„Koncert řídil šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc Jakub Klecker, který vede orchestr od letošní sezóny.“

„Zřetelné jednotlivé hlasy, vystínovaná dynamika a soulad kontrastů odhalily plasticitu formy Haydnovy symfonie.“

„Markéta Böhmová má v hrdle překrásný nástroj, který s jistotou a lehkostí ovládala.“

Abonentní koncert Moravské filharmonie Olomouc z 5. března 2020 s názvem Mistři symfonismu nabídl plně zaplněné Redutě Symfonii č. 88 G dur od Josepha Haydna a po přestávce Symfonii č. 4 G dur Gustava Mahlera.

Poněkud kriticky se stavím k názvu koncertu. Že byli Haydn i Mahler mistři symfonií, o tom není nejmenších pochyb, ale symfonie s koncovkou „-ismus“ ve mně spíše probouzí představu o díle, které nese prvky symfonie nebo pouze evokuje symfonii, ovšem skutečnou symfonií není.

Jednoduchá chronologická dramaturgie zařadila nejprve Haydnovu symfonii a po přestávce tu Mahlerovu. Možná pouhou shodou okolností, možná záměrně – obě symfonie v G dur. Nijak mi to nevadilo, ale další skladbu už bych v G dur poslouchat nechtěl. Skladby také pojí pozitivní náboj a rustikální prvky a jistě by se toho dalo nalézt více. Osobně bych dal přednost mladším skladatelům a Josepha Haydna hrál spíše zřídka, neboť jeho hudba mi jako mladému posluchači už moc neříká.

Koncert řídil šéfdirigent Moravské filharmonie Olomouc Jakub Klecker, který vede orchestr nově od letošní sezóny 2019/2020. Klecker studoval u Jiřího Bělohlávka a Tomáše Koutníka a sám momentálně vyučuje dirigování na Hudební fakultě JAMU v Brně. Jako aktivní umělec má za sebou na padesát operních titulů s operními soubory v Brně, Ostravě, Praze i z dalších míst. Mimo působení v Moravské filharmonii pracuje jako hudební ředitel Opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Ze zahraničních zkušeností lze jmenovat hostování ve Státním divadle v Norimberku a poněkud kuriózní je jeho prvenství v dirigování Rusalky na Arabském poloostrově, konkrétně v Ománu. Japonští posluchači mohli pana Jakuba Kleckera vidět během japonského turné Filharmonie Brno v letech 2007 a 2009 a evropští na předních hudebních festivalech (Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Janáček Brno, Rheingau Musik Festival).

Přehledná kompozice Symfonie č. 88 G dur potvrdila slova o dirigentovi z leporela, že „oplývá schopností neobyčejně precizní práce s orchestrem při výstavbě hudebního díla.“ Zřetelné jednotlivé hlasy, vystínovaná dynamika a soulad kontrastů odhalily plasticitu formy Haydnovy symfonie. Hudbu bych charakterizoval jako hravou a obzvláště půvabné bylo Trio z části Menuetto.

Sopranistka Markéta Böhmová byla ozdobou večera a poslední věta byla skvělým završením celého koncertu. Markétu Böhmovou pojí s Jakubem Klecerem město Brno, kde vystudovala Masarykovu univerzitu a předtím zpívala v Dětském sboru Brno při Národním divadle Brno. Ve studiích pokračovala v italském Campobassu pod vedením zpěvačky Aldy Caiello. Debut na operní scéně se Markétě Böhmové podařil roku 2016 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde hrála Servilii v Mozartově opeře La clemenza di Tito, od stejného roku je členkou Czech Ensemble Baroque. O rok později zpívala poprvé v Národním divadle v Praze v Janáčkově opěře Její Pastorkyňa. Z úspěchů ze soutěží se zpěvačce podařilo dostat do finále prestižní pěvecké soutěže Cesti Competition v Innsbrucku (2018) a v roce 2014 získala dvě zvláštní ceny za interpretaci na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech.

Markéta Böhmová má v hrdle překrásný nástroj, který s jistotou a lehkostí ovládala. Srozumitelná artikulace, jistota ve frázování a příjemná barva výborně ladily s orchestrem a Mahlerovo idylické vyznění závěru 4. symfonie G dur rezonovalo Redutou v Olomouci. Především poslední dvě věty symfonie, tedy píseň „Nebeský život“ ze čtvrté věty, připomínající lehkostí písně Franze Schuberta, po přemýšlivé, citlivé a vážné třetí větě, by mohly být dobrým vzorem pro současnost. Nedůstojný strach ze smrti a všudypřítomná panika kolem epidemie koronaviru by potřebovala trochu uklidnit delším, vážným a především soucitným zpracováním situace v našich srdcích. Věřím, že leckomu by se potom ulevilo a zůstaly by pozitivní pocity a především naděje. Orchestr hlavně ze začátku působil poněkud nejistě, ale v průběhu skladby dal na vše špatné zapomenout a ve finále byl ve vzduchu hudební entusiasmus.

Foto: Moravská filharmonie Olomouc