PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vilém Vlček ukázal velikou jemnost, možná až hebkost. Publikum se po první skladbě neodvážilo tleskat a setrvalo v soustředěném tichu.“

„Poprvé se festivalový koncert konal ve Velké aule Karolina. Byl věnován památce muzikoložky Lenky Hlávkové.“

„Alinde Quintet hraje vlastně velmi klidně. Hráči nestavějí na odiv virtuositu, zato jejich souhra je úžasná.“

Jedním z cenných povahových rysů Pražského jara je, že už léta dává prostor mladým umělcům. V sobotu 25. května poprvé vystoupil na festivalovém matiné violoncellista Vilém Vlček a v podvečerním koncertu soubor Alinde Quintet. V obou případech šlo o prvotřídní zážitek.

„Z tichého zpěvu s nástinem vášně a úpěnlivosti gradoval svou zpověď až do velkého zvukově proklamativního finále s mistrným ztišením k poslednímu tónu.“

„Hedarova hra procítěně vedla tempovými proměnami, nepostrádala poetiku a zvláště poutavě pracovala s dynamikou.“

„Hakobyan přidal dvě písně od Sergeje Rachmaninova.“

Arménský pěvec Navasard Hakobyan, laureát pěvecké soutěže Operalia Plácida Dominga, vystoupil ve středu 22. května ve Velkém sále pražské Novoměstské radnice s operními áriemi od Belliniho, Donizettiho, Čajkovského, Korngolda, Tostiho, Gastaldona, Otera a Verta a Morena Torroby. Doprovázející pianista Ahmad Hedar přidal Chopinovu Baladu č. 1 a Smetanova Hulána z Českých tanců. Vystoupení pěvce oznámila Hudební agentura Nachtigall Artists a Spolek přátel hudebních talentů. Pěvec energického hlasu a zkušený kolega u klavíru publikum rozhodně potěšili. 

„Spěchám vyvrátit obecný předsudek, že synestézie je onemocněním, které mi komplikuje profesní život.“

„Kromě Brünnhildy a Leonory je mojí operní hrdinkou také Jenůfa. Už kvůli ní se do Janáčkova kraje těším.“

„Asi dosud zčásti přetrvává to, co kdosi trefně definoval slovy, že dirigentské umění je stále v zajetí mýtu o mužské nenahraditelnosti.“

Vyrůstala na ovčí farmě v Austrálii, ale žila též na Novém Zélandu, v Americe, v Anglii. Tam se po pařížských studiích usadila, i když po loňské svatbě se švédskou operní pěvkyní Elsou Ridderstedt pobývá také ve Stockholmu. Vede „nomádský život, který k dirigování patří“. U nás zanechala dojem záskokem v rámci Pražského jara 2019, aniž by Rozhlasoví symfonikové tehdy museli měnit na poslední chvíli repertoár. V čele stejného tělesa vystoupí Jessica Cottis 30. května na zahajovacím koncertu Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v Ostravě.

„S postupujícím večerem narůstala míra hudebního humoru vklíněného do jednotlivých skladeb.“

„Interpreti se dokázali se udržet na velice vysoké úrovni intonační čistoty; o to lépe pak mohly vyznít Rejchovy zvukové experimenty s kombinacemi nástrojových rejstříků.“

„Vůdcem nadšení byl Kossenko, jenž intepretaci pozvedal svým entuziasmem.“ 

Jméno Antonína Rejchy bývá spojováno především s jeho dechovými kvintety. Francouzský dirigent a flétnista Alexis Kossenko však na Pražské jaro přivezl jeho méně hranou komorní hudbu pro smyčcové uskupení, jemuž vévodí flétna. Ještě více než tato Rejchova díla však v nedělní podvečer v Anežském klášteře překvapila kompozice Rejchova žáka Eugèna Walckierse.

„Dnes je ZUŠ Open tak daleko v povědomí obyvatel České republiky asi jako Noc muzeí nebo Noc kostelů.“

„Druh ´zuškového´ vzdělávání je specifický, a ve své podstatě vysoce odborný.“

„Náš projekt není jenom o tom, že se dělá hudba, ale i o sociálních vazbách. A důležitý přesah ZUŠ Open tvoří pomoc potřebným.“

Tomáš Kolafa, prezident Asociace základních uměleckých škol, je čtyřiadvacátým rokem ředitelem Základní umělecké školy v Liberci, na které vrcholí přípravy na Benefiční koncert Magdaleny Kožené a základních uměleckých škol v Praze na Malé straně. Program 28. května přímým přenosem odvysílá Česká televize na ČT art. Koncert je jedním z vrcholů celostátního festivalu ZUŠ Open. Tomáš Kolafa se v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká koncertu i festivalu, ale obecněji také fenoménu „zušek“.

