PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Koncert 1. října se konal v Roce české hudby a zároveň v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany a Josefa Leopolda Zvonaře.“

„Koncert pro violoncello a orchestr C dur od Josefa Myslivečka, geniálního tvůrce italských oper, měl zřejmé názvuky na scénický obor.“

„Lyrické momenty měly hloubku, pomalé pasáže vlídnou důstojnost a harmonie finále evokovala vznešenost mysli.“

Dvaačtyřicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun nabídne celkem šest hudebních večerů. Zahajovací koncert se konal 1. října v Kulturním domě Plzeňka a Jihočeskou filharmonii dirigoval muž mnoha tváří Jan Talich. Toho večera bylo nejdůležitější, že je prasynovec slavného dirigenta Václava Talicha a už jedenáctý rok je čestný prezident festivalu. Na programu koncertu byla díla Josefa Leopolda Zvonaře, Bohuslava Martinů, Josefa Myslivečka, Bedřicha Smetany a Josefa Suka; sólistou večera byl violoncellista Tomáš Jamník. Slavnostní večer byl nevšední událostí a báječným holdem Václavu Talichovi.

„Glanertovo aranžmá nenápadně obkružuje romantický symfonismus, drží se brahmsovského způsobu instrumentace a zachovává i přes drobné výboje jeho náladu.“

„Christian Immler zaujal měkkostí, oduševnělostí a civilní prostotou projevu, čistou dikcí a věrohodným prožitkem. Pro daný úkol ideální interpret.“

„Brahmsovu symfonii dirigoval Marek Janowski zpaměti a živě, neunaveně.“

Česká filharmonie připravila monotematický večer věnovaný Johannesu Brahmsovi. První říjnovou středu v pražském Rudolfinu zazněly jeho písně, jak je pod titulem Čtyři předehry a vážné zpěvy dotvořil a pro basbaryton a orchestr aranžoval Detlev Glanert, a pak jeho Druhá symfonie. Semjona Byčkova dostatečně zastoupil dirigent Marek Janowski.

„Nejprve jsme vyslechli Vaňhalovo Kyrie a Gloria, hudbu slavnostní, plnou okázalého jasu. Následovalo emocionálně vypjaté Zachovo Requiem d moll.“

„Hudební prostředky těchto českých skladatelů jsou si podobné.“

„Všichni umělci vytvořili atmosféru nepochybně blízkou slavnostním duchovním událostem konce 18. století.“

Více než dvě století nás dělí od doby, kdy v evropské hudební kultuře probíhal estetický přechod od baroka ke klasicismu. Je to dostatečně dlouhý čas na to, abychom si dnes uvědomili všechny dobové souvislosti a s nadhledem docenili tehdy vznikající hodnoty. Současná muzikologická bádání nám totiž umožňují provozovat a vnímat historickou hudbu autenticky, národní cítění nás opravňuje k hrdosti, že naši lidé byli přitom. Program koncertu, který uspořádal soubor Musica Florea 2. října v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad, byl sestaven z duchovní tvorby dvou českých hudebních světoběžníků druhé poloviny 18. století, tedy Jana Zacha a Jana Křtitele Vaňhala.

„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího.

„Spolek přátel hudebních talentů poprvé představil „Addu“ českému publiku 21. května 2018 na recitálu na Novoměstské radnici.“

„Mezi její závazky této sezóny patří návrat do norské Národní opery Bergen v roli Lucienne (Korngold: Mrtvé město) a debut v Bavorské státní opeře v Mnichově roli Druhé žínky.“

„V minulosti tato soutěž vyznamenala v různých kategoriích např. Jonase Kaufmanna, Dianu Damrau, Josepha Calleju, Asmik Grigorian, Lawrence Browleeho, Xabiera Anduagu či Pene Patiho.“

Byl to jeden z krásných podzimních večerů v Mnichově. Do Prinzregententheateru, který je jednou ze scén Bavorské státní opery, se sjelo nezvyklé množství hvězd světové opery, jejich manažerů, dirigentů, režisérů, korepetitorů i intendantů operních domů…

