PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na pódiu sedí u pultů Čech vedle Němce, dva orchestry pro jediný večer prorostly do jednoho.“

„Hudba halasná i komorně ztišená, rozháraná i zklidněná a ztišená.“

„Interpretační pojetí v podobných projektech není a ani nemůže být na prvním místě. Koncert musí být zvučen.“

Je půl hodiny před koncertem, na pražském Výstavišti se postupně scházejí více než dvě tisícovky posluchačů. Na velkoplošnou obrazovku se začíná promítat dokument o Mahlerově Sedmé symfonii. Čtvrt hodiny po osmé se dílo rozezní živě. Na open air scéně, interpretováno společně Čechy a Němci, stejně jako při premiéře v roce 1908. Poprchává a nikdo neví, jak se počasí vyvine.

„Korngoldův záměr zaujmout od první noty vyšel opravdu báječně.“

„Roberto Saccà si v převážně expresivním nasazení bezpečně podržel hlasovou kvalitu po celou operu.“

„Hvězdou opery Mrtvé město byla samozřejmě litevská sopranistka Vida Miknevičiūtė, která rozzářila scénu od prvního vstupu se samozřejmostí primadony.“

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha uvedl pátý den svého program mimořádné dílo světové operní tvorby. Mrtvé město, op. 12 od Ericha Wolfganga Korngolda jsme ve Dvořákově síni Rudolfina slyšeli v úterý 10. září v koncertním provedení. Vedle vynikajících zahraničních sólistů a domácí pěvecké ekipy spoluúčinkoval Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK za řízení Tomáše Braunera, Pražský filharmonický sbor, připravený sbormistrem Lukášem Kozubíkem, a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu, jehož sbormistryní je Věra Hrdinková. A třebaže se nedostávalo kouzla operní scény, bylo koncertní provedení velkým zážitkem.

„I to je posláním festivalu, aby zaznívaly také nové nebo neznámé skladby, ne pouze a výhradně jen osvědčená klasika.“

„Soudobá hudba mě zajímá a Jiří Gemrot má dobré hudební nápady, které dovede mistrně zpracovat.“

„Transkripce nevyhledávám, původní varhanní repertoár je víc než dost rozsáhlý.“

O pražských svatojakubských varhanách hovoří titulární varhanice baziliky Irena Chřibková, ředitelka tamního Mezinárodního varhanního festivalu Audite Organum, jako o velkém nástroji, na který si zdaleka ne každý může každý den zahrát. Jde o největší tuzemské varhany. Stojíme však před jejich nezbytnou rekonstrukcí, upozorňuje a vypočítává, kolik milionů korun je ještě potřeba dát dohromady, než se začne.

„Už úvodní takty první věty s názvem Vzpomínky dokázaly v prostoru kostela vytvořit působivou, až filmovou atmosféru.“

„Plný a jasný tón lesního rohu se se zvukem orchestru velmi dobře pojil, aniž by ztrácel na čitelnosti.“

„Zvláště v rytmicky výraznějších nebo dynamicky kontrastních pasážích vynikla souhra celého orchestru.“

Poslední srpnovou sobotu se v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově konal patnáctý a závěrečný koncert festivalu Za poklady Broumovska. Pod taktovkou dirigenta Vojtěcha Spurného se ve vynikající formě představil orchestr Jihočeské filharmonie a jako sólistka vystoupila hornistka Zuzana Rzounková. Program sestavený v duchu letošního Roku české hudby nabídl posluchačům díla našich klasiků, ale také současných skladatelů. Podtextem koncertu bylo také sympatické gesto fair-play a smíření.

„Porpora jako proslulý pedagog a představitel tzv. neapolské školy nikdy neslevil z požadavků na pěveckou virtuozitu.“

„V inscenaci se opět objevili zpěváci známí již z předešlých festivalových ročníků.“

„Pravou oporou strhujících pěveckých výkonu byl letošní rezidenční orchestr festivalu Les Talens Lyriques řízený Christophem Roussetem.“

Pěvec, režisér a organizátor hudebního života Max Emanuel Cenčić se jako nepostradatelný „spiritus agens“ bayreutského festivalu barokní opery letos opět obrátil k jednomu z děl tzv. neapolské školy. Je jím Ifigenia in Aulide Nicoly Antonia Porpory, poprvé uvedená v Londýně roku 1735. Z archivních materiálů ji zpřístupnil a pro novodobé uvedení na festivalu připravil muzikolog Dragan Karolic. Svého vzkříšení se tak dočkala další Porporova opera.

