením Spurného podala úvodní Adagio s náležitým napětím a důstojností.“

O svátečním večeru Dne české státnosti Lednicko-valtický hudební festival slavnostně otevřel svůj devátý ročník. Jeho ústředním tématem je letos zednářství, které propojuje hudební dramaturgii festivalu s historií kraje. Slavnostní zahájení patřilo Sinfonii G dur, op. 7: č. 1 Carla Friedricha Abela, zednáře a komorního hudebníka britské královny Charlotty. Další skladatel večera Wolfgang Amadeus Mozart svou fascinaci zednářskou filozofií a symbolismem promítl do hudební složky opery Kouzelná flétna, jejíž předehru festival vložil mezi tři skladatelovy houslové koncerty. V nich se sólového partu mistrně ujal houslista světového renomé Maxim Vengerov za doprovodu orchestru Prague Philharmonia pod entuziastickým vedením dirigenta Vojtěcha Spurného.

„Nová šéfdirigentka Jihočeské filharmonie si pro svůj úvodní koncert zvolila program složený z poměrně dosti kontrastních kompozic.“

„Také v životních datech Jana Nováka figuruje letošní čtyřka.“

„Jednoznačným vrcholem a všemi očekávaným okamžikem večera byl Chopinův koncert f moll v podání Ivana Klánského.“

Jméno dirigentky Aleny Hron není v České republice neznámé. Spolupracovala zde s řadou orchestrálních těles, s některými z nich vystoupila i v zahraničí. Pro českou ženu-dirigentku je téměř emblematické, že natočila kompletní orchestrální dílo skladatelky Vítězslavy Kaprálové. Cenné zkušenosti získala i nastudováním jevištních děl, a to jak operních, tak baletních. Od letošního roku se tato mladá perspektivní umělkyně stává šéfdirigentkou Jihočeské filharmonie v Českých Budějovicích. Její inaugurační koncert se uskutečnil ve čtvrtek 26. září v koncertním sále zbudovaném z někdejšího kostela sv. Anny.

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.

„Nabídku čestného prezidenta festivalu Talichův Beroun jsem bral s respektem a jako velkou poctu.“

„Letos mám tu čest řídit na zahajovacím koncertu Jihočeskou filharmonii a zvlášť se těším na skladbu Josefa Suka, jehož jméno a životní pouť byla s Václavem Talichem spjata nejvíce.“

„Smyčce jsou má slabost.“

Vznik Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun se datuje rokem 1983, kdy navázal na dřívější Talichovy dny, pořádané k připomínce osobnosti velkého dirigenta Václava Talicha a jeho celoživotní odkazu české hudbě. Letošní 42. ročník Talichova Berouna zahájí 1. října dirigent Jan Talich, jeho prasynovec, čestný prezident festivalu od roku 2013.

„Vojtěch Spurný hrál a řídil bez fraku, ani sako nezvolil, postačila mu elegantní vestička.“ 

„Cembalistka Monika Knoblochová se vykázala výsostnou technikou a pozoruhodnou precizností, jimiž zprostředkovala autorovy neradostné pocity a náladu.“

„Voříškova hudba snese srovnání s nejslavnějšími skladbami své doby.“

Zcela jiný charakter než velkolepý zahajovací večer ve švýcarském duchu, konaný před týdnem, měl druhý abonentní koncert Filharmonie Hradec Králové, jenž ve středu 25. září otevřel malý symfonický cyklus. Orchestr vedený Vojtěchem Spurným tentokrát hrál, zvláště v první části, v menším obsazení a připomněl slavné tvůrce, kteří se narodili na území nynějšího Královéhradeckého kraje. A přidal k nim Mozarta.

„Jakkoliv se například Národní divadlo poslední dobou snaží písňové recitály uvádět, trvalé a systematické zastoupení tohoto žánru v dramaturgických plánech našich předních orchestrů a promotérů chybí.“

„Ač si letos mocně připomínáme Rok české hudby a zejména smetanovské výročí, neměli bychom zapomínat, že rok 2024 je i rokem Giacoma Pucciniho, Gabriela Faurého, Antona Brucknera nebo právě Richarda Strausse.“

„Mezzosopranistka Bella Adamova si plně uvědomovala texty i poselství písní a dařilo se jí pojit svůj opojný temnější hlas s jejich naléhavostí.“

Na Den české státnosti spolek Lieder Society uspořádal koncert k 160. výročí narození Richarda Strausse. Tento všestranný hudební génius je považován spolu s Gustavem Mahlerem, Hectorem Berliozem a samozřejmě Franzem Schubertem za vrcholného představitele písňového repertoáru, a proto byly jeho písně monotematickou linkou celého narozeninového koncertu.