„Co naplat, časy velkých verdiovských barytonistů jsou pryč. Z této situace přirozeně může těžit takový nadprůměrně disponovaný pěvec, jakým je Ludovic Tézier.“

„Tézierův barevný hlas se nesl do prostoru, zněl vyrovnaně, ušlechtile, v pěkném legatu.“

„Zdálo se mi, že ladný, šťavnatý zvuk u něj vždy převládá nad hlasovým herectvím, které tolik neovládá.“

Poprvé v Praze vystoupil francouzský barytonista Ludovic Tézier. Spolu s ním se v poslední zářijový den v doprovodu Pražských symfoniků představila i jeho životní partnerka, sopranistka Cassandre Berthon. Tézier přijel s pověstí nejlepšího verdiovského barytonisty současnosti.

„Klusákovi se podařilo vytvořit koncentrovaný komplex drobných strukturních nápadů, jež posluchači ihned připomněly velké kompoziční nadání tohoto žijícího klasika.“

„Orchestr Dvořákovo dílo přednesl tvarově čirým a pohybově rozjařeným způsobem.“

„Ve třetí větě Šostakovič odhalil svou romantickou, místy až brucknerovskou náturu, kterou orchestrální těleso vpravilo do ztemnělé a dekadentní polohy.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil svou koncertní sezónu v posluchačsky působivém duchu. Interpretačními schopnostmi vyhlášené těleso vedené Petrem Popelkou odprezentovalo 30. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina stylově široký program, na jehož personálním vrcholu dlela německá houslová virtuoska Isabelle Faust…

„Trifonov tentokrát vystoupil v neobvyklém čase v jedenáct hodin dopoledne.“

„Tvorba velikého zvuku jej fyzicky neizoluje a vlastně nikdy nevede k nečisté hře.“

„Nedivil bych se, kdyby se jeho repertoár časem vydal i do ještě exotičtějších končin.“

Daniil Trifonov završil svoje intenzivní pražské působení sólovým recitálem 29. září ve Dvořákově síni Rudolfina. Jeho hra je i při první veřejné zkušenosti s novými díly profesionální a plna porozumění, ale umělecky už v minulosti předvedl zajímavější výkon.

„Vizuální prezentace pěvců s leskem hvězdné osobnosti může působit velmi povrchně.“

„Na školách bývá problém prezentace vážné hudby zakotven bohužel často již v systému výuky.

„U Strausse i Wagnera je nejdůležitější, aby člověk spojil hlas účinně s orchestrem.“

Proslulý německý pěvec Albert Dohmen má na svém kontě mnoho úspěchů na nejprestižnějších scénách světa. Ve své kariéře spolupracoval s řadou slavných dirigentů a v oboru opery se stal vysoce žádaným interpretem basbarytonových či basových rolí. Při pražském setkání jsme hovořili nejen o české hudbě, ale i o Bayreuthském festivalu, problémech mladých pěvců a režisérismu…

„Smerom k záveru diela ale akoby hráči prirodzenejšie cítili energiu jednotlivých dielčích klimaxov.“

„PFS podalo plnokrvný, kvalitný výkon, ktorý nenechal nikoho zabudnúť na to, že prišiel primárne práve na ich koncert.“

„Každý zo štvorice Šaturová, Lapkovskaja, Bruns, Konieczny je neprehliadnuteľný.“

Dvořákovo Requiem znelo tento rok na Deň českej štátnosti hneď na dvoch miestach: jednak v Ostrave na ukončení Svatováclavského hudobného festivalu, jednak v Prahe na zahajovacom koncerte sezony Pražského filharmonického sboru. Popredné české zborové teleso chcelo podľa úvodných slov svojho riaditeľa Davida Marečka pôvodne započať svoju 90. sezónu o čosi „optimistickejším dielom“. Nakoniec však prevážila hĺbka Dvořákovej smútočnej omše. Veľkolepé dielo znelo okrem PFS v podaní Drážďanských filharmonikov a sólistov Simony Šaturovej, Anny Lapkovskajej, Benjamina Brunsa a Tomasza Konieczneho, všetko pod taktovkou Michaela Sanderlinga. Výsledok bol bez pochýb sugestívny, nie však nutne v zmysle hĺbavej emotívnosti.