„Sólového partu houslí, od kterých současně i dirigoval orchestr, se ujal italský houslista a dirigent Fabio Biondi.“ 

„Housle zářily a vznášely se v prostoru s jasnými trylky a hudebními ozdobami, které střídalo pevné, ale měkké legato a nechyběla ani virtuózní sólová část bez orchestru, v níž houslista předvedl své umění.“ 

„Publikum mělo možnost si vychutnat výsostné umění houslového sólisty Fabia Biondiho, který nejen, že dokázal mistrně zvládat svůj nástroj, ale výsostně souzněl s orchestrem, který viditelně hrál s nadšením a radostí.“ 

Druhým abonentním koncertem cyklu „Filharmonie doma” byl koncert v čase předvánočním. 19. a 20. prosince rozezněla sál Besedního domu hudba barokní i klasicistní, kterou spolu s filharmonickým orchestrem provedl italský dirigent Fabio Biondi a ke spolupráci byla přizvaná cembalistka Barbara Maria Willi. Byl to přesně koncert v duchu adventu a míru a do posledního místa vyprodaný sál Besedního domu potvrzoval dramaturgovu šťastnou volbu. Recenze je psána z druhého koncertu, z pátku 20. prosince. 

Sál Besedního domu byl zcela vyprodaný a pódium bylo přesně pro tento typ koncertu. Komorní smyčcový orchestr, rozšířený o sólové dechové nástroje a cembalo uprostřed, u kterého spolupracovala s orchestrem Barbara Maria Willi. Sólového partu houslí, od kterých současně i dirigoval orchestr, se ujal italský houslista a dirigent Fabio Biondi. Ten patří k význačným současným interpretům barokní hudby a jeho přístup od počátku sliboval výjimečný zážitek.

První skladbou bylo Concerto per l´orchestra di Dresda in Sol minore RV 577 Antonia Vivaldiho. Tento benátský „Il prette rosso”, tedy “zrzavý páter” napsal nepřeberné množství skladeb, které všechny udivují svojí pozitivní energií a především tím, že byly určeny pro benátský dívčí sirotčinec, kde Vivaldi působil jako učitel a sbormistr. Díky přátelství s koncertním mistrem Drážďanské Hofkapele Johannem Georgem Pisendlem, který byl jeho žákem, psal Vivaldi i některé skladby pro tento drážďanský soubor. 

Právě takové Concerto otevřelo předvánoční filharmonický večer. Třívětou skladbu zahájilo Allegro a svižně plynulo za vedení prvních houslí Pavla Wallingera do postupně zatěžkaného závěru. Largo non molto přineslo sólové vstupy hoboje Romany Mazákové a fagotu Jozefa Makaroviče v pomalé pohodové kantiléně. Další Allegro opět zabouřilo energií a svižně plynulo až k ritardandu v závěru. 

Dalším autorem byl Jan Dismas Zelenka, výrazná postava českého baroka, působící v drážďanské Hofkapelle. Při pobytu v Praze napsal, mimo dalších, i skladbu Simphonie á 8 concertanti ZWV 189 pro dvoje housle, dva hoboje, violu, violoncello, fagot a basso continuo, která je z roku 1723. Osmihlasá skladba je podivuhodně barevná a živoucí, první věta Allegro – hlasy jednotlivých nástrojů na sebe organicky navazují v polyfonní sazbě a nad nimi se vznášejí sólové housle, které září. Ve druhé větě Andante sólový hoboj předává melodii houslím, pak se dostává ke slovu fagot Jozefa Makaroviče a vede dialog nejprve s hobojem Romany Mazákové a poté s violoncellem Evy Koválové. Třetí část Capriccio. Tempo di Gavotta je rozpustilá, vylehčená část pro všechny nástroje, Čtvrtá Aria da Capriccio. Andante zahájilo sólové violoncello, připojil se fagot. Housle přidaly pomalou, zářivou melodii a postupně se připojovaly ostatní nástroje a narůstaly do radostného crescenda. Menuet v tanečním klidném rytmu akcentoval těžké doby, nad kterými se vznášela melodie sólových houslí. Menuet II nastoupil následně attacca a ukončil skladbu v klidném a pohodovém duchu.

Druhou polovinu koncertu zahájil Houslový koncert in A op.1, č.1 Pietra Antonia Nardiniho. Tento italský houslista a skladatel působil na mnohých tehdejších královských dvorech, byl přítelem Leopolda Mozarta a jeho styl byl všude velmi ceněn. Jeho houslový koncert přednesl Fabio Biondi s patřičnou lyrickou kantabilností i vášnivostí. V první větě Allegro jeho housle zářily a vznášely se v prostoru s jasnými trylky a hudebními ozdobami, které střídalo pevné, ale měkké legato a nechyběla ani virtuózní sólová část bez orchestru, ve níž houslista předvedl své umění. Adagio podpořil orchestr housle v zatěžkaném rytmu a dal jim prostor pro měkkou kantilénu. Allegro assai přineslo hutný zvuk orchestru, nad kterým se vznášela precizní a technicky udivující  hra houslisty. Virtuózní část bez orchestru byla příležitostí pro předvedení sólistovy technické zdatnosti, kterou dovedl do pianissima a po malém odsazení ukončil skladbu spolu s orchestrem. 

Na závěr zazněla skladba Luigi Boccheriniho Symfonie d moll  op.12 č.4. Tato skladba je bez cembala, zato nastoupily na pódium ještě dva lesní rohy. Andante sostenuto. Allegro assai zahájil orchestr pevně, nad plénem, které se neslo v rychlém, precizním rytmu, se vznášely zářící housle v accelerandu, po něm následovaly jako kontrast měkké pianové části. Andantino con moto zahájcoy lehké sestupné motivy v houslích, podporované dechy. Tiché části s lehkými portamenty podpořily sólově se vznášející housle a v postupných dynamických vlnách věta dospěla do klidného závěru. Andante sostenuto. Allegro con moto, tato poslední věta vpadla v hrozivém fortissimu, pevně důstojně, s pevnými lesními rohy. Následné rychlé taneční téma se vzepjalo opět do fortissima a plénum orchestru přineslo vítr a bouři. Zlom do piana a následné crescendo do dalšího acceleranda přineslo několik dalších dynamických zlomů, aby dospělo do pevného a důstojného závěru. 

Nadšené publikum se dočkalo přídavku a opět na pódium přivolaná cembalistka spolu s orchestrem a sólovými houslemi provedli znovu Adagio z Houslového koncertu Pietra Nardiniho. Publikum tak mělo opět možnost si vychutnat výsostné umění houslového sólisty Fabia Biondiho, který nejen, že dokázal mistrně zvládat svůj nástroj, ale výsostně souzněl s orchestrem, který viditelně hrál s nadšením a radostí. Koncert tak ukončilo klidné pianissimo a publikum se rozcházelo do noci s pocitem vyrovnanosti a pohody z krásného koncertu.  

To vše přeneslo posluchače o dvě stě padesát let zpět, kdy hudba jásala a hladila zároveň. Akustika sálu ideálně přijímala zvuk orchestru a jistě se vše odráželo i v přímém vysílání Českého rozhlasu Vltava. Pohodový koncert, který dal na chvíli zapomenout na předvánoční shon.

Foto: Filharmonie Brno / Jan Prokopius

Facebook X E-mail WhatsApp