PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kateřina Kněžíková jako Libuše do interpretačních tradic, tvořených vesměs majitelkami mnohem dramatičtějších hlasů, vnáší civilnost, střídmost, lyriku, láskyplnou měkkost.“

„Adam Plachetka přináší naopak do interpretační tradice tvořené měkčími a světlejšími barytony nový pohled tím, že zpívá Přemysla chlapsky, rázně a nekompromisně jako rytíře a bojovníka.“

„Jakub Hrůša zachytil Libuši pro smetanovské jubileum i pro budoucnost ve vzorové podobě.“

Po květnovém uvedení na Pražském jaru se koncertní nastudování opery Libuše dirigentem Jakubem Hrůšou jako výjimečný projekt Roku české hudby objevilo i v červnovém programu festivalu Smetanova Litomyšl. Právem. A se stejným účinkem jako předtím v metropoli. Koncert ve Festivalové hale ukázal, že tato opera absencí scénického výkladu trpí méně než by utrpěly mnohé jiné. Potvrdil také, že jde o hudbu legitimních záměrů a emocí, která nemusí být jen monumentálním pomníkem národních citů.

„Za tvorbou tohoto programu nepochybně stojí člověk, který dobře rozumí koncertní praxi.“

„Klavírista pak navzdory své drobné postavě rozezněl nástroj až riskantně mohutným tónem.“

„Druhá věta byla hrána vzdušně, svižně, se hřejivými vlnami v melodiích smyčců, žádná klempererovská rozpínavost.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 15. června uzavřel svou jubilejní 30. sezonu koncertem v pražském Rudolfinu. Poutavý program obsahoval díla Bohuslava Martinů, Franze Liszta, Vítězslavy Kaprálové a Ludwiga van Beethovena. Šéfdirigent Emmanuel Villaume a sólista George Li svou vitalitou a snahou zprostředkovali svěží umělecký zážitek.

„Norský režisér a producent Stein Roger Bull si uvědomil, že Rok české hudby je vhodnou příležitostí k televiznímu připomenutí Bedřicha Smetany a jeho hudby.“

„Narodila se koprodukce s cílem vytvořit televizní dokument, ve kterém se prolínají dvě roviny.“

„Jednou jsou podstatné části litomyšlského večera, druhou představují předtočené sekvence s komentářem.“

Škoda, že jsem si neuložil do archivu dopis, který mi kdysi napsali starší manželé z malého města. Dorazil ke mně poté, co jsem komentoval pro ČT art přímý přenos ze zahajovacího večera operní sezóny v milánské Scale. Ti dva se mi svěřili, jak si televizní zážitek vychutnali: „Včas jsme si koupili prosecco, nechali ho řádně vychladit. Než začal přenos, oblékli jsme se do večerního. Zapnuli jsme televizi, usedli na pohovku, přiťukli si. Zhasli jsme a cítili se jako v divadelní loži…“ Mezi řádky vyplynulo, že vzhledem k obsahu jejich peněženek by si návštěvu Scaly nemohli dovolit. Přenosem obrazu a zvuku jim byl prožitek umožněn. Alespoň do značné míry.

„Symfonické básně Šárka a Z českých luhů a hájů byly coby části dechovému obsazení nejlépe konvenující pravou ozdobou a vrcholem celého provedení.“

„Jak tenká může být hranice oddělující původní dílo od aranžmá jako svébytného tvůrčího počinu…“

„Hyblerova úprava sesadila Smetanu z piedestalu našeho národního skladatele a učinila ho hudebním světoobčanem v tom nejlepším slova smyslu.“

Stalo se mimořádně dobrým zvykem posledních let, že festival Smetanova Litomyšl přichází každoročně alespoň s jednou premiérou či jinak průlomovým počinem. K předloňským novým opusům A znovu láska… a Pochovávání světla nebo loňskému naprosto mimořádnému nastudování Schönbergových Písní z Gurre se – pro letošní rok příznačně – přidala Smetanova Má vlast v úpravě pro dechové okteto, třetí hornu, harfu, violoncello a kontrabas.

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.