„Wagner se dostal hudebně i psychologicky na samu dřeň postav, které nejsou nijak jednoduché; upřímně řečeno jsou i trochu divné.“

„Do Verdiho je možné se ponořit tak, že se hudbou stanete vy. Na jevišti je to pak konfrontace toho, co máte v hrdle a co se hraje v orchestřišti. Dvě hudby splynou v jednu.“

„Don Giovanni sváděl celý svůj život, v každém věku jinak. A hudebně je ta role stavěná stejně: dá se zpívat v každém věku, protože pokaždé ji lze uchopit jinak.“

Ludovic Tézier je uznáván jako nejlepší verdiovský barytonista. Studoval na Centre National d’Artistes Lyriques v Marseille a na École d’Art lyrique při Pařížské opeře a v roce 1998 vyhrál Operalii Plácida Dominga. Kariéru zahájil v operních domech v Lucernu a Lyonu, kde se věnoval především mozartovskému a belcantovému repertoáru, od roku 2010 postupně buduje pověst vynikajícího verdiovského pěvce. Jako Rigoletto, Simon Boccanegra, Macbeth, Don Carlo di Vargas, Amonasro, Posa či Luna hostuje ve všech světových operních domech a 30. zaří debutuje v Praze. Koncert bude průřezem jeho dosavadní kariérou a vystoupí na něm se svou uměleckou i životní partnerkou, sopranistkou Cassandre Berthon.

„Ředitelka Ivana Leidlová vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: ‚Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.‘“

„Pro velké pódium zámecké stodoly bylo připraveno scénické provedení árií, duetů i ansámblových výstupů z Mozartových oper.“

„Pavla Hubáčková byla pravou mozartovskou pěvkyní v každém výstupu, Eva Hartová připomněla oduševnělostí prodchnutým hlasem Jarmilu Novotnou.“

Festival Jarmily Novotné pokračoval na zámku v Litni u Berouna v sobotu 7. září Závěrečným koncertem již jedenáctého ročníku Pěveckých a interpretačních kurzů, které vedli opět vynikající lektoři rozvíjející talenty českých i zahraničních adeptů. Ředitelka Zámku Liteň Ivana Leidlová, pořádající masterclass od počátku, vyjádřila úspěchy pěveckých kurzů výstižně: „Je zde nádherná atmosféra. Pozvání přijali lektoři, jejichž entuziasmus je přímo nakažlivý.“

„Hudební estetiku je třeba datovat jako tu před Hanslickem a po něm.“

„Hanslick zjištění následně zhušťuje do slavné a mnohokrát citované definice, že podstata hudby tkví v pohybujících se znějících formách, přičemž formami jsou zde míněny právě ony vztahy mezi slyšenými tóny.“

„Trnem v oku mu byli skladatelé, kteří s revoluční vervou prolamovali hranice mezi hudbou a dramatem, hudbou a příběhem, hudbou a praktickým životem.“

Eduard Hanslick, rakouský hudební kritik a estetik, je jednou z nejvýznamnějších osobností hudební kultury 19. století. Jeho přísně analytický přístup k hodnocení hudebních děl, kritický ostrovtip, jímž útočil na nejednoho z nedotknutelných velikánů hudebních dějin, jeho neobyčejná znalost hudebně historické a teoretické problematiky a v neposlední řadě i nekonečně obětavá láska k hudbě z něj učinila mnohostrannou a neustále připomínanou figuru, jejíž intelektuální a spisovatelské výkony je zapotřebí stále zohledňovat při posuzování současných skladatelských projevů.

„Zatímco Bachovy skladby byly podány s pokorou a úctou ke géniovi, další část koncertu již spěla k fantazijnímu provedení.“

„Poté přišel vrcholný bod večera, improvizace varhaníka na témata Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka.“

„Výsledkem byl ohňostroj barev. Varhaník se projevil ohnivý gejzír nezadržitelné hudební invence.“

V pondělí 9. září se konal další, již třetí koncert Mezinárodního varhanního festivalu v Olomouci. Jako interpret a improvizátor vystoupil italský varhaník Giampaolo Di Rosa. Vedle děl Bachových a Beethovenových zazněla i improvizace na témata českých skladatelů Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka a na závěr i na vlastní téma varhaníka. Varhany u sv. Mořice tak prošly zkouškou ohněm.

„Dramatický talent a kompoziční jistota mladého Smetany dokážou strhnout.“

„Švédské symfonické básně by se mohly hrát častěji.“

„Osudová má znít trochu slavnostně, ale tady se pořád běželo dopředu…“

Jeden z dramaturgicky nejzajímavějších koncertů letošní Dvořákovy Prahy se odehrál v pondělí 9. září. Bamberské symfoniky znovu řídil Jakub Hrůša a nabídl „švédské“ symfonické básně Bedřicha Smetany a Beethovenovu Osudovou symfonii. Mladý Smetana měl velkolepý účinek, dobře známého Beethovena naopak oslabilo zvolené rychlé tempo.

„První ze dvou částí koncertu byla věnována tvorbě duchovní, druhá hudbě světské.“

„Pěvcův hluboký ponor do textu, jeho výrazová schopnost měnit afekty a neomylná pěvecká technika opět zanechaly ohromující dojem.“ 

„Bruno de Sá projevil svůj vrozený temperament.“

Bayreuthský festival barokní opery vstoupil počínaje 5. zářím do svého pátého ročníku. Jeho nedílnou součástí jsou sólové recitály, pořádané buď v evangelickém kostele sv. Jiří, v kostele zámeckém anebo přímo v Markraběcím operním domě. A právě zde, v tomto reprezentativním a akusticky nejpříhodnějším prostředí, vystupují současné hvězdy vokální barokní hudby provázené renomovanými soubory. V loňském roce to byli německo-rumunský kontratenorista Valer Sabadus a německý tenorista Daniel Behle, v letošním roce se této cti dostalo Jakubovi Józefu Orlińskému (6. září) a rakousko-anglické sopranistce Anně Prohaska (14. září). Toužebně očekávaný polský kontratenorista však náhle onemocněl, organizátoři tak promptně našli náhradu v mužském sopranistovi Brunovi de Sá.

„V dnešní době to tak velice často je – zpěvák nejen, že musí být připravený pěvecky, ale zároveň musí mít sám za sebe velmi dobrou představu, co a jak chce hrát. Režiséři to za vás neudělají.“

„V cizině se všichni zajímají především o sebe.“

„Jsou hlasy, které se musí postavit – ten můj je jedním z nich.“

Carmen alias Jolana Slavíková. Česká pěvkyně se zahraničními ambicemi, bývalá sopranistka, nyní mezzo. Příběh absolventky Pražské konzervatoře a frankfurtské Hochschule für Musik, liberecké Evy a v příštích dnech debutantky v Maďarské státní opeře je v mnohém nestandardní, o to zajímavější. Slavnou Habaneru poprvé zpívá na budapešťském jevišti už 12. září.

„O Sedmé symfonii se říkává, že je Písní noci.“

„Noční hudba Mahlerovy Sedmé je lyrickým dopisem manželce Almě.“

„Vizionářské koncepce a zvukové novátorství jeho partitur nenechávají na pochybách, že své představy zaznamenával v Alpách zcela výjimečný umělec.“

Sedmá z devíti dokončených symfonií Gustava Mahlera,  osmdesátiminutový pětivětý monument, bývá nazývána Písní noci. S jednou charakteristikou se však nevystačí, protože její hudební příběh někam směřuje, a to od dramatu k vítězství. Jako jediná z Mahlerových symfonií měla světovou premiéru v Praze. Stalo se tak 19. září roku 1908 a za autorova řízení. V Roce české hudby 2024 se tehdejší spojení česky a německy hovořících hudebníků do jednoho tělesa opakuje. Koncert festivalu Dvořákova Praha pod taktovkou Jakuba Hrůši propojuje v Mahlerově Sedmé 11. září Českou filharmonii a Bamberské symfoniky.