„Skladatelská zvídavost mě následně přivedla k dirigování.“

„Bartók je pro mě velký vzor a jeho tvorba pro mě představuje jeden z vrcholů kompozice ve 20. století.“

„Veřejnost se bude moci otevřených zkoušek zúčastnit a sedět přímo mezi hudebníky.“

Zahajovací koncert letošní sezóny Symfonického orchestru Českého rozhlasu se uskuteční v pondělí 30. září od půl osmé večer ve Dvořákově síni Rudolfina. Ještě před koncertem jsme pohovořili se šéfdirigentem Rozhlasových symfoniků Petrem Popelkou o zajímavých dramaturgických počinech, které publikum v nadcházející sezóně čekají, o nové koncepci orchestru i o plánech do příštích let.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Do divadelních prázdnin roku 1874 vstoupil Smetana šťasten, i když unaven.“

„Během léta se začaly ozývat problémy se sluchem: začalo to jednou na procházce v lese, kdy měl halucinaci, že slyší flétnu…“

„Práci na Vyšehradu, započatou už v souvislostí s operou Libuše, odložil kvůli Dvěma vdovám, ale vrátil se k ní na podzim 1874.“

Rok 1874, to je v životě Bedřicha Smetany jarní úspěch s premiérou opery Dvě vdovy, první letní pobyt na Mladoboleslavsku a podzimní práce na symfonické básni Vyšehrad, ale v jiné rovině také pokračující boje a útoky týkající se jeho ideálů a působení v divadle. A nakonec nemoc a propuknuvší hluchota jako osobní i umělecká tragédie. Přelomový rok, ve kterém se otevřelo jeho poslední, paradoxně nejplodnější tvůrčí desetiletí.

„Na Kollárově filmu je příznačný anachronický pohled na nejznámějšího českého světce a patrona vlasti.“

„Nádherně se vyjímal vokál sopranistky Hany Blažíkové, jejíž gotická harfa spolu se zobcovými flétnami Jakuba Kydlíčka vytvořila okouzlující barevné souzvuky.“

„Správné načasování a ‚rozprostření‘ hudby na plochu celého filmu Cappella Mariana zvládla vynikajícím způsobem.“

První český historický velkofilm Svatý Václav vznikl na samém sklonku němé éry v roce 1929. Jeho uvedení se časově překrývalo s raketovým nástupem zvukového filmu: jen do konce roku 1929 se u nás objevilo dvacet zvukových snímků. Přesto zůstává Svatý Václav strhující filmovou freskou, která vybízí k novým multižánrovým výzvám. O jedno nevšední uvedení filmu s živou hudbou v podání souboru Cappella Mariana se postaral Svatováclavský hudební festival v Opavě. Projekce se uskutečnila 24. září v nejstarším opavském kostele sv. Václava. Podobně vyvážená harmonie prostoru, času a tématu se sejde jen zřídka.

„Tápání ve tmě, zlá předtucha, úzkost přerůstající až v nervní vypětí a křik, rozčilení, náhlé odmlčení se, lítost a přemítání o neřešitelném, přerůstající ve frustraci… to vše bylo podáno hudebně přesvědčivě.“

„Překvapil zvuk druhých houslí Kláry Leškové, v sólech plnohodnotný a kulatý, v dolních registrech s bodrým přívlastkem.“

„Filip Rufer se svým violoncellem zaujal snad ze všech nejvíce, a to schopností převést autentičnost svého citového prožitku do hudební mluvy.“

Plzeňská koncertní řada Kruhu přátel hudby byla zahájena ve středu 25. září, a to v podání tělesa Kukal Quartet, které tvoří ambiciózní hudebníci nastupující generace Eliška Kukalová, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer. Že se bude jednat o velkolepý start naznačovala jak účast oceňovaného tělesa, tak program, který čítal tři závažná a náročná díla z české kvartetní literatury, snad v doznívajícím opojení Rokem české hudby.