„Vystudoval sice Pařížskou konzervatoř, kořeny však má v jihokorejském Soulu.“

„Ravelovská série pianistova programu měla jak kompozičně, tak i interpretačně logický gradační průběh.“

„Sedmidílný Lisztův cyklus ‚Léta putování, rok druhý: Itálie‘ je dílem náročným nejen technicky, ale i přednesově.“

Třicetiletý jihokorejský pianista Seong-Jin Cho není na Pražském jaru poprvé. České publikum jej zná již od roku 2016, kdy zde přednesl recitál z děl Fryderyka Chopina, Wolfganga Amadea Mozarta a Franze Schuberta. Letos jsme jej tedy přivítali podruhé. Provází jej pověst instrumentalisty první třídy, který nespoléhá jen na svoji virtuozitu, ale oslovuje publikum i vřelým a jemným přednesem, navíc je lidsky neokázalý a skromný.

„Ve středu od 8:00 se opakuje blok s Růžencovými sonátami Heinricha Franze von Bibera na nové nahrávce Jaroslava Tůmy s Lucií Sedlákovou Hůlovou, ale i dalšími interprety.“

„Ve středu ve 20:00 je na programu česká hudba s Komorní filharmonií Pardubice, konkrétně záznam koncertu 14. 2. 2024 s pardubického Domu hudby.“

„Ve čtvrtek v 8:49 poslouchejte Čajkovského klavírní koncert b moll s Lang Langem a Chicagským symfonickým orchestrem s Danielem Barenboimem.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 27. května do 2. června?

„Režisér inscenuje akúsi paródiu na divadlo 19. storočia, a ako vraví, ponecháva dielu naivitu.“

„Kalinu stvárnil na prvej premiére Adam Plachetka, ktorý so svojim povestným herectvom a prirodzenou komikou nemal problém celú rolu (a nielen tú) utiahnuť.“

„Robert Jindra našiel v partitúre viac romantiky, než sme videli na pódiu.“

Jedným z hlavných príspevkov k Roku české hudby sa v pražskom Národním divadle stala premiéra predposlednej opery Bedřicha Smetany Tajemství, s prvou premiérou 24. mája. Komická opera, hudobne považovaná za skladateľovu najlepšiu, dostala tentokrát v réžii Ondřeje Havelky charakter dobovej grotesky, až frašky… Tajemství ako komédia. Alebo Tajomstvo komédie…?…

„Vnímám se jako služebnice díla. To zní strašně kýčovitě, ale my jenom pracujeme na díle, které tady někdo zanechal.“

„Pokud vám lidé léta tvrdí, že máte něco zpívat, a vy nakonec zjistíte, že se cítíte dobře v něčem jiném, na koho se tedy máte spoléhat?“

„Všichni se mě ptají, jaká ta moje Libuše bude… už mi to trochu překáží. Já vždy odpovídám: bude taková, jaká je napsaná.“

Sopranistka Kateřina Kněžíková je na české scéně nepřehlédnutelná, mnoho prostoru dostává i v letošním Roce české hudby. Vidět ji přitom můžeme i v projektech, které ona sama označuje za zpestření a posun v rámci jejího repertoáru – takovou příležitostí bude především koncertní provedení Libuše na Pražském jaru, kde bude v roli debutovat. Jako pěvkyně, která hudbu českých autorů vyhledává a cítí se v ní podle svých slov skvěle, má však k české hudbě či k jejím oslavám co říct i v daleko širších souvislostech než jen skrze své konkrétní projekty. Ostatně, díky svým zkušenostem a přehledu mluví podnětně i o mnoha dalších tématech, která s její profesí souvisejí – a to s cennou otevřeností, kterou vyzařovala od prvních minut našeho setkání.

„Alena Hron patří k dirigentům, kteří dokáží vnutit orchestru svoji hudební představu tím, že hudebníky pro ni nadchnou.“

„Perkusionista David Paša se mezi tou spoustou nástrojů pohyboval jako tanečník, třímal v každé ruce i čtyři paličky a hbitě přebíhal od jednoho nástroje ke druhému.“

„Sólové violoncello mělo sice poněkud drsnější zvuk, přesto přednášelo nostalgickou naléhavou melodii spolu s orchestrem nosným tónem.“

Mezinárodní hudební festival Talentinum měl letos ve Zlíně 27. ročník. Jeho cílem je podpora a rozvoj mladých talentů a Filharmonie Bohuslava Martinů je přitom jejich partnerem při realizaci uměleckých projektů. V období od 18. dubna do závěrečného koncertu 23. května se uskutečnily čtyři projekty, ve kterých se představili publiku čtyři nadějní dirigenti a patnáct mladých sólistů. Tři poslední hráli ve čtvrtek pod taktovkou Aleny Hron.

„Bravurní a svůdně koncertantní tóny flauty traverso Jany Semerádové, to byl slunce svit, pod nímž city roztály.“

„Příčná flétna nalezla ideálně barevný souzvuk v houslemi Magdaleny Malé a jeho kouzlo násobil stylově rovný tón obou barokních nástrojů.“

„Hana Fleková vládne energií, výtečným frázováním a zjevným prožitkem, ostatně v souladu s celým ansámblem.“

V Tereziánském sále Břevnovského kláštera se 21. května konal další koncert hudebních představení souboru Collegium Marianum, prezentovaných již čtyřiadvacátým rokem jako Barokní podvečery. Na programu byly skladby od Händela, Geminianiho, Corelliho a Quentina. A publikum, ve smyslu citátu Claudia Monteverdiho s povzneseným duchem po vyslechnutí dobré hudby, přijalo nepochybně vlídněji i deštivý závěr večera.

„Miluji a obdivuji tuto skladbu mnoho let, ba až desetiletí, a nikdy jsem neměl příležitost ji dirigovat.“

„Je pro mě velkou ctí oslavit Smetanovo výročí právě rolí Libuše a těším se na to, až stanu vedle těch úžasných pěvkyň, které Libuši zpívaly.“

„Smetanova hudba je mému srdci asi nejbližší z českých autorů a Libuše samozřejmě zastává výsostnou pozici naší národní opery.“

Za nejočekávanější projekt Pražského jara k Roku české hudby označují pořadatelé festivalu koncertní uvedení Smetanovy Libuše, naplánované na 28. a 30. května. Libuše zazní v Rudolfinu pod taktovkou Jakuba Hrůši v provedení České filharmonie s Pražským filharmonickým sborem. Titulní postavou bude Kateřina Kněžíková, Přemyslem Adam Plachetka. Stejný projekt je pak 16. června ještě na programu festivalu Smetanova Litomyšl ve skladatelově rodišti.

„Bez ohledu na to, že je Mozart v Salcburku všudypřítomný, jeho hudby nemáte nikdy dost!“

„Na tuto stránku věci se Robert Carsen soustředil o něco méně, než by bylo záhodno.“

„Bylo by skvělé, kdyby se jménem Bartoli zůstalo nadále spojeno vrcholné umění, a ne jen kreace, které si zaslouží uznání především kvůli slavné minulosti interpretky.“

Cecilia Bartoli a Salcburský svatodušní festival, to je spojení, které po organizační, dramaturgické i umělecké stránce od roku 2012 přináší každoročně potěšení, a to samo o sobě, ale i jako návnada směřující k velkému letnímu festivalu Salzburger Festspiele. Letošní téma Tutto Mozart zahrnulo nejen koncerty, ale také inscenaci opery Titus v režii Roberta Carsena. Jaká byla? A jaká v ní byla umělecká ředitelka víkendové akce a legendární pěvkyně?

„V kantátě Česká píseň se Smetana poprvé prezentuje jako umělec naplňující moderní národní ideu.“

„Sólový výkon Daniela Matejči byl podle očekávání brilantní, mimořádně energický, zároveň působil zcela přirozeným dojmem.“

„Vrcholem Dvořákovy Šesté symfonie a znamenitým závěrem koncertu bylo grandiózní Finale.“

Liberečtí diváci byli 18. května účastni v pořadí již druhého symfonického koncertu Šaldova divadla k oslavě národních skladatelů v rámci Roku české hudby. Orchestr hrál s houslovým talentem Danielem Matejčou a pod taktovkou dirigenta Jaroslav Kyzlinka.