Závěrečný koncert Pražského jara v roce, kdy si veřejnost připomíná dvojí výročí Bedřicha Smetany a současně slaví Rok české hudby, patří tvorbě českých skladatelů. Program, při kterém zazní skladby klasiků Antonína Dvořáka, Josefa Suka a Leoše Janáčka, se ovšem neobrací jen k minulosti. O nové kapitoly z dějin české hudby se 3. června postará evropská premiéra skladby Superorganisms, kterou napsal v současnosti zřejmě nejžádanější český skladatel Miroslav Srnka na společnou objednávku hned pětice světových orchestrů. Českou filharmonii bude v Obecním domě řídit dirigent David Robertson, sólistou v kusech Dvořáka a Martinů bude Josef Špaček.

„Tímto koncertem se uzavírá ročník, ve kterém jsme oslavili českou hudbu jako důležitou součást naší identity. Českou hudbu, která ovšem není jen naší lokální národní záležitostí, ale má skutečně světový potenciál. Mezi zahajovacím koncertem s Mou vlastí v podání Berlínských filharmoniků a závěrečným koncertem, kde Českou filharmonii s českým programem řídí amerických dirigent, se tak klene pomyslný oblouk silného symbolického poselství. I tím chceme jako mezinárodní hudební festival české kultuře přispívat,“ říká Pavel Trojan, ředitel festivalu Pražské jaro. „Tento koncert uzavírá 79. ročník festivalu, který si vzal za cíl vzdát pocty slavným skladatelům z dávných kapitol české hudby, ale i přinášet nové pohledy na tato slovutná díla, provokovat diskuse a zamyšlení nad významem české hudební identity a postavením české hudby ve světě,“ přibližuje úvahy pořadatelů skryté za samotnými koncerty Kateřina Koutná, tisková mluvčí festivalu.

Orchestr jako hejno ptáků

„Umění se už dlouho obrací hlavně dovnitř, k individuálnímu pocitu. Superorganisms se snaží mířit do vrstvy nad individuem,“ říká Miroslav Srnka. Od roku 2016, kdy Kirill Petrenko v Bavorské státní opeře premiéroval jeho operu South Pole s Rolandem Villazónem a Thomasem Hampsonem v hlavních rolích, patří mezi nejostřeji sledované skladatele současnosti. „Včely nebo mravenci jsou společenstva individuí jednoho druhu, která přežívají jen v synergii a sebeorganizaci. Orchestr může být dokonalým příkladem podobné lidské sebeorganizace, s fascinující precizností, disciplínou, koordinací,“ říká Srnka o skladbě, kterou napsal na společnou objednávku Berlínských filharmoniků, NHK Symphony Orchestra Tokyo, Los Angeles Philharmonic, Orchestre de Paris a České filharmonie. „Superorganisms jsou sestaveny téměř výhradně z virtuózních sólových hlasů zcela individuálně rozděleného orchestru, ale přesto v celé skladbě nejsou žádná sóla a jednotlivé hlasy lze jen těžko od sebe rozpoznat. Hudba v nich vzniká až z vlnění společné energie. Jako hejno ryb nebo ptáků, kde nedokážeme sledovat jednu bytost, ale přesto dokážeme hodiny pozorovat pohyb celku. Superorganisms jsou čtyřmi různými druhy ke sluchovému pozorování.“ Tento svůj výrok o „čtyřech různých druzích k pozorování“ skladatel následně na tiskové konferenci v rudolfinském Bělohlávkově salonku dovysvětlil, že každá věta skladby odráží jiný druh/způsob funkční struktury živých společenstev, tj. například způsob kooperace jedinců v mraveništích je jiný než způsob bytí hub či cizopasníků. Dramaturg festivalu Josef Třeštík se poté zeptal, zda Srnka cítí určitou tíhu odpovědnosti, když skládá dílo na objednávku pěti světových orchestrů. „Když sedím u stolu a píšu, nemyslím na to; tlak někdy dolehne poté, co odložím tužku.“ Pro Miroslava Srnku je nastávající koncert druhou zkušeností s Českou filharmonií, pokud se v úvahu berou pouze případy, kdy orchestr hrál komponistovo dílo. (Srnka byl ještě například v porotě kompoziční soutěže vyhlášené Českou filharmonií.)

Americký dirigent, který je „doma“ v tradiční i soudobé hudbě

Amerického dirigenta Davida Robertsona už čeští posluchači dobře znají: v Praze už od něj mohli slyšet skladbu Turangalîla Oliviera Messiaena či Bartókovu operu Modrovousův hrad na Pražském jaru. Jako šéfdirigent umělec vedl Sydney Symphony Orchestra a St. Louis Symphony Orchestra, působil jako hlavní hostující dirigent BBC Symphony Orchestra a coby chráněnec Pierra Bouleze se stal prvním americkým hudebním ředitelem Ensemble Intercontemporain. Pohybuje stejně dobře v klasicko-romantickém repertoáru jako v soudobé hudbě. Od debutu v roce 1996 patří mezi hlavní dirigenty newyorské Metropolitní opery, kde mimořádně úspěšnou produkcí Gershwinovy opery Porgy a Bess zahajoval sezónu 2019/20, a následně za její nahrávku získal cenu Grammy. Řídí nejlepší světové orchestry včetně Královského orchestru Concertgebouw v Amsterdamu, Newyorské filharmonie a dalších. „Je mi velkou ctí být zde,“ prohlásil na tiskovém setkání. „Dirigent je advokátem skladatele. Bylo by krásné moci se zeptat Dvořáka či Janáčka, jestli chtějí, aby daný akord zněl právě takto. Když tu ale nejsou, snažím se pochopit, jak to asi mysleli.“ Na otázku, zda pojímá dirigování soudobé hudby jinak než dirigování klasického repertoáru, řekl, že vlastně ne. „Největší rozdíl je v tom, že u nových skladeb orchestry ještě nemají názor, jak daný kus provádět,“ vysvětlil Robertson.

Pocta českým velikánům

Josef Špaček se na mezinárodní scéně etabloval jako špičkový interpret české hudby. „S nadhledem hrající Špaček skloubil čistý tón a směle znějící spodní rejstřík s bezchybnou techniku s jemností výrazu,“ napsal v roce 2015 britský Guardian o jeho nahrávce českých houslových koncertů s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem. Na nahrávce nechybí Putování dušičky Leoše Janáčka, které zazní na závěrečném koncertě. Rodák z Hukvald je psal ve 20. letech minulého století, dílo ovšem nikdy nedokončil a materiál využil v opeře Z mrtvého domu. Z původních skic koncert rekonstruovali skladatelé Leoš Faltus a Miloš Štědroň. Další skladbou večera bude Mazurek pro housle a orchestr, který patří mezi nejpopulárnější skladby Antonína Dvořáka. Dílo postavené na nezaměnitelném melodickém nápadu vzniklo na přání autorova německého nakladatele Simrocka, který si přál navázat na úspěch Slovanských tanců. Na otázku Josefa Třeštíka, jak se staví k faktu, že bude provádět dvě díla namísto obvyklejšího jednoho instrumentálního koncertu, Josef Špaček odpověděl: „Párování s dalším kusem je opravdu neobvyklé. Je možné, že Mazurek vyzní jako přídavek.“ Houslista neopomněl vděčně podotknout, že je pro něj „velká věc“ hrát na závěrečném koncertě Pražského jara.

Sukova Praga

Slavnostní večer a současně celý festival uzavře symfonická báseň Praga. Josef Suk, žák a zeť Antonína Dvořáka, v ní vzdal hold „královské Praze“, jak vepsal do partitury. Tajuplný úvod vybízí k představě mlhy nad Vltavou, pohledu na Vyšehrad, v náhlém rozjasnění je zase možné spatřovat panorama s Pražským hradem. S Mou vlastí Bedřicha Smetany, erbovním dílem Pražského jara, Sukovo mistrovské dílo spojuje také husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci, který prostupuje celým dílem. V monumentálním závěru zazní chorál v celém orchestru, k němuž se přidají i varhany Smetanovy síně Obecního domu. „Sukovu Pragu dělám poprvé. Je radost ji provádět s takovými experty,“ prohlásil dirigent večera na adresu České filharmonie.

………….

První „ochutnávku“ toho, co si Pražské jaro přichystalo k oslavám svého jubilejního 80. ročníku, pořadatelé oznámí právě v den závěrečného koncertu festivalu, 3. června dopoledne.

Foto: archiv festivalu, Chris Lee, Radovan Šubín, Vojtěch Havlík