PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Snad jsem konzervativní, ale mám za to, že ne každý shluk tónů je hudba, stejně jako ne každý shluk písmem vytvoří slova, věty.“

„Znám kompozice z 12. století, které jsou živější a soudobější nežli něco, co vzniklo včera.“

„Skladba Kámen a bolest obsahuje i tryznu za hloupost lidí…“

Výtvarník, vysokoškolský pedagog, básník a dramatik prof. JUDr. Vladimír Franz je zároveň jedním z našich nejznámějších skladatelů. Od počátku osmdesátých let skládá scénickou hudbu, za níž získal řadu ocenění, věnuje se rovněž volné hudební tvorbě a kompozici hudby filmové, televizní a rozhlasové; druhou základní oblast jeho umělecké činnosti představuje tvorba výtvarná. Na Divadelní fakultě AMU mnoho let vede Kabinet scénické hudby, zároveň působí na katedře výtvarné kultury Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a přednáší na FAMU. U příležitosti jeho životního jubilea uvede orchestr Prague Philharmonia 17. března ve světové premiéře jeho novou skladbu Kámen a bolest.

„O Ravelovi napsal Martinů, že se jeho hudba dostává k hranici rafinovanosti, ale že má vybroušenou formu a že jde vždy o čistý, jasný a přesný projev.“

„Pětkrát se za studií pokusil získat Římskou cenu, stipendium, které by pro něj bylo zajímavé po hmotné stránce, ale také by posílilo jeho skladatelské renomé.“

„Instrumentoval pro orchestr Musorgského Obrázky z výstavy – a řadu dalších upravovatelů stejného klavírního cyklu v celosvětové symfonické koncertní praxi v pomyslné soutěži zcela převálcoval.“

Před sto padesáti lety se narodil Maurice Ravel, Francouz s baskickými předky, virtuózní skladatel komponující hudbu blízkou impresionismu a jedinečným způsobem současně i neoklasicismu. Když v roce 1918 zemřel Claude Debussy, začal být považován za nejlepšího žijícího francouzského skladatele. Právem.

„Dílo Jiřího Melcelia se řadí mezi to nejlepší, co v jeho době v Čechách vzniklo“

„Večer svým formátem zůstal někde na půl cesty mezi koncertem a bohoslužbou“

„Tvůrci cyklu by si měli ujasnit, jakou dramaturgickou trajektorii chtějí za poměrně vysoké vstupné zvolit.“ 

První ze čtyř koncertů nového Strahovského cyklu byl věnován hudbě barokního skladatele, jenž poměrně značnou část života strávil právě na Strahově, Jiřího Melcelia. Vedle souboru La Bilancetta pod vedením Ladislava Horkého se provedení Mariánských nešpor zúčastnila také strahovská chorální schola. Liturgicky bylo vše správně, značné rozpaky ale vzbuzuje kvalitativní úroveň, kterou zahajovací koncert přinesl. Zdá se, že si tvůrci cyklu budou muset ujasnit, jakou dramaturgickou trajektorii chtějí zvolit. Zda za poměrně drahé lístky nabízet amatérskou duchovní hudbu, nebo cílit na špičkové profesionály v oboru.

„Už roku 1989 mě fascinovalo, že symbolickou figurou se stal umělec, který se po letech izolace v komunistických vězeních stal prezidentem Československa.“

„Havlův život, jeho odvaha, síla a dílo jsou také důležitým vzorem pro mladou generaci.“

„Divadlo je mnohdy ta nejlepší psychiatrická klinika na světě.“

Reinhard Seehafer (*1958) se stal patrně prvním skladatelem, který zhudebnil něco z literárního díla Václava Havla. Rodák z Magdeburku je též dirigentem a pianistou, působil v různých operních domech a v Německu založil a dodnes vede festival Altmark. V Česku se v minulosti už párkrát objevil, tentokrát přijede spolu s barytonistou Michaelem Vollem, s nímž 10. března v pražském Rudolfinu provede v rámci sezony Českého spolku pro komorní hudbu mimo jiné světovou premiéru svého díla nazvaného Čtyři písně na básně Václava Havla.

„V dnešní digitálně době se sice jedná o něco technologickým vývojem dávno překonaného, jisté zvláštní kouzlo zde ale přece jen zůstalo.“

„Oba interpreti mají velmi dobrou pianistickou techniku, hrají s jemným citem a s vytříbeným smyslem pro preciznost ansámblové hry.“

„Orchestr Berg se spolehlivým koncertním mistrem Davidem Danelem hrál celý večer jen ve smyčcové sestavě.“

První koncert sezony Orchestru Berg měl název Wurlitzer night, výstižnější však by možná v titulu byla alespoň malá zmínka o soudobé polské hudbě, která zněla celým večerem 4. března. Sólově se v Centru současného umění DOX prezentovali pianisté Piotr Orzechowski a Pavol Praženica.

„Zhudebnit Havlovy texty byl Reinhardův nápad. Skladbu mi navrhl pro náš společný recitál v Praze a já s tím rád souhlasil.“

„Jsem zvědavý, jak písně na Havlovy texty zapůsobí na publikum.“

„Opery jsou přenositelné do jiného období, než do kterého byly autory zasazeny. Není to ovšem nic snadného, naopak, je to velmi náročné.“

Do sezony České filharmonie zavítá renomovaný německý barytonista Michael Volle. Na březnovém večeru konaném pod hlavičkou Českého spolku pro komorní hudbu zazpívá za klavírního doprovodu Reinharda Seehafera mimo jiné i světovou premiéru Čtyř písní na básně Václava Havla, které zkomponoval právě tento pianista, skladatel a dirigent. Letos 65letý Volle má za sebou bohatou divadelní kariéru, v Česku ovšem není moc známý. Diváci kinopřenosů z Metropolitní opery si ho nicméně mohou pamatovat z projekce Wagnerových Mistrů pěvců norimberských roku 2014, v níž ztvárnil Hanse Sachse, a z titulní role Verdiho Falstaffa, kterého Metropolitní odvysílala roku 2023.

„Pryč jsou doby, kdy soudobí skladatelé chtěli hlavně šokovat.“

„Jeho přístup k hudbě jako by v sobě měl něco tradičně anglického, typově trochu připomínal někdejšího šéfa PKF, Švýcara Kaspara Zehndera.“

„Nebylo to tedy provedení, které šlo existenciálně na hranu…“

Atraktivní program měla na programu v úterý 4. března Prague Philharmonia. Se dvěma vzácnými hosty v dirigentu Angusi Websterovi a violoncellistovi Istvánu Várdaiovi zazněl v Rudolfinu program se soudobou skladbou Huwa Watkinse, slavným violoncellovým koncertem Dmitrije Šostakoviče a nakonec s romantickou Symfonií č. 2 Roberta Schumanna. Pro orchestr s tradicí komornějšího klasicismu to byl hraniční repertoár.

„Žižkovské improvizování si ‚vzalo na paškál‘ díla českých barokních skladatelů.“

„K úsměvné dokonalosti byla dotažena divákova dezorientace v programu.“

„Mohla vznikat otázka, kde začíná a kde končí improvizování.“

Soubor Musica Florea, tuzemský průkopník tak zvané historicky poučené interpretace skladeb starších slohových období, vystoupil v Atriu Žižkov a právě znalost dřívějších provozovacích technik se stala gró koncertního pořadu. 3. března sedmička muzikantů vystoupila opět pod imaginární taktovkou violoncellisty a uměleckého vedoucího Marka Štryncla a představila hudbu doby barokní v o něco jiném světle, než jsme už zvyklí.

„Nikdy si nějak zvlášť dobře nerozuměli a setkávali se jen příležitostně. I umělecky byl každý jiný.“

„Prokofjev, očekávající pozici ´celebrity´, byl ochoten k velkým ústupkům. Jeho návrat do Moskvy se kryje s dobou, kdy v deníku Pravda vyšel článek Chaos místo hudby.“

„S Prokofjevem a Šostakovičem je to možná podobné jako se vztahem mezi Mahlerem a Straussem.“

Před osmdesáti lety, v lednu 1945, měla premiéru Pátá symfonie Sergeje Prokofjeva. V něčem se podobá Páté Šostakovičově z roku 1937. Obě díla, virtuózní a závažná, rozhodně spíše optimistická než tragická, odrážejí nutnost vyrovnat se s požadavky vládnoucí propagandy, ale zároveň tvůrčí snahu politickému diktátu nepodlehnout. Prokofjev a o patnáct let mladší Šostakovič měli společného protihráče, ztělesněného Stalinem, avšak současně vykazují i mnoho rozdílného. Hudebně i lidsky. A byli vůbec přátelé?

„Po rôznom klavírnom škriepení sa sestry stretli v mólovej repríze…“

„Orchester tu vstupoval do diela veľmi málo… ako keď človek skočí do konverzácie malým komentárom, len aby pripomenul kontext.“

„Semjon Byčkov víta tento východ slnka, no rovnako vzdáva hold búrke, ktorú odvialo.“

Česká filharmónia sa 3. marca rozlúčila s Viedňou nie inak ako po viedensky. Po úctyhodnom klavírnom výkone sestier Labèqueových, kde sa Mozartovmu dielu dostalo zaslúženej interpretačnej kvality, rozburácal Semjon Byčkov sálu Musikvereinu Symfóniou č. 5 Gustava Mahlera. Bolo počuteľné, že Mahlerova monumentalita sa v priestore trochu tlačila, no viedenské publikum výkon orchestra vo veľkom velebilo.

„Paolo Petrocelli je úspěšný kulturní manažer, univerzitní profesor a novinář vedený přesvědčením, že kultura, umění a vzdělávání jsou hlavní silou rozvoje a globální změny.“

„Od 14. do 21. února se odehrálo se celkem osm představení. Pětkrát balet Bajadéra, dvakrát opera Evžen Oněgin a jeden koncert, na kterém jsme uvedli Requiem W. A. Mozarta a jeho První symfonii.“

„Z Londýna přijel významný kritik Graham Watt, který se specializuje na balet a který konstatoval, že společnost je ve skvělé formě. Dalším přítomným kritikem byl pan John Allison, šéfredaktor londýnského operního časopisu Opera.“

Dva soubory Národního divadla Brno se vrátily ze Spojených arabských emirátů, kde měly obrovský úspěch. Jak k zájezdu došlo a co se v jeho průběhu dělo dalšího, přibližuje ředitel zahraničních vztahů divadla Radim Dolanský.