„U pomníku si selfie bez davu pořídíte snad jenom za rozbřesku, kdy tam ještě nejsou davy turistů se stejným nápadem.“

„Rodák z Eisenachu možná po očku sleduje dění v protilehlém archivu a muzeu, kde s velkou erudicí i láskou pečují o jeho hudební odkaz.“

„S postupem času se rodina „bachiánů“ rozrůstá, ne nadarmo se minulý ročník konal pod mottem We are Family.“

Je téměř nemožné se s ním nesetkat. Jeho podobiznu najdete na pohledech města, k jeho poctě vznikly čokoládové tolary i kávové speciality. Jak by ne, vždyť o tomto nápoji složil i kantátu a bez šálku kávy si nedovedl představit své ráno. Lipsko je Bachovo…

„Smetanova vrcholná kompozice nepřestává fascinovat, je možné i nadále ji pečlivě zkoumat a přinášet nová svědectví o její vnitřní velikosti.“ 

„Martin Hybler zachoval všechny náležitosti jednotlivých skladeb cyklu včetně oné neopakovatelné a typické plnosti, příkrosti kontrastů a hutnosti rozvíjených obrazů.“

„V podání PhilHarmonia Octetu dílo nabývá formu, která se nesmírně dobře a s vděčností poslouchá, čas jako by se při provedení vskutku zastavoval.“ 

Na objednávku festivalu Smetanova Litomyšl zazněl o víkendu v rodišti skladatele cyklus symfonických básní Má vlast v úpravě pro dechové okteto, třetí lesní roh, harfu, violoncello a kontrabas. Adaptace Martina Hyblera se v Zámecké jízdárně ujal PhilHarmonia Octet se čtyřmi hosty a připravil návštěvníkům nevšední setkání s ikonickou skladbou. Je dobře, že sobotní koncert byl nahráván.

„Zazní Symfonie č. 3 ‚Eroica‘ Ludwiga van Beethovena ze slavné nahrávky Herberta von Karajana s Berlínskými filharmoniky z počátku 60. let.“

„Večer ve středu poslouchejte vybrané nahrávky Josefa Suka, postupně Bacha, Brahmse, Martinů, Beethovena.“

„Operní podvečer tentokrát s romanticko-komickou operou Martha skladatele Friedricha von Flotowa…“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 17. do 23. června.

„Smetanova poslední opera je plná krásné hudby.“

„Režie Jiřího Nekvasila pomáhá vyprávět příběh přirozeně a zřetelně, lidsky.“

„Jiří Brückler zraje ve svém oboru v opravdovou tuzemskou operní hvězdu, o to cennější, že nenápadnou a skromnou.“

Třídenní rezidenci Národního divadla moravskoslezského na Smetanově Litomyšli uzavřela v sobotu poslední Smetanova opera. Dirigent Marek Šedivý provedl diváky tříhodinovým představením bez oddechu, s velkým technickým i emocionálním nasazením. Čertova stěna, romantická a přes určitou naivitu příběhu opravdová, s lehkým nádechem komiky, zapůsobila výraznými hudebními kvalitami přesně tak, jak letošní sváteční uvádění Smetanových oper obecně působí: jako důkaz toho, že nejsou ani trochu mrtvé.

 „Národní divadlo je primárně hlavním patronem všech našich skladatelů, k nimž mám velký a hluboký respekt.“

„Z mého pohledu je archaičnost libret zajímavá, protože texty jsou spjaté s dobovou řečí a čeština si prochází vývojem.“

„Akustika Bavorské státní opery je vynikající a flexibilnost orchestru je na pokraji zázraku, těleso disponuje nesmírně pestrou dynamickou škálou.“

Hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze Robert Jindra, šéfdirigent Státní filharmonie Košice a hlavní hostující dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu se na jaře velmi rád vrátil k opeře Tajemství Bedřicha Smetany, kterou hudebně nastudoval. Premiéra se uskutečnila 24. května 2024 v historické budově Národního divadla. Nadcházející reprízy se konají 16. června a na začátku nové sezóny. 

„Po všech úpravách se přiklonil zpět ke svému prvotnímu znění z roku 1724. Z toho se nám ale zachovalo pramálo.“

„Výzvy zjistit co nejvíce o první verzi se chopil Andreas Reize, kantor chlapeckého pěveckého sboru Thomanerchor.“

„Nebylo možné například přeslechnout vliv italské hudby, díky němuž i ty nejtíživější pasáže příběhu o umučení Krista znějí až neuvěřitelně lehce.“

Pokus rekonstruovat první verzi Janových pašijí, jak je Johann Sebastian Bach napsal před třemi sty let pro velkopáteční premiéru 7. dubna 1724, jejich scénická verze v kostele sv. Petra v nastudování ansámblu Vox Bona z Bonnu a unikátní bezbariérové uvedení proslulého oratoria pod širým nebem na festivalové scéně BachStage; zpívaného a zároveň překládaného do znakového jazyka v podání Ensemble Sing & Sign. Letošní Bachovy slavnosti originálně vzdaly hold jubilujícím Janovým pašijím, a to hned třemi povedenými a inovátorskými interpretacemi.

