KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Poslední koncert letošního Podzimního festivalu duchovní hudby english

„Podmínky pro přípravu koncertů ležící na bedrech organizátorů i hudebníků jsou jistě nejtěžší v novodobé historii České republiky.“

„Obě zpěvačky předvedly naprosto profesionální výkon a podařilo se jim přenést emoce z baroka až k současným posluchačům, za což jim patřil zasloužený obdiv.“

„Nic to ale neubralo na kvalitě koncertu, kterému pomáhala i improvizovaná dramaturgie, která sledovala gradační křivku.“

Ve velmi číselně vyváženém datu 10. 10. 2020 se uskutečnil poslední koncert letošního Podzimního festivalu duchovní hudby, na kterém v olomouckém chrámu Panny Marie Sněžné vystoupil Ensemble Inégal. V důsledku politických tlaků a protikoronavirových opatření se následující dva koncerty zrušily nebo přesunuly na nejistý termín v budoucnosti. Podmínky pro přípravu koncertů ležící na bedrech organizátorů i hudebníků jsou jistě nejtěžší v novodobé historii České republiky, proto jim patří všechna čest, že se pružně vyšlo vstříc často nepromyšleným a naprosto nesmyslně znějícím nařízením.

Tento sobotní koncert byl dramaturgicky pozměněn na rozmělnění Mariánských nešpor Claudia Monteverdiho mezi další skladatele raného baroka a více instrumentální hudbu. Pan profesor Petr Daněk, hlavní dramaturg festivalu, se ujal úvodního slova, ve kterém sice s pokorou odkazoval na arcibiskupa Jana Graubnera, ale rozhodně jako řečník nezůstal o nic pozadu. Pomocí inteligentního humoru rozehnal všechny pochybnosti a obhájil změny v programu, navíc se mu podařilo vytvořit ke koncertu atmosféru semknutosti publika s hudebníky a organizátory a vůbec nebývalé pohody.

Jak už bylo řečeno, do programu se dostalo více skladatelů a skladeb a tato dramaturgická změna metaforicky odpovídala jistému zmatku v nařízeních a pokynech, které je poměrně těžké sledovat. Ovšem to bych velmi křivdil hudbě, neboť na rozdíl od nich měla jasný rámec raného baroka, skladby na sebe dobře navazovaly, střídaly tempo a koncert gradoval posledními díly, jako by se jednalo o jednu kompletní skladbu.

První skladba patřila právě Claudiu Monteverdimu. Toccata složená v Mantově kolem roku 1607 dala v žestích připomenout slavného Orfea. Specialisté na barokní hudbu Ensemble Inégal zahřívali sebe a publikum i u druhé skladby Sonata à 8 a due chori od Francesca Uspera, rodáka z Rovijna a taktéž současníka Monteverdiho. Hudebníci dobře reagovali na jednotlivé podněty a Adam Viktora, varhaník a umělecký vedoucí souboru, od svého nástroje skvěle kontroloval své spoluhráče. Ti přesně následovali jeho tempové vedení a dynamicky zvýrazňovali jednotlivé pasáže.

Další kus pocházel z původního programu, tedy Mariánských nešpor od Claudia Monteverdiho. Vybrána byla Pulchra es (Píseň písní). Olomouckému publiku se představily sopranistky Gabriela EibenováPavla Radostová. Obě zpěvačky předvedly naprosto profesionální výkon a podařilo se jim přenést emoce z baroka až k současným posluchačům, za což jim patřil zasloužený obdiv.

Skladba Giovanniho Picchiho Canzon Decima NonaDoi Chori ve značně rychlejším tempu ubrala trochu na vážnosti (narážím zde na vtipné poznámky Petra Daňka, který reagoval na vyhlášky vlády o zpěvu a vážnosti hudby a dalších vágních označeních, kterým se dá poměrně těžko porozumět, ovšem vyplývá z nich, že instrumentální hudba je „méně vážná“ než hudba vokální).

Samuel Capricornus je spojen s českým územím a na koncertu jsme mohli slyšet hned tři díla od tohoto barokního autora. První ze tří skladeb Sonata tertia přinesla opět nové odstíny barokní hudby. Bylo to jednak přeladěním, ale i klidnou sílou klávesového nástroje. Hra s kánonem, nebo spíše předávání melodie v hlasech smyčcových či žesťových, byla častým kompozičním prvkem tohoto méně známého skladatele. Podobné triky použil i v dalších dvou skladbách, které zazněly na koncertu a ze kterých nejpřesvědčivější se mi jevila poslední Sonata à 8.

Ovšem, než přišla na řadu, předběhla ji rozmluva andělů Duo SeraphimMariánských nešpor od Claudia Monteverdiho. Ke dvěma andělům Hasanu El-DunioviJakubu Kubínovi se ke konci přidal i třetí anděl v interpretaci Jana Mikuška. Mužské hlasy znovu přinesly nové barvy a výkon zpěváků zapadl do profesionální a poučené interpretace Ensemble Inégal. Po jejich výkonu vyzněla trochu nevýrazně skladba Canzon primi toni à 8 a due chori Giovanniho Gabrieliho.

Nic to ale neubralo na kvalitě koncertu, kterému pomáhala i improvizovaná dramaturgie, která sledovala gradační křivku. Po Gabrielim dostal dvakrát slovo opět Capricornus, nejdříve skrze Sonatu quarta a posléze Sonatu à 8. Druhá jmenovaná skladba skvěle gradovala a připravila půdu závěrečnému vykřičníku Sancta Maria ora pro nobis od Claudia Monteverdiho z Mariánských nešpor. Píšu vykřičníku, nikoliv tečce, neboť situace je opravdu alarmující. A pocity se ve všech účastnících po koncertě míchaly, dojetí s uspokojením střídaly pocity zmaru, nejistoty, snad i frustrace. Jestli má Česká republika skutečně světu co nabídnout a v nějakém oboru se rovnat světové konkurenci, hudba je jednou z mála oblastí, kde lze na tuto otázku odpovědět kladně. Přístup vlády k hudbě je ovšem neuvěřitelně nepoučený a podceňování síly kultury je silně frustrující.

Výkony Ensemble Inégal byly úctyhodným zakončením letošního, nepřízní osudu zkráceného festivalu, ovšem v něčem i velmi příznačného, a rok 2020 si budeme dlouho pamatovat. Nejeden posluchač jistě přehodnocoval svůj postoj k hudbě a vůbec důležitost hudby v našich životech. Po všem se kupí všemožné myšlenky, ale velké upřímné díky směřují ze srdce každého posluchače k organizátorům, kteří byli pod obrovským tlakem nuceni k četným změnám a ústupkům. Všechny body splnili a mohou mít svědomí naprosto čisté, zároveň se jim podařilo udržet vysokou kvalitu nabídnutých koncertů i interpretů, kterým se snad v Olomouci hrálo dobře. Snad jen do příštího roku bych využil prostoru k sáhnutí k modernějším autorům, neboť duchovní hudba skýtá značné bohatství i v období nám bližším. Hudba stará nesporně oplývá svou krásou, ale zároveň promlouvá k dnešním posluchačům vzdálenějším jazykem.

Foto: Fb festivalu

František Hamajda

Muzikolog, sinolog

Narodil se 22. 12. 1993 v Benešově u Prahy, v letech 2013 až 2017 vystudoval obor muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouc. Během té doby absolvoval v letech 2015 až 2016 roční pobyt ve Francii na Univerzitě Jean Monnet. Po krátkém navazujícím studiu hudební vědy na UK v Praze se rozhodl změnit obor a momentálně dokončuje na olomoucké univerzitě obor Čínské filologie. Z bohatého hudebního repertoáru má nejraději hudbu první poloviny 20. století a hudbu soudobou, ovšem hluboký vztah k hudbě má napříč staletími, světadíly i žánry.



Příspěvky od František Hamajda



Více z této rubriky