„Máme štěstí, že jsme byli obdarováni hudebním talentem.”

„Je to vždycky velká výzva, když pracujete s lidovou hudbou.”

„Pro Českou republiku mám místo ve svém srdci.”

„Zůstaňte sami k sobě upřímní.“ To je životní a umělecké motto světového klavíristy Simona Trpčeského pocházejícího z Makedonie. Společně s Prague Philharmonia zahájí její koncertní sezónu 4. září v pražském Rudolfinu jako sólista Klavírního koncertu č. 5 F dur „Egyptského” od Camilla Saint-Saënse. Vedle úspěšné mezinárodní kariéry se věnuje i pedagogické činnosti na konzervatoři v chorvatském Záhřebu, je také iniciátorem projektu Makedonissimo, který světu poutavým způsobem přibližuje makedonskou lidovou hudbu. A rozhovor s pianistou se dotkl i jeho osobního vztahu k České republice.

Čeká vás rušný začátek koncertní sezóny. Začínáte 4. září v Praze, pokračujete do Seattlu, pak Bukureště, Londýna. Měsíc pak zakončíte sólovým recitálem v Concertgebouw v Amsterdamu. Aby toho nebylo málo, na každém koncertě hrajete jiný repertoár – klavírní koncerty od Saint-Saënse, Griega, Čajkovského, recitály s různým programem… Jak se vám daří udržet v hlavě takto obrovský repertoár a přitom zůstat při smyslech?

Vezmu si vaši otázku jako kompliment, pokud na vás opravdu působím, že jsem zdravý na těle i na duši. (smích) Děkuji! Myslím si, že je velice důležité zůstat nohama na zemi a nebýt hlavou v oblacích; setrvat v realitě, jak nejlépe člověk dokáže. To vás udržuje v rovnováze a v soustředění. Samozřejmě, moje životní tempo je opravdu rychlé a hektické. Život má i spoustu nástrah a výzev. Nejdůležitější jsou dvě věci, které jdou společně ruku v ruce – talent a stabilní osobnost.

Vyrostl jsem ve skromných poměrech ve Skopje, ale ve šťastné, teplé atmosféře. Myslím si, že právě tato životní zkušenost mi zachovala stálost jak přes všechny studijní roky, tak přes všechny výzvy, kterým museli čelit obyvatelé Makedonie – získání nezávislosti, ekonomické problémy a tak dále… 

Tyto zkušenosti spolu se schopností udržet široký repertoár – což je také druh talentu – mi umožňují zodpovědět vaši otázku. Není to lehké, ale když je člověk zdravý a dokáže život přijmout s vášní a s veškerou láskou, tak to jde. 

Jsem opravdu vděčný, že můžu žít takový život naplněný spoustou zážitků společně s koncerty s různorodým repertoárem, který jsem schopný rychle měnit. Je to pro mě zajímavější. Nejsem ten typ člověka, který chce zůstat u tří různých koncertů během sezóny. Zároveň, samozřejmě nejsem zastáncem příliš velké rozmanitosti repertoáru, protože to pak není člověk schopen naplnit zadání. Bylo by to až moc náročné, uvážíme-li změny sálů, měst, míst, časů, zkoušky, cvičení a podobně. Máme jen dvacet čtyři hodin. K tomu by měl člověk ještě žít svůj život.

Jak se připravujete na nadcházející sezónu? Jakým způsobem cvičíte, když se vám repertoár takhle často mění?

Je toho teď opravdu hodně, ale není toho tak moc jako třeba minulé jaro nebo podzim. Repertoár se teď často mezi koncerty obměňuje. Je to jednodušší, protože všechny skladby jsem už při prvním učení nastudoval co nejpečlivěji. Některé jsem hrál nedávno, některé zase ne. Další věcí je schopnost oprašovat skladby co nejrychleji.

Například Saint-Saënsův Pátý klavírní koncert, který hraju za pár dní v Praze, jsem zas tolik veřejně zatím nehrál. Je to vlastně nová skladba, kterou jsem se naučil minulý rok. Bylo moje přání ho hrát v Praze a jsem Prague Philharmonia opravdu vděčný, že mou nabídku přijali.

V srpnu jsem tři týdny necvičil, protože jsem potřeboval dovolenou, kterou jsem strávil ve Španělsku a Chorvatsku. Snažím se najít rovnováhu mezi prací a životem. To je klíčové pro udržení zdravého ducha a těla. Teď pracuju rychle, snažím se dostat koncert zpátky do hlavy a taky pracuju na svalové paměti. To je opravdu důležité. Učím se rychle a oprašuju rychle. Je to ale dar.

Můj otec vždycky říkával, že život je boj a že musíme bojovat za své vlastní dobro a hudbu samotnou. Věřím, že máme štěstí, že jsme byli obdarováni hudebním talentem, a myslím si, že je důležité dělat pro hudbu maximum.

Cvičíte někdy i bez klavíru? Pomáhá vám mentální nácvik skladeb?

Ano, cvičím mentálně. Moje hlava pořád pracuje, i v noci. Vím, že během spaní pořád hýbu prsty. Často cvičím i bez not. Někdy i na stole. Všechno se to ukládá do mozku a do svalů. Opravdu to pomáhá.

4. září v pražském Rudolfinu začínáte novou koncertní sezónu Prague Philharmonia s Klavírním koncertem od Camilla Saint-Saënse č. 5. Jaký máte vztah k této skladbě?

Je to pro mě nová skladba, není tak často hraná, ale je to fantastická hudba. Původně chtěli hrát Rachmaninovův Druhý. Upřímně, teď by to bylo pro mě jednodušší, mám ho pořád v hlavě, umím ho perfektně, mnohokrát jsem ho hrál. Jsem ale rád, že mou nabídku se Saint-Saënsem přijali. Mám tento koncert opravdu rád. Měl jsem v úmyslu ho hrát na více koncertech, to se ale bohužel nepovedlo.

Minulý rok jsem byl rezidenční umělec Královského skotského národního orchestru a v Monte Carlu. Se skotským orchestrem jsem hrál Saint-Saënsův Druhý a Pátý, oba jsme je nahráli z živého vystoupení v minulé sezóně. Vyjde to v Linn Records, se kterými spolupracuju už od roku 2020.

Poslouchám všech pět koncertů. Pátý zní velice exoticky. Orientální zvuk, veškeré zvukové efekty, sofistikace orchestru a znalosti, které Saint-Saëns přinesl do tohoto díla, mi velice sedí. Není to vůbec naivní. Je to fantastická hudba. 

Jsem opravdu šťastný, že jsem měl tu příležitost se ho naučit a hrát ho veřejně na pódiu. Je to pro mě opravdu velká čest, že hraju na zahajovacím koncertě nové sezóny Prague Philharmonia už podruhé. Jsem si jistý, že se od Emmanuela Villauma hodně naučím o Saint-Saënsově hudbě. I přestože byl spíše konzervativní, tak přes rozličnost jeho schopností, které měl jako učitel, varhaník, skladatel a klavírista, společně s otevřeností k různým vlivům, našel svůj jedinečný styl. Jeho hudba je přístupná, ale sofistikovaná. Není lehké ji hrát.

Těšíte se na svůj návrat k nám do České republiky? 

Miluju Českou republiku, mám pro ni své místo ve svém srdci. Zbožňuju i český jazyk. Nehraju tu ale tak často, jak bych rád. Hrál jsem dřív v Brně v rámci Moravského podzimu, skvělou spolupráci jsem navázal s Janáčkovou filharmonií. V roce 2020 jsme společně nahráli pro Linn Records oba Šostakovičovy klavírní koncerty s dirigentem Cristianem Măcelaruem. Rád vzpomínám i na novoroční koncert v Ostravě s Petrem Popelkou.

Poprvé jsem byl v Česku v roce 1994, kdy jsem vyhrál druhou cenu na Virtuosi per musica di Pianoforte v Ústí nad Labem. Už jsem tam nikdy nebyl, ale rád bych se vrátil. Pamatuju si, že mají krásné divadlo. Pak jsem se sem vrátil až v roce 2009, kdy jsem hrál recitál v Rudolfinu v rámci cyklu České filharmonie. Těším se, že se vrátím zpět do České republiky!

Vyučoval jste ve Skopje, nyní učíte na konzervatoři v Záhřebu. Co byste poradil mladým, nadějeplným studentům hudebních škol?

Zůstaňte k sobě upřímní, pokud opravdu milujete to, co děláte. Musíte si uvědomit, že je to těžká práce, ale pokud to milujete, tak vás to nezahltí do takové míry, abyste to nenáviděli. Nenarodili jsme se k tomu, abychom spali a zůstali líní. Nic vám nespadne do klína. Musíme být aktivní a pracovat.

Další věc je se soustředit na vytříbení hudebního vkusu a vyhýbat se veškerým nepotřebným mimohudebním věcem jen kvůli moderním trendům. Pak to krade autentičnost.

Ta nejdůležitější věc, na kterou musíme brát ohled, je samotná partitura. Všechno potřebné je v ní napsané. Měli bychom to následovat. V tomto komerčním světě máme spoustu vlivů, málo soustředění, méně vzdělání, a pak se lidé nechávají unášet jen společnou vlnou.

Pokud se inspirujeme například starými školami klavírních virtuosů, můžeme se něco naučit. To je má rada.

Jste zakladatelem úspěšného projektu Makedonissimo. Mohl byste nám přiblížit, co je jeho posláním a jak vznikl?

Moje první láska byl akordeon. Vyrůstal jsem obklopen makedonskou lidovou hudbou. Máme opravdu velké dědictví, ne ale tolik tradic v klasické hudbě. V dětství jsme každý druhý den měli návštěvu nebo na ni chodili k našim přátelům, kde jsme vždycky tancovali, zpívali, hráli na různé nástroje. Naučil jsem se tím hodně. Myslím, že mi to pomohlo cítit lépe fráze a rytmy. Makedonská hudba je hodně rytmicky složitá, tak mi to v klasice teď nepřijde tak těžké. (smích) Máme opravdu velké bohatství v lidové hudbě a chtěl jsem s tím něco udělat. Sdílel jsem tuto myšlenku se skladatelem a drahým přítelem Pande Shahovem, který ji přijal za svou. Je to vždycky velká výzva, když pracujete s lidovou hudbou; obrovská zodpovědnost. Může to být i nebezpečné. Člověk musí být opatrný i kvůli své image, PR a podobně.

Nabral jsem ještě další čtyři hudebníky, které jsem znal už dříve, a založili jsme komorní uskupení. Jsou to skvělí hudebníci, mistři svých nástrojů – hrajou na housle, violoncello, klarinet, saxofon, kaval (náš národní dřevěný dechový nástroj), bicí soupravu… Máme mezi sebou skvělou energii, rádi spolu hrajeme a šíříme dál makedonskou lidovou tradici a zůstáváme věrní její historii… Byla to tedy moje myšlenka, jsem kmotrem celého projektu Makedonissimo – znamená to „opravdu hodně makedonský“. Tušil jsem, že pokud by to bylo prezentované světu zajímavě, mohlo by se to povést. A ono se to povedlo! Máme vždycky skvělé ohlasy.

Byl jsem opravdu šťastný, když jsme po roce a půl práce tento projekt poprvé prezentovali na Ludwigsburg Festivalu v Německu. Setkali jsme se s nadšením. Pak jsme hráli i ve Wigmore Hall, Musikvereinu, dál ve Skopje, Jižní Koreji, Záhřebu, Concertgebouw, Tonhalle Zürich… Máme i nahrávku s Linn Records. To bylo poprvé, co jsem s nimi spolupracoval. V této sezóně budeme hrát poprvé i v Hong Kongu na Asia+ Festivalu. Snažíme se ukázat respekt k lidem v zemích, kde hrajeme, tak, že sbíráme a hrajeme něco z jejich lidové hudby jako překvapení. V lednu se vracím zpět do Česka, kde v Ostravě poprvé představíme Makedonissimo. Jsem vděčný Janáčkově filharmonii, Ondřeji Daňkovi a celému týmu za tuto příležitost. Už se těším. Doufám, že se českému publiku bude koncert líbit a těším se na ně už 19. ledna. Na tento projekt jsem opravdu pyšný!

Na který nadcházející projekt či koncert se nejvíce těšíte?

Je těžké vybrat jen jeden koncert. Skutečně se těším do Prahy, pak letím do Seattlu. Je to pro mě speciální místo, protože jsem tam měl svůj americký debut… Bude to opravdu vzrušující sezóna. V Buenos Aires například představím Concerto Argentino od Alberta Ginastery. Je to pro mě opravdu čest, skladatel odtamtud totiž pochází. Další nová skladba bude Albénizova Španělská rapsodie, kterou poprvé zahraju v Rumunsku společně s Lisztovým Druhým klavírním koncertem. Fantastická skladba.

Jinak se připravuje už ta další sezóna, která přinese další výzvy. Jak ale říkáme v Makedonii: Buďme zdraví a všechno v životě k nám přijde. Co mi bylo dáno, to se taky projeví…

Facebook X E-mail WhatsApp