„V úvodu Grido del pastore od Sylvie Bodorové si zasloužily pozornost nejen znějící tóny hoboje, ale i pomlky, které Vilém Veverka vnitřně poslouchal snad ještě intenzivněji.“

„Swingový rytmus a jazzové harmonie byly hlavními ingrediencemi skladby Harpicide at midnight.“

„Vyznění díla Jiřího Gemrota záviselo přímo na hudební kreativitě a intenzitě prožitku obou interpretů.“

Finále abonentní řady Kruh přátel hudby se uskutečnilo 12. června 2024, tradičně v plzeňském Domě hudby. Původně avizované Pražské dechové okteto bylo z důvodu nemoci zastoupeno duem Veverka & Englichová. „Jich je osm, my jsme dva,“ bilancoval v úvodní řeči hobojista a nově i pedagog Ostravské univerzity Vilém Veverka…

„Z několika příčin by byl skladatel spokojen s uvedením své kantáty na festivalu Hudba v zahradách a zámku Kroměříž.“

„Zahajovací večer patřil pod taktovkou Františka Macka Filharmonii Bohuslava Martinů, Českému filharmonickému sboru Brno a třem pěveckým sólistům.“

„Mária Porubčinová se cítí v českém repertoáru jako doma; Jiřího Brücklera a Aleše Brisceina není třeba blíže představovat.“

„Dílo to veškeré mé skladby v každém ohledu předčí,“ napsal Antonín Dvořák svému příteli Aloisi Göblovi koncem roku 1884. Poté, co od května do listopadu usilovně pracoval na kantátě Svatební košile podle Erbenovy balady z básníkovy sbírky Kytice. Jistěže skladatel srovnával jen s tím, co vykonal do té doby. Jeho tvůrčí potenciál se na Osmou či Devátou symfonii či na operu Rusalka teprve chystal…

„Skladatelka si v mimořádně nápadité partituře pohrává s atmosférou, se zvukovostí, s různými styly; hudba je plná vrstev, záblesků, ozvěn a odkazů.“

„Surrealistická koláž se postupně proměňuje v existenciální báseň a nakonec v mocné poselství.“

„Jiří Heřman znovu potvrdil, že je režisérem mezinárodního formátu, koncepčním i uvolněně intuitivním umělcem s osobitou poetikou, s velkou fantazií a s hlubokým přesahem.“

Národní divadlo Brno korunovalo svou i tuzemskou sezónu uvedením nového operního díla Here I am, Orlando od Ľubici Čekovské. Spojení nadčasového námětu knihy Virginie Woolfové s mistrovskou a invenční partiturou žijící skladatelky, s jedinečným libretem Viktorie Knotkové a s imaginativní režií Jiřího Heřmana… Výsledkem je zcela mimořádný projekt světového formátu…

„Dona Giovanniho jsem zpíval více než třistakrát v životě a nikdy jsem se u toho nenudil.“

„Když se cítí pohodlně a spokojeně zpěvák, cítí se pohodlně a spokojeně i publikum.“

„Chci, aby už v úvodu posluchač cítil, že stálo za to zaplatit vstupenku a přijít do Rudolfina.“

Legendární Don Giovanni Mariusz Kwiecień se sice hvězdné kariéry pěvce musel vzdát předčasně kvůli problémům se zády, bohaté zkušenosti však předává dál svým studentům v Polsku i za hranicemi domoviny. Už dva roky tak pravidelně navštěvuje také Prahu, aby kariéru mladých zpěváků podpořil v rámci projektu Spolku přátel hudebních talentů Aleny Kunertové. Vyvrcholením jeho snah se stane koncert 18. června v Dvořákově síni Rudolfina, kde se spolu se Zuzanou Markovou a Arnheiður Eiríksdóttir představí po boku svých pražských svěřenců…