„Korngoldova Bouře působila krotce, jako by dirigent hudebníky šetřil pro dramatičtější okamžiky.“

„Slavnostní ouvertura Josefa Bohuslava Foerstera dala naplno vyznít orchestru a byla náležitou přípravou na Mahlera po přestávce.“

„Rané dílo Gustava Mahlera Píseň žalobná je pohádka o třech větách.“

Pro svůj první abonentní koncert 69. koncertní sezóny si Filharmonie Brno vybrala ranou kantátu Gustava Mahlera, která určila název koncertního projektu Pohádkový Mahler. Na den přesně před devadesáti lety zazněla ve světové premiéře 28. listopadu 1934 v brněnském Blahoslavově domě, v dnešní Lidické ulici, pod vedením Mahlerova synovce Alfreda Rosé Mahlerova třívětá Píseň žalobná. Den poté byla uvedena ve Vídni. Podobně tomu bude i letos. V tomto brněnském místopisu vede pomyslná přímka mezi Blahoslavovým domem a Janáčkovým divadlem. Přibližně uprostřed, na nároží ulic Lidická a Koliště, se narodil sedmatřicet let po Mahlerovi Erich Wolfgang Korngold, směřováním Mahlerovi blízký, a Mahlerovým souputníkem byl i Josef Bohuslav Foerster. Pohádkový Mahler spojil tyto osobnosti do jednoho projektu a klíčové sólo si vzala na starosti sopranistka Chen Reiss.

Na programu byla uvedena díla Ericha Wolfganga Korngolda – Der Sturm (Bouře) pro sbor a orchestr a Einfache Lieder (Prosté písně). Od Josefa Bohuslava Foerstera zazněla Slavnostní ouvertura a po přestávce měla prostor jubilující Das klagende Lied (Píseň žalobná) od Gustava Mahlera, v původní třívěté verzi. Pěvecky se Brnu představili renomovaní zahraniční umělci, izraelská sopranistka Chen Reiss, německá mezzosopranistka Stefanie Irányi, německo-italský tenorista Attilio Glaser a rakouský barytonista Michael Wagner. Český filharmonický sbor Brno připravil sbormistr Petr Fiala a Filharmonii Brno vedl šéfdirigent Dennis Russell Davies. Orchestr za scénou řídil Dominik Pernica.

Z pravé strany foyeru byla připravena dvacítka sedadel a pultů s notami pro dechové nástroje a tympány. Hlediště se zaplnilo, na jevišti velkolepě působily čtyři harfy. Pan šéfdirigent Davies se všem poklonil, přivítal krásnou sopranistku Chen Reiss a její jméno se objevilo i divákům nad jevištěm, navracení Ericha Wolfganga Korngolda do jeho rodného Brna mohlo začít. První takty však byly zklamáním. Bouře na slova Heinricha Heineho působila krotce, jako by dirigent hudebníky šetřil pro dramatičtější okamžiky. A skutečně, z běžícího textu bylo patrno, že bouře záhy zmizí a objeví se hvězdy. Sopranistka zpívala jiskrně až radostně. Také další básně, výběr z Einfache Lieder, v překladu Tadeáše Hozy – jméno je brněnskému koncertnímu publiku jistě povědomé – znělo v podání Chen Reiss velmi něžně a orchestr tento pocit ničím nenarušil. Půvabně a bezbranně vyzněla Sněženka, tajemně až melancholicky Serenáda. Zářivě zazvonilo Milostné psaníčko a je škoda, že na závěr bylo vybráno Léto, jemuž slova určila převládající smutek. Následující Slavnostní ouvertura Josefa Bohuslava Foerstera dala naplno vyznít orchestru a byla přípravou na pohádkového Mahlera uvedeného po přestávce.

Rané dílo Gustava Mahlera Píseň žalobná je pohádka a kantáta o třech větách. První věta Pohádka z lesa nás vnáší do tajemného, ševelícího, šumícího lesa, takového, jaký známe z pozdějšího Mahlerova díla, zejména z prvních symfonií. Zde se odehrálo drama bratrovraždy pro jednu hrdou krasavici. Ve druhé větě s názvem Šumař našel potulný muzikant kostečku, ze které si vytvořil píšťalku, ale žalobnou. Zpovzdálí (my víme, že z foyeru), se ozvaly fanfáry lovců, ale píšťalka zněla smutně. Pak ze zámku doléhala veselá Svatební slavnost. Šumař se přiblížil. Ženich znejistil, zkoprněl, hosté se rozutekli, zámek se rozpadl. Pravda vyšla najevo.

Po hudební stránce je dílo úchvatné vyspělým a nezaměnitelným mahlerovským jazykem, osobitou harmonií i rytmem s často užívanými lendlery. Dokonale zpíval Český filharmonický sbor Brno, často dělený na ženskou a mužskou část i na tenory a basy. Zněl vždy zřetelně a sytě. Také orchestr už byl veden dramaticky, o poznání s rychlejším tempem v závěru. Hlasy pěvců nebyly barevně příliš daleko od sebe, tenor Attilio Glaser zněl tvárně a lyricky, baryton Michaela Wagnera byl jen o něco ráznější a temnější. Sopranistka Chen Reiss zpívala jemně až křehce průzračně, mezzosopranistka Stefanie Irányi s partem altu měla úlohu delší a využila v ní řadu barevných odstínů s výraznou dynamikou. Všichni byli v naprostém souladu.

Obecenstvo tleskalo nadšeně, mnozí ve stoje. Pohádkový Mahler se třemi našimi rodáky patří nepochybně do Roku české hudby a naší dobrou reprezentací bude i 8. prosince ve Vídni.

Foto: Filharmonie Brno / Jan Prokopius