PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Je třeba nejen autora pochopit, ale také se do něj vcítit.“

„Když člověk Šostakoviče filtruje od jeho souvislostí, tak vlastně rozpojuje nerozpojitelné.“

„Dirigování si klidně zkusím i s dalším orchestrem.“

V závěru března si Česká filharmonie při svých abonentních koncertech vystačí s „vlastními zdroji“. V Rudolfinu 26., 27. a 28. března diriguje šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov, houslové sólo má koncertní mistr Jiří Vodička. Ztvární hlavní part Šostakovičova Prvního houslového koncertu, v druhé půli bude znít Pátá symfonie téhož autora.

„Pro Nettlův osud bylo rozhodující jeho členství ve vzdělávacím spolku Urania.“

„Kdoví kolikrát mu uškodila příslušnost k tajemnému spolku, opředenému úvahami o skrytém vlivu na společnost.“

„Psal se rok 1946, když byl Nettl jmenován profesorem hudební vědy na univerzitě v Bloomingtonu.“

Jen několik kilometrů od Náchoda se uprostřed líbezné krajiny nalézá rarita svého druhu. Venkovské ghetto. Od 18. století jej v obci Velká Bukovina, kde dnes žije pouhá stovka obyvatel, tvořilo deset domů v uličce zvané Židovská. K nim přibyla nevelká synagoga a rituální lázeň. Cenný, protože dodnes zachovaný, je židovský hřbitov s barokními či klasicistními náhrobky. O tom, jak a proč se Židé v tak malé obci kdysi ocitli, nepanuje shoda; nejpravděpodobnější se zdá verze, že sem uprchli před pogromy z nedalekého Polska. Ať tak, či onak, 10. ledna 1889 zde přibyl do rodiny Nettelů, později jen Nettlů, syn narozený ve Vrchlabí a pojmenovaný Paul.

„Když Neveuxe požádal o svolení převést Juliettu do opery, spisovatel vycítil, že poetika jeho hry a hudba českého skladatele se k sobě budou vzácně pojit.“

„Druhá adresa v Nice pokrývá období od září 1954 do poloviny léta 1955. Půlkruhový prominentní výhled s večerními západy slunce.“

„Ariadnu, mající také návaznost na francouzskou Riviéru, skladatel na scéně nespatřil a neslyšel. Stejně jako Řecké pašije.“

V Nice na jihu Francie strávil Bohuslav Martinů v první polovině padesátých let umělecky podstatné a plodné období. Přineslo od října 1953 do července 1955 řadu zralých děl, mimo jiné Epos o Gilgamešovi, Fresky Piera della Francesca, Hobojový koncert, operu Mirandolina a Otvírání studánek. Setkání s Nikosem Kazantzakisem v blízkém letovisku Antibes dalo navíc základ budoucí práci na Řeckých pašijích. Méně se však ví, že skladatel pobýval v Nice už na přelomu let 1936 a 1937 a že právě tehdy a tam dokončil operu Julietta, která měla pak premiéru v Praze 16. března 1938.

„S Václavem Luksem cítíme společně interpretovanou hudbu naprosto stejně.“

„Jsem nesmírně šťastná, že své obavy z vývoje ve světě můžu vybalancovat svojí prací a krásou klasické hudby.“

„S Jiřím Heřmanem jsme vystavěli roli Hraběnky, která je pro mě naprosto přirozená a autentická.“

Po úspěšné inscenaci Händelovy Alciny se do Brna vrací orchestr Collegium 1704 pod taktovkou Václava Lukse, aby společně s režisérem Jiřím Heřmanem připravili novou inscenaci Mozartovy Figarovy svatby. Ta vzniká v koprodukci s Théâtre de Caen a Slovenským národním divadlem. Premiéra se koná 22. března v Janáčkově divadle. V roli Hraběnky Almaviva vystoupí slavná sopranistka Simona Houda-Šaturová, pro kterou je to zároveň návrat do brněnské opery po patnácti letech.

„Hra Daniela Matejči se nesla v emocích cikánských primášů, a tak se vetřela otázka po jeho původu.“

„Skladba Míjející půlnoc je složena ze tří různých skladeb, které společně vytváří meditativní atmosféru jednotlivých fází dohasínajícího podzimního dne.“

„Překvapivý počin obohatil hudební život i historii neznámou a krásnou skladbou.“

Filharmonie Bohuslava Martinů je známá svou objevnou dramaturgií. Večer 13. března to opět potvrdil výběrem neobvyklého titulu z odkazu Bohuslava Martinů, který se v ten večer dočkal světové premiéry. Míjející půlnoc, cyklus tří skladeb, tvořících jeden celek, zazněl koncertně poprvé. Dirigent Robert Kružík ho provedl se zlínskou filharmonií v Kongresovém sále. Události předcházel excelentní výkon sólového houslisty Daniela Matejči, který přednesl dvě skladby pro sólové housle a orchestr.

„V roce 1848 na Žofíně zasedal Slovanský sjezd. Na jeho památku byl ostrov v roce 1925 přejmenován na Slovanský.“

„Vltava měla samostatnou premiéru 4. dubna 1875 na Žofíně, kde předtím poprvé zazněla 14. března i báseň Vyšehrad.“

„První souborné uvedení Mé vlasti se na Žofíně konalo v neděli 5. listopadu 1882. Dirigoval Adolf Čech.“

Slovanský ostrov v Praze, respektive tamní palác Žofín, byl v devatenáctém století místem řady významných kulturních a společenských akcí a událostí. V roce 1848 tam zasedal Slovanský sjezd, v sálech se konaly také koncerty. Mimo jiné právě zde vystoupili Franz Liszt, Hector Berlioz, Petr Iljič Čajkovskij či Richard Wagner a debutoval houslista Jan Kubelík. Opakovaně tam zněla Dvořákova a Fibichova hudba a v roce 1882 se na Žofíně konalo první souborné uvedení Smetanovy Mé vlasti. Premiérově se předtím ve stejném sále rozezněly i jednotlivé básně cyklu. Na jaře 1875 Vyšehrad a Vltava.

„Jestliže běžně při koncertech souborů zabývajících se historicky poučenou interpretací obdivujeme barokní hoboj či fagot – a pokud se náhodou na pódiu objeví viola da gamba, vzdycháme úžasem –, chalumeau přineslo nový zvukový ‚level‘.“

„Ernst Schlader nám ukázal, jak je nástroj schopen jímavé kantilény i omračujících běhů.“

„Hasse byl hvězdou ve své době právem a s opodstatněním se jeho hudba vrací na koncertní pódia.“

Ve čtvrtek 13. března do Prahy přijel starodávný nástroj jménem chalumeau, a to dokonce ve dvou vyhotoveních: sopránovém a basovém. Jejich majitel, zároveň umělecký vedoucí souboru Calamus Consort, Ernst Schlader připravil pro pražský Vzlet výběr zcela neznámého repertoáru, a to spolu s hobojistkou Katharinou Andres, fagotistkou Györgyi Farkas, violoncellistkou Hanou Flekovou. Soubor doplnil Václav Luks, který se tentokrát představil v poměrně neobvyklé roli jako cembalista.

„Z filozofického hlediska byl koncert výpovědí o různých aspektech lidské existence.“

„Josefowicz se zhostila úkolu s bravurou a zasloužila si dlouhotrvající potlesk.“

„V kontextu nečekané změny dirigenta svědčí výsledek o kvalitě orchestru i jeho schopnosti reagovat na nenadálé okolnosti.“

Večer 13. března 2025 v ostravském koncertním sále Kina Vesmír by se dal charakterizovat jako setkání hudebních proudů, které se zdánlivě ubírají různými směry, avšak nakonec se dokonale protnou. Janáčkova filharmonie Ostrava, tentokrát pod vedením Geoffreyho Patersona, který narychlo zastoupil dirigentku Annu Sułkowskou-Migoń, nabídla dramaturgicky promyšlený program, jenž propojil českou hudební tradici s moderním kompozičním jazykem a vtáhl posluchače do rozsáhlého světa ruské symfonické velkoleposti.

„Silentium! ensemble zpíval pod vedením sbormistryně Terezy Válkové s vyrovnanou dynamikou hlasů, intonační čistotou a radostným nasazením.“

„Na většině houslí nebyly patrny ramenní opěrky, natož kovové dolaďovače strun.“

„Držení houslí převažovalo již současné, ale za výrazovými tahy smyčců bylo možné si představit jednoho z prvních proslulých barokních virtuosů, Arcangela Corelliho.“

V rámci již třináctiletého koncertního cyklu Bacha na Mozarta uvedl 12. března Czech Ensemble Baroque spolu s nově vytvořeným sborem Silentium! ensemble v brněnském Besedním domě koncertní večer tří hudebníků žijících ve stejném časovém období, Henryho Purcella, Arcangela Corelliho a Georga Friedricha Händela. Všichni tři také ovládali hru na housle a jistě i na cembalo a mnohé další hudební nástroje, měli též bohatou hudební představivost. Na tu navázaly oba vzájemně provázané účinkující soubory ve snaze dosáhnout co nejautentičtějšího zvuku.

„Zamyslet se nad tím, že tento svět je pro nás všechny dost velký…“

„Příběh žen, rozdíly v právech a požadavcích, v tom, jak společnost vůbec přistupuje k jednotlivým pohlavím, jsou zachyceny naprosto přesně a děsivě.“

„Pevně věřím, že i zpěváci si užívají, že hrají životné charaktery – že nehrají nic, co by bylo muzeální a vzdálené.“

„Každodenně se setkáváme s tím, že člověk, který jakkoli vybočuje, je odsuzován. Je to v nás zakořeněno,“ zdůrazňuje režisér Marek Řihák podstatu nové inscenace Krvavé svatby Sándora Szokolaye, která poprvé zazní v Divadle na Orlí v sobotu 15. března. Operní drama inspirované hrou Federica Garcíi Lorcy vnímá jako aktuální odraz společnosti, v níž se privilegia žen a mužů zásadně liší…

„Celá scéna vychází z Grotowského pojetí divadla a provedena je v jednoduché abstrakci pouze s minimem rekvizit.“

„Za zásadní pro inscenaci považuji hudební vklad dirigenta Sébastiena Roulanda.“

„Národnímu divadlu se podařilo téměř výhradně z vlastních zdrojů dát dohromady obsazení, které si s problematikou operní francouzštiny poradilo, a ještě bylo co poslouchat.“

Naše první scéna uvedla 13. března v historické budově obnovenou premiéru opery Werther francouzského skladatele Julese Masseneta. Ta je spolu s Manon skladatelovým nejznámějším operním dílem a právem získává na oblibě i u nás. Národnímu divadlu se podařilo úspěšně „oprášit“ inscenaci Willyho Deckera z roku 1996, kdy byla poprvé uvedena v Amsterdamu, načež ji převzalo několik dalších operních scén. Ozdobou pražské inscenace je hra orchestru pod vedením Sébastiena Roulanda, svých partů se skvěle ujali i sólisté Opery Národního divadla.

„Baví mě soutěžit a bavilo mě to od počátku.“

„Při orchestrální zkoušce v Rudolfinu jsem měl příjemný pocit, že jsem vlastně doma.“

„Rodiče byli ve světě hudby naprosto nezkušení a nevěděli si rady. Ale došlo k neuvěřitelné shodě okolností. V televizním pořadu Všechnopárty byl rozhovor s Ivem Kahánkem…“

Klavírista  Adam Znamirovský rozjel koncertní dráhu efektně: v roce 2018 vystoupil jako osmiletý kluk na festivalu Pražské jaro. V té době už měl na svém kontě vítězství ve dvou dětských klavírních soutěžích a bylo zjevné, že se jedná o pianistu obdařeného mimořádným talentem. Devátého února letošního roku oslavil Adam patnácté narozeniny. Počet klavírních soutěží, kterých se doposud zúčastnil, se blíží ke třem desítkám. Z většiny si přivezl první cenu, nezřídka spojenou s titulem „absolutní vítěz“.