„Meditaci z opery Thais od Julesa Masseneta hrál Hudeček s emocionálně výrazným vibratem, které zhmotnilo lyrickou podstatu autorovy hudby.“   

„Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr Josefa Suka, která je repertoárové rodinné stříbro souboru, nesla pietní provedení, jak si je pamětníci uchovávají v mysli a jak je zaznamenané na dnes už historické nahrávce.“

„Celý koncert se konal bez přestávky, pokud nepočítáme prodlevu, během níž nastupoval na scénu koncertní sbor Zvonky se sbormistryní Jarmilou Novenkovou a varhaník Jakub Janšta.“

Konec adventního období je příhodnou dobou pro vánoční koncerty. Takové příležitosti se chopil také festival Svátky hudby v Praze a své hosty pozval Václav Hudeček ke spoluúčasti na Vánočním setkání 18. prosince do Betlémské kaple. Na podiu vystoupili houslistky Jana a Dana Vlachovy, violoncellista Mikael Ericsson, koncertní sbor Zvonky se sbormistryní Jarmilou Novenkovou, varhaník Jakub Janšta a Český komorní orchestr s uměleckou vedoucí Janou Vlachovou. Program s převahou českých skladatelů dotvářela hudba anonymů a ve světové premiéře Mikaela Ericssona.

Setkání zahájil protagonista večera, umělecký ředitel festivalu Svátky hudby, houslový virtuos Václav Hudeček, který úvodem přivítal emeritního prezidenta Václava Klause s chotí a hned poté zahrál první skladbu. Meditaci z opery Thais od Julesa Masseneta hrál Hudeček se emocionálně výrazným vibratem, které zhmotnilo lyrickou podstatu autorovy hudby. 

Svou druhou sólovou skladbou programu, populárním sólem z Pohádky, suity z hudby k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena Josefa Suka, nepochybně nadchl přítomné romantiky v publiku. Obdařil ji veškerou tónovou a výrazovou podstatou oistrachovského rodu, kterou Hudečkovi vnukl jeho mentor David Oistrach, jehož letošní říjnové padesáté výročí úmrtí Mistrův věrný student slovem i hrou připomíná. Thais zahrál v úpravě pro sólové housle od belgického houslisty Martina Pierra Marsicka. Ten hrával na dvoje stradivárky, které nesou jeho jméno Ex-Marsick. První z nich byly vyrobeny roku 1705, hrál na ně v letech 1966 až 1974 právě Oistrach. Druhé Marsickovy stradivárky vyrobil italský houslař v roce 1715 – na ty dnes hraje James Ehnes. A pro úplnost uvedl, že přítomnou úpravu Thais aranžoval Jiří Kabát.

Další konání Vánočního setkání na závěr Roku české hudby, jak byl večer prezentován, svátečního koncertu se vším všudy, se po instrumentální stránce stal radostným extempore rodin Vlachových a Ericssonových. V Českém komorním orchestru, pokračovateli legendárního Talichova ansámblu, zasedly totiž jak Jana Vlachová, umělecká vedoucí souboru, tak její mladší sestra Dana Vlachová, a také kompletní obsazení Ericsson Quartetu, který je rodinným podnikem. Smyčcové kvarteto tvoří otec-violoncellista Michael Ericsson a jeho tři dcery. Maria Ericsson Vlach – prim, Michaela Ericssonová – druhé housle a Magdalena Klinecká – Ericssonová – viola. Slova se tentokrát ujala Michaela Ericssonová, ředitelka Českého komorního orchestru a s vitální moderací uvedla poutavé momenty z historie souboru jakož i kompozice. 

Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr, op. 6 Josefa Suka, která je repertoárové rodinné stříbro souboru, nesla pietní provedení, jak si je pamětníci uchovávají v mysli a jak je zaznamenané na dnes už historické nahrávce. Pět vět Sukovy mladistvé serenády plynulo v naprosto autentickém pojetí vyvážené psychologické návaznosti, jak ji kdysi z autorovy partitury vyrozuměl a realizoval zakladatel komorního orchestru Václav Talich a do nové éry přenesl Josef Vlach. Pomalé věty měly pel secesní noblesy a nesentimentální cudné lyriky, finální Allegro giocoso bylo svůdně živoucí.

Michaela Ericssonová mimo jiné nostalgicky vzpomněla desetiletí kdy se nahrávka Sukovy Serenády v záznamu Českého komorního orchestru hrávala na Štědrý den v rozhlase, letos už ji však v programu nenašla. Skladba nicméně v rozhlasovém programu je, leč v provedení Sukova komorního orchestru – na Štědrý den půl hodiny před půlnocí na stanici Český rozhlas Vltava. 

Program pokračoval skladbou s originálním názvem Värmladsvisan à la Smetana (Píseň o Värmlandu podle Smetany) od Mikaela Ericssona. Autor v ní vzpomíná na hudební motiv ze švédské provincie Värmland, v niž leží město Arvika, rodiště skladatele, který nápadně koresponduje se hudbou Smetanovy symfonické básně Vltava z cyklu Má vlast. Nejen, že skladba potěšila známou melodií, ale zaujala i modem známým ze skladeb severských autorů Griega, Nielsena či Lindblada. Tedy zamyšleně nesenou melodií v mírném pohybu a rozsahu, popsatelnou nepřesně jako nostalgická. 

Další hudbou programu byl sled skladbiček s prostým názvem Koledová kolekce 2.0 opět od Mikaela Ericssona. Byly to koledy známé i neznámé – Dej Bůh štěstí, Tedy poženem, Eh barn är fött, (Eh dítě se narodilo), Tipp – tapp (Klepy – klep), Hej tomtegubbar (Ahoj Santo) a konečně veleznámá rakouská píseň Tichá noc Franze Xavera Grubera na slova Josepha Mohra Instrumentálně poutavé provedení s dvojicí houslistek, střídavě mladší a virtuózní generace, doplnil v závěrečné koledě pěvec Jan Ericsson.  Poté přišla ještě originální švédská koleda Nu är det Jul igen (Teď jsou zase Vánoce) v úpravě Rona Jefferse.

Celý koncert se konal bez přestávky, pokud nepočítáme prodlevu, během níž nastupoval na scénu koncertní sbor Zvonky se sbormistryní Jarmilou Novenkovou a varhaník Jakub Janšta. Sborový program tvořily píseň Má hvězda ze Tří tříhlasých sborů od Bedřicha Smetany, píseň Spi, spi neviňátko od Jakuba Jana Ryby, Gloria pro tři ženské hlasy a varhany od Jana Nováka a finální Vánoční roztomilost ze sbírky Česká mariánská muzika od Adama Václava Michny z Otradovic.

Varhanní doprovod mile doplňoval Rybovu píseň, byl součástí hudby Novákova Gloria a v Michnově okouzlující Vánoční roztomilosti potvrdil charakteristiku flétnový hlas varhan. Na závěr, kdy se na koncertech přidává, přibyly k účinkujícím nejmladší ratolesti Vlach-Ericssonova společenství. Čtyři hoši a děvčátko, přivedeny Janem Ericssonem, se za účasti orchestru, sboru a Václava Hudečka rozloučili koledou Narodil se Kristus Pán. Vánoční atmosféra koncertu 33. ročníku Svátky hudby v Praze mile emotivně ozdobila program věnovaný také závěru Roku české hudby 2024. Nesporně důstojné finále reprezentovaly skladby Josefa Suka, Bedřicha Smetany, Jakuba Jana Ryby Jana Nováka a Adama Václava Michny z Otradovic.

Foto: Svátky hudby / Radovan Šubín

Facebook X E-mail WhatsApp