PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Už druhá hodina bývá úplně jiná a na konci mívám dojem, že přede mnou stojí zcela noví lidé. To člověka přece motivovat musí!“

„Pedagog na ‚zušce‘ je ten nejdůležitější. Tam se všechno rozhodne.“

„Nikoho nezrazuji, jen důrazně upozorňuji. Na mnohé si člověk přijde postupně, určitými věcmi si musí projít sám.“

„Investuji svůj čas pouze tam, kde mám pocit, že to má smysl. A tento projekt rozhodně smysluplný je.“ I to říká o unikátním projektu MenART Kateřina Kněžíková, která je již pevnou součástí jeho mentorského týmu. Sopranistka popisuje tento stipendijní program s nadšením jako inspirativní projekt, který ji oslovuje dlouhodobými vizemi. Svou roli v MenARTu přitom nevnímá jako „záchranářskou“ – snaží se ale poskytovat nové, snad i odvážnější pohledy…

„Zemlinského hudba je postupně objevována, po roce 1990 i v tuzemsku. Další pozitiva přinesl nedávno končený projekt Musica non grata.“

„Jeho hudba je nejkrásnější, když vyjadřuje beznaděj.“

„Ženský a mužský hlas vedou milostný dialog. Hudba doříkává mnohé další.“

Rakouský skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky patří nezanedbatelným způsobem do hudebních dějin Prahy. Od roku 1911 vedl šestnáct let operní soubor Nového německého divadla, ve dvojjazyčném městě významný protějšek českého Národního divadla. V československé metropoli vznikla a před sto lety, 4. června roku 1924, měla premiéru Lyrická symfonie na verše Rabindranátha Thákura, jeho stěžejní koncertní dílo. Nahrávka dirigenta Bohumila Gregora z druhé poloviny 80. let je nadále jediná tuzemská. A stále podnětná.

„Rebecca Saunders hovorí o tom, že vníma fyzickú rovinu zvuku, prirovnáva svoje diela k sochárstvu, k skulptúram.“

„U všetkých autorov som veľmi ocenila, ako sa s ponúknutou plochou vysporiadali. Každá z miniatúr bola jedinečná, ale hlavne obsažná, vystavaná, úplná.“

„Niekedy bolo príjemné a povznášajúce byť súčasťou tohto procesu, inokedy toto zovretie skoro vyvolávalo úzkosť.“

Festivalom vo festivale sa už po tretíkrát stal víkend Prague Offspring, platforma Pražského jara venovaná výlučne súčasnej hudbe. Tretí (a posledný) raz bolo jeho rezidenčným súborom skvelé Klangforum Wien. Rezidenčnou skladateľkou bola tentokrát Rebecca Saunders, ďalšou výraznou osobnosťou bol potom skladateľ a dirigent Enno Poppe, pod ktorého taktovkou koncerty prebiehali. 

„Já jsem byl vždycky takový komediant, ačkoliv jsem na škole vlastně herectví nikdy nestudoval.“

„Myslím si, že být tenor je krásné. Všichni se o vás starají, žijete si jako v peřince a máte nejvyšší gáži. (smích)“

„Tři tenoři byli hvězdami, ale považovali si i té poslední uklízečky na galerii.“

Sláva Vorlová, Václav Jindřich Veit, Arnošt Rychlý či Václav Kalivoda – téměř neznámá jména skladatelů či skladatelek, jejichž písně přijal v Roce české hudby do svého repertoáru mladý tenorista Daniel Matoušek. Ten je i přes svůj nízký věk již ostříleným sólistou Národního divadla a v současné době ho můžeme vidět v inscenacích jako Ariadna na Naxu, Romeo a Julie či Don Buoso/Gianni Schicchi.

„Právě díky Klavírnímu kvartetu, který se stal jeho opusem jedna, se Suk definitivně rozhodl pro skladatelskou dráhu.“

„Bylo to hluboce pravdivé vyjádření citu bez nádechu sentimentality.“

„Třetí věta mě v podání Dvořákova klavírního kvarteta vždycky zaujme vyrovnanou elegancí klavírního partu.“

Dvořákovo klavírní kvarteto vystoupilo ve Smetanově muzeu. V neděli 2. června v podvečer se na Novotného lávce konal koncert, který pořádá nenápadný, ale sympatický a záslužný festival Dvořák mladým. Zazněl první opus Josefa Suka a vrcholný druhý klavírní kvartet Antonína Dvořáka. Atmosféra byla komorní a při zapadajícím slunci nad Vltavou nádherně a plně ponořená do hudby.

„Česká filharmonie chystá na 15. a 16. května roku 2025 zájezd do Hannoveru a Baden-Badenu. Dá se předpokládat, že jde o navazující projekty.“

„Pro Byčkova bylo podle jeho slov vyloučené, aby se stal hudebním ředitelem České filharmonie, aniž by toto dílo zahrnul do svého repertoáru.“

„Reaguje proslulým diplomatickým ´no comment´, což často znamená nepřiznaný souhlas.“

Pražské jaro zahájí Smetanovou Mou vlastí v roce 2025 Česká filharmonie s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Vyplývá to poměrně jednoznačně z již zveřejněného programu její příští sezóny. Festival to zatím nepotvrdil, program jubilejního osmdesátého ročníku zveřejní až na podzim.

„Když se 3. července 1883 narodil v Praze do rodiny velkoobchodníka s galanterií Franz Kafka, bylo půl roku po prvním kompletním uvedení Smetanovy Mé vlasti.“

„Prostřednictvím Maxe Broda se Kafka a Janáček osobně setkali.“

„Fakta o inspirativnosti Kafkova odkazu pro hudebníky jsou zvláštním kontrapunktem k tomu, že hudbě, velké lásce svých nejlepších přátel, podle vlastních slov nerozuměl.“

Franz Kafka a skladatelé, to je docela velké téma. I sto let poté, co se 3. června 1924, přesně měsíc před jedenačtyřicátými narozeninami, spisovatelův život uzavřel. Jeho texty a náměty byly a jsou zhudebňovány. I když mu hudba téměř nic neříkala, mohl být v době, kdy vícejazyčná Praha žila kulturně nesmírně zajímavě, svědkem aktivit rakouských, německých i českých hudebníků, jejichž byl současníkem… A byl přítelem Maxe Broda, který svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka – toho Maxe Broda, literáta a skladatele, díky jehož „prozíravé neposlušnosti“ se nakonec světu zázrakem zachoval i Kafkův literární odkaz.

„Pro Pražské jaro připravil Ton Koopman tři Bachovy kantáty, každou hodně jinou. Provedl je poučeně a životně, přes svůj věk energicky, i když ve výraze střídměji.“

„Kantáta Herr Jesu Christ, wahr’ Mensch und Gott zanechala výrazný dojem přemýšlivým nábojem a jímavou sopránovou árií, která je středobodem díla.“

„Gratulační kantátu oživil slavnostní pochod, znějící nejprve za scénou a pak plynule doprovázející obřadný příchod sboru a hráčů na pódium.“

Koncert Amsterdamského barokního orchestru a jeho sboru na Pražském jaru obsahoval tři Bachovy kantáty. Jednu vánoční, jednu téměř postní a jednu světskou – gratulační. Krásně rozvrstvená dramaturgie. K tomu Ton Koopman, který za programem stál a vedl ho – legenda. Úplně stoprocentní a strhující dojem hosté nicméně nezanechali. Ale i tak šlo v Rudolfinu první červnovou neděli večer o krásný koncert.

„Smetanov cyklus Má vlast má pre oba naše národy podobu ikonického hudobného symbolu.“

„Základy interpretačnej tradície Mej vlasti položil Václav Talich.“

„Kreácie Petra Altrichtera, doyena českej dirigentskej scény, majú už tradične vysokú interpretačnú úroveň.“

Jubilejná 75. koncertná sezóna Slovenskej filharmónie pomaly dospieva k svojmu vrcholu. V dvoch ostatných májových dňoch odznel v bratislavskej Redute symfonický klenot národnej hudby nášho západného suseda, veľkolepý cyklus Má vlast Bedřicha Smetanu. Dramaturgia dielo zaradila do programu v rámci osláv Roku českej hudby a jeho naštudovanie zverila skúsenému dirigentovi Petrovi Altrichterovi.

„Oválný freskový sál v prelatuře na zámku je reprezentativní a bohatě zdobený a hosty koncertu vítala dokonce i majitelka zámku Marie Kinsky.“

„Původně dechový sextet převedl Kryštof Mařatka do partů smyčcového kvartetu a ten je možno tedy nyní hrát jako ‚třetí Janáčkův smyčcový kvartet‘.“

„Árie Ariadny byla tím nejlepším, co pěvkyně publiku toho večera podala. Krásná piana, postupně dynamicky vystavěné fráze, plné napětí a niterného výrazu…“

Ve Žďáru nad Sázavou na tamním zámku pokračoval festival Concentus Moraviae v sobotu 1. června. Sopranistka Simona Šaturová vystoupila společně se Zemlinského kvartetem, aby publiku představili výběr z písní Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. A došlo i na stěžejní árie z oper. Doprovod samozřejmě musel být přizpůsoben obsazení kvarteta; úpravy obstarali Martin Wiesner a Aleš